Jan Skokánek
Chci mluvit o základních problémech územního plánu Prahy. Jedním z hlavních úkolů územního plánování je stanovit rovnováhu mezi zájmy veřejnými a zájmy individuálními. Když mluvíme o uplynulých deseti letech, tedy v této době vstoupil do hry o územní plán “podnikatelský sektor”. Je velmi důležitý a pro vývoj města nezbytný. Ale my jsme se zatím nenaučili s ním počítat. V kalkulacích podnikatelského sektoru totiž není položka “veřejný zájem”. Ten musí prosadit silná veřejná správa a občanská sdružení.
Ve skutečnosti je dnes v územním plánování Prahy prosazován veřejný zájem naprosto nedostatečně. Posuďte sami. Vláda, která vždycky územní plán Prahy schvalovala, se této funkce vzdala. Podle novely stavebního zákona tuto funkci přebírá Ministerstvo pro místní rozvoj, ale pouze v případě, když jde o velký územní celek. Bylo však rozhodnuto, že pro Prahu se dělá jen územní plán města. Takže územní plán Prahy je vypracován, projednáván a schvalován jako územní plán obyčejné obce.
Tato neuvěřitelná degradace Prahy má odraz v úrovni navrženého územního plánu. Ten neřeší základní vývojový problém Prahy. Jaký je základní urbanistický problém Prahy? Je to rozsáhlá památková rezervace světového významu v samém centru Prahy. Tím, že jsme rozhodli ji chránit, zabránili jsme přirozenému vývoji města. Kdyby toto omezení neexistovalo, vznikala by už nyní v okolí Václavského náměstí drúza mrakodrapů. Tím, že jsme umělým způsobem, t.j. plánovaným opatřením, zasáhli samo srdce města, řekli jsme ono známé “A”, po kterém musí následovat “B”. V tomto případě také radikální plánovaná opatření v rámci celé aglomerace. Jako např. to, které kdysi stanovilo, že město Praha nepřesáhne 1,000 000 obyvatel, nebo Územní plán pražské středočeské aglomerace z r. 1971, který navrhl ukončit růst vlastní Prahy a další její vývoj uskutečňovat v přidružených sesterských městech, zejména rozvojem jejich center.
To, co se nazývá v návrhu územního plánu Prahy decentralizací, je ve skutečnosti posílením centralizace. Soubory administrativně obchodních objektů mají obklopit historické jádro Prahy ze všech stran. Tím obsadí území, které Praha nutně potřebuje pro rozvoj a modernizaci svého centra, t.j. umísťování nových objektů občanského vybavení celoměstského nebo celostátního významu. Důsledkem navrhovaného Územního plánu by byl kompromis. Pokažené historické jádro a nedovyvinuté administrativně obchodní centrum v jednom, všestranně přetíženém celku. Návrh územního plánu nenavrhuje žádné nové silné centrum, které by obstálo jako protipól tradičního centra. Tak, jak to udělali v Paříži nebo to začínají realizovat ve Florencii.
Návrh Územního plánu předpokládá rozšiřování Prahy a její rozptýlení do širého okolí. Tím dále zatěžuje tradiční centrum Prahy. Čím větší město a čím větší jeho rozptýlení, tím více dopravy a tím větší zatížení hlavního centra. Kromě toho by živelné rozptýlení Prahy ničilo krajinu, jak už se zde o tom hovořilo s uvedením velkého počtu příkladů.
Bylo by velkou zásluhou občanských sdružení, kdyby se jim podařilo přesvědčit vládu, aby se znovu ujala odpovědnosti za územní plán svého hlavního města.