O demokracii, některých prioritách a STUŽi jako organismu

V rubrice Valné shromáždění najdete předvolební medailónky celkem šesti kandidátů do předsednictva STUŽ. Je to úspěch? Asi ne úplně. Kandidátů bude určitě víc než šest, už proto, že předsednictvo je podle stanov šestnáctičlenné. Někteří snad nestihli uzávěrku, ale část se zřejmě písemně představit nechce. Svou nechuť sám se prezentovat jako kandidát otevřeně vysvětluje v této rubrice například Petr Kužvart. K tomuto tématu se ještě vrátím později.

Druhý důvod je ale asi i v tom, že kandidátů opravdu nebude příliš mnoho. Současné uspořádání odrazuje hlavně mimopražské členy. To jsem si náhle jasně uvědomila, když jsem se pokusila řídit vlastní radou (viz rubrika Quo vadis STUŽ v minulém čísle) a oslovila jsem jednoho - velmi schopného - mimopražského člena s tím, zda by chtěl kandidovat do předsednictva. Vyjádřil pochybnost, zda by mu vůbec na schůze předsednictva stačila dovolená.

Jak a kdy se vlastně schází předsednictvo STUŽ? V současné době dvakrát měsíčně, z toho jednou od 14 hodin první úterý v měsíci - před besedou na Novotného lávce, podruhé v Domečku třetí úterý v měsíci od 16 hodin zhruba do sedmi hodin nebo i déle. Toto uspořádání výrazně znevýhodňuje - a do velké míry vyřazuje z činnosti - mimopražské členy. Je-li člen předsednictva z Prahy, přijde tak schůzováním zhruba o půlku pracovního dne - třetí úterý v měsíci odpoledne. Počítáme-li pro jednoduchost, že měsíc má dvacet pracovních dnů, je to asi čtyřicetina pracovní doby. Pro většinu mimopražských členů znamená čestná funkce v předsednictvu i s dopravou de facto ztrátu dvou pracovních dnů, tedy celkem desetinu jejich pracovní doby!

Pokud se nám podaří vymanit se ze zavedeného stereotypu, neměl by být zas až takový problém stáhnout schůze předsednictva na jeden den v měsíci. Pokud by například předsednictvo schůzovalo každé první úterý v měsíci od 12 do 16 hodin, mělo by měsíčně na projednávání svých záležitostí čtyři hodiny namísto dosavadních pěti až šesti. Pokud by se jeho jednání racionalizovalo (konkrétně: 1.omezil by se čas, trávený podrobnými diskusemi pražských problémů a 2. detailními provozními záležitostmi, 3. navrhl by se a dodržoval časový plán schůze), pak by podle mého názoru čtyři hodiny musely stačit. Operativnost by zajistilo jakési užší grémium, složené například z předsedy, místopředsedů a tajemnice, které by se scházelo (a už se snad zčásti schází) jednou týdně, rozhodovalo o provozních záležitostech, reagovalo na neodkladné výzvy, kontaktovalo podle potřeby ostatní členy (nejenom předsednictva) s konkrétními úkoly a připravovalo variantní řešení různých zásadnějších problémů, k nimž by se předsednictvo, možná i na základě předem dodaných materiálů, mohlo pak o to kompetentněji vyjadřovat. Takovéto užší grémium by se případně mohlo i kodifikovat ve stanovách, které by upravily jeho pravomoci.

Pokud bychom přijali takovýto model, mělo by to podle mého názoru pro STUŽ několik kladných důsledků:

1. Jak už jsem uvedla, otevřel by se větší prostor pro rozhodování pro mimopražské členy. Tím by vzrostla jak reprezentativnost předsednictva, tak jeho celostátní operativnost a citlivost vůči problémům mimo centrum.

2. Zvýšila by se aktivita členů a počty kandidátů do předsednictva - mimopražských je zhruba polovina, ne-li víc! O kandidatuře by ale možná začalo uvažovat i víc pražských členů.

3. Užší grémium by rozhodovalo za pochodu o některých provozních věcech a propracovalo návrhy řešení některých zásadnějších problémů. Pětičlenná skupina vymyslí varianty řešení snadněji, než šestnáctičlenná. Tak by předsednictvo mohlo rozhodovat skutečně o podstatných věcech, k nimž by mělo dodané podklady - o koncepci, prioritách, výběru zaměstnanců, projektů, akcí, větších výdajích apod.

Ještě se chci vrátit k překvapující nechuti řady lidí jít se svou kůží na trh a napsat v pěti nebo deseti řádcích, kdo jsou a na co se chtějí v předsednictvu soustředit. Pokusím se lépe vysvětlit, proč by je to podle mého názoru důležité.

l. Pro lepší možnost volby. Budu-li vědět, odkud kandidát je, co vystudoval, jaké má zájmy a co bude v předsednictvu prosazovat, budu se moci sám nezávisle a informovaně rozhodnout, koho zvolím. Je pravda, že lidé, jako je Petr Kužvart, jsou většině dobře známí a snad pociťují představování jako zbytečnou formalitu. Myslím si ale, že i v tomto případě je předběžné představení důležité. Ve STUŽi jsou členové mladí, členové noví, členové vzdálení. Nemusejí znát např. Petrovu profilaci v rámci STUŽ. Řada jiných lidí může být dobře známa ve svém odborném okruhu, STUŽ je ale bytostně mezioborová. Navíc znám-li jako volič alespoň většinu kandidátů předem, mám možnost si volbu předem promyslet, což je myslím velká výhoda.

2. Pro lepší budoucí kontakt se zvolenými kandidáty. Z medailónků vím, jaké jsou zájmy kandidáta a co si chce vzít na starost. V těchto věcech se pak na něj mohu obracet. Mohu také průběžně zjišťovat, jestli své předsevzetí plní.

3. Pro lepší integraci mladších, nových, méně známých, vzdálenějších členů. Jak může někdo takový vlastně kandidovat do předsednictva? Přihlásit se na valném shromáždění a říci o sobě pár slov? To nedokáže před plénem každý. Poslat o sobě informaci do Zpravodaje? To je myslím pro řadu lidí přijatelnější. I méně odborně či veřejně známí lidé mají podle mého názoru v předsednictvu své důležité místo, pokud jsou organizačně zdatní a ochotni věnovat STUŽ svůj volný čas. Ale musí tu být možnost, jak se o nich dozvědět.

Tolik k tomu, proč si myslím, že bychom měli překonat svou nechuť jít se svou kůží na trh. Je to jedna z méně příjemných, ale nutných podmínek (skutečné) demokracie.

Jako redaktorka Zpravodaje mám výhodu - mohu si přečíst čerstvé příspěvky a hned na ně reagovat. Dovolím si toho ve dvou případech využít.

Spolu s Petrem Kužvartem se domnívám, že je pro STUŽ bytostně důležité, aby měla své sídlo - kancelář, ať už se bude jednat o Domeček , nebo o jiný prostor. Proč? Organizace jsou trochu jako organismy - mají svůj vývoj a životní cyklus. Co je přirozené ve stadiu "juvenilním", kdy má organizace minimální strukturu a maximální nadšení, může se v dalších stadiích rozrůstající se a stále strukturovanější organizace stávat brzdou. Jestliže chceme zralou, vnitřně propojenou, celostátní organizaci, nelze již vystačit s bytovým provizoriem či nejasným systémem dvou center. Mimopražský člen potřebuje prostor, kam se může uchýlit, když je v Praze (dosud úřední dny v Domečku paradoxně nezahrnovaly úterky!). Vrátíme-li se k analogii organismu, potřebuje STUŽ srdce a nervové centrum- místo, kde by byla evidence došlé a odeslané pošty, dostupný archiv (stanoviska, Zpravodaje, výroční zprávy, stav grantů a projektů) a knihovna, adresář členů, kopírka a telefon, a zároveň místo, kde by člen našel někoho z centra pro vyřešení organizačních, odborných či koncepčních záležitostí. Stabilní a jednotné sídlo STUŽ by tak určitě přispělo k řešení problémů, na které stále žehráme - malé aktivity členů, nedostatečné komunikace centra s periferií - v organizačním i prostorovém smyslu.

Poslední téma, ke kterému se chci vyjádřit, je bohatá činnost STUŽ v uplynulém roce, jak vyplývá ze zprávy o činnosti (viz rubrika Valné shromáždění) a jak se o ní pochvalně zmiňuje Pavel Šremer v úvodníku k tomuto číslu. Na jednu stranu je dobře, že STUŽ vydala tolik stanovisek a připomínek, její členové se zúčastnili tolika konferencí, uskutečnili tolik akcí. Na druhé straně právě toto množství aktivit může být určitým varováním. Je dobře známým problémem nevládních organizací, zejména ekologických, že se toho snaží stihnout příliš mnoho. Výsledek se pak může projevit v určitém rozmělňování, vyčerpání, nedostatku možností a chutě dotahovat věci do konce, nedostatku času pro hodnocení proběhlého a plánování do budoucna tak, abychom stále jen nereagovali na podněty zvenčí, ale sami něco smysluplného vytvářeli, a abychom se orientovali na oblast, ve které jsme nezastupitelní. Nejsou některé známky této "dětské nemoci" ekologických organizací patrné i ve STUŽ? Na předsednictvech k hodnocení činnosti (mimo úterních besed) a diskuse o prioritách prakticky nedochází. Jaký je například efekt našich stanovisek (v uplynulém roce jich bylo čtrnáct), jak se objevují v médiích? Sledujeme příslušné kauzy poté, co jsme stanovisko vydali? Jaký je efekt našich dalších činností, kterým se věnovat dále, které posílit a které opustit? Na co se v naší činnosti prioritně zaměřit? Právě na takovéto diskuse na předsednictvu prakticky nezbývá čas. Právě o takovýchto diskusích jsem se domnívala, že budou tvořit podstatnou část programu schůzí předsednictva.

Domnívám se, že pro dobré fungování organizace, jako je STUŽ, je zejména stanovení priorit (resp. jejich neustálé tříbení a doplňování) velmi důležité. Jsou jakýmsi metrem naší činnosti. Podle priorit, které si vytkneme, se pak můžeme rozhodovat, do čeho se při omezených silách pustit a co musíme "nechat plavat".

K programovým prioritám STUŽ by měly podle mě patřit:

- Podpora mezioborové diskuse a projektů k problémům trvale udržitelného života. STUŽ by měla aktivně vytvářet podmínky k takové diskusi a projektům. Příkladem mohou být úspěšné úterní besedy.

- Podpora sbližování a spojenectví odborné a neziskové sféry. STUŽ by měla ostatním nevládním organizacím programově pomáhat v odborné oblasti.

- Podpora výzkumu a osvěty v oblasti tzv. nové či ekologické ekonomie. Řada tzv. ekologických, ale i sociálních problémů ve skutečnosti vyplývají ze zastaralé ekonomické teorie, kterou se ekologická ekonomie snaží měnit.

- Podpora ediční činnosti v oblasti syntetických informací o životním prostředí pro veřejnost. Složením svých členů je STUŽ přímo předurčena k iniciaci a koordinaci projektů v této oblasti.

- Podpora mezioborových iniciativ na revitalizaci místních ekonomik, kulturních a společenských tradic. Na rozdíl od některých řečníků na nedávné konferenci o EU se nedomnívám, že ekonomická globalizace je nevyhnutelná. Revitalizace místních ekonomik řeší souběžně ekologické i sociální problémy, stále více lidí ji chápe jako východisko z krize.

V oblasti vnitřní organizace by se měla STUŽ soustředit na vyjasnění kompetencí uvnitř organizace, sjednocení sídla a propojení členů, poboček a skupin se zastupitelstvem.

 

 

Naďa Johanisová