Občanské iniciativy v Praze po 10 letech

Petr Kužvart

Občanské aktivity zdola koncem 80. let

V ovzduší váhavé liberalizace konce minulého desetiletí se stupňovaly akce různých občanských skupin, a to rovněž v oblasti pražské problematiky. Šlo zejména o obranu unikátního památkového prostředí před nešetrnými záměry typu výstavby nové nemocnice na Karlově podle kolosálního návrhu architekta Pragra (demolice zástavby měla postihnout území od karlovského kláštera po Zemskou porodnici a na pohledově exponovaném hřebeni nad Albertovem měl vyrůst obrovský areál nové nemocnice). Dalším případem, kolem kterého se seskupil občanský odpor, byl záměr silničního průrazu Stromovkou.

Občanské aktivita se tehdy zaměřovala především na využití petičních ustanovení socialistické ústavy a stížnostní akce podle vládní vyhlášky z roku 1958. Vytváření legálních sdružení bylo komplikováno předpisy z počátku 50. let a požadavkem členství společenských organizací v Národní frontě. Pokusy o veřejné diskuse byly úspěšnější, shromáždění se konaly na Novotného lávce i na půdě legálních ochranářských struktur (ČSOP - Věž na Letné). Požadavek nezávislé iniciativy na zapůjčení sálu v Elektrických podnicích byl však ONV Praha 7 energicky a výhrůžně odmítán.

Až později jsme se dozvídali, že mezi námi tehdy StB měla své informátory. V době těsně před listopadem 1989 byly naše telefony prokazatelně odposlouchávány a v průběhu 80. let byly činěny pokusy pragmaticky a liberálně vystupujících důstojníků StB navazovat víceméně trvalé kontakty. Na jaře 1989 se vyskytly dohady, že velká akce proti sílícím nezávislým ekologickým skupinám bude zahájena koncem roku 1989 či počátkem roku následujícího. Jako vůdčí postava a politický garant předpokládané akce byl vnímán tehdejší pražský tajemník KSČ Miroslav Štěpán, zvláště po shromáždění Lidových milic v Paláci kultury na jaře 1989.

Naopak výhodou tehdejší situace byla nedůslednost tlaku autoritářského politického režimu, který byl v postupném rozkladu (tehdy jsme se pokusili dokonce zprostředkovat přímý kontakt lidí z okruhu Charty a důstojníků Lidových milic z Vysočan). Nedostatek investičních prostředků nedovoloval rozvinout velkorysejší budovatelské úsilí a byrokratická těžkopádnost dávala malým a akceschopným skupinám velkou taktickou výhodu. Náš tlak byl občas oficiálními místy i využíván, zejména, když chtěly ukázat na pěrestrojkové klima v zemi a rozhodly o ukončení příprav té které investiční akce, na kterou stejně nebyly peníze. Právnické rozbory (Jičínský a nezávisle i autor tohoto textu) byly odpovědí na pokus NVP využít vyhlášky města o zvláštním užívání veřejných prostranství v památkové rezervaci proti pořádání nezávislých shromáždění.

A jak je tomu po 10 letech

Situace se notně změnila. Máme zde poněkud svérázný kapitalistický systém. Příliv zahraničního kapitálu kompenzuje nedostatek tuzemských zdrojů investičních prostředků. Trh je pružnější než byrokratický centrální systém, takže tlak na životní prostředí je důslednější, pružnější a vynalézavější. Velký majetek si dovede najít své cesty k prosazení poměrů pro něj vhodných a výhodných - více či méně se podvolují politické reprezentace i úřednické aparáty.

V nové situaci je možno vytvářet svobodně občanská sdružení a jiné struktury. Máme omezený přístup ke sdělovacím prostředkům a nové zákony dávají občanským sdružením environmentální orientace možnost vstupovat do správních řízení jako plnoprávní účastníci. A tak se stává, že nakonec tato sdružení suplují v některých kauzách selhavší orgány veřejné správy a jsou poslední obrannou linií proti prostředí devastujícím záměrům. Občanská sdružení v Praze vytvořila neformální seskupení, jež disponuje i odborným a právním zázemím a v současnosti vede polemiku o pojetí i obsahu návrhu územního plánu hl.m. Prahy.

Územní plán je v rukou úřednického aparátu a regionálních politiků spíše nástrojem uspokojování zájmů investorů a dodavatelské sféry, pružně je přizpůsobován jejich záměrům a umožňuje další zástavbu a zvyšování tlaku na dochované zbytky přírodního prostředí v intravilánu velkoměsta. Orgány veřejné správy kolikrát ani nevyužívají zákonem daných kompetencí k ochraně veřejného zájmu. Jako nouzová struktura zde v této situaci fungují občanská sdružení, zejména STUŽ, které se během doby vycvičila v kladení účinného odporu v rámci správních řízení.

Modelový příklad takové aktivity lze popsat následovně:

- Nejprve sdružení identifikuje záměr a vyhodnotí jej z hlediska významu střetu v území, prvý kontakt stran sporu se většinou odehraje na půdě orgánů ochrany životního prostředí.

- Následuje prvá vlna správních řízení (ochrana lesa, přírody, krajinného rázu) a prvé odvolávání proti vydaným rozhodnutím - někdy se správní orgán pod tlakem občanských sdružení sám vzchopí k odporu, vydá negativní rozhodnutí - pak mu v rámci odvolacího řízení poskytují občanská sdružení argumentační a taktickou podporu.

- Zásadní střetnutí se zpravidla odehraje v rámci územního řízení - pokud je vydáno rozhodnutí o umístění stavby, sdružení se odvolá a následuje rozhodování Ministerstva pro místní rozvoj, které zpravidla rozhodnutí Magistrátu hl.m. Prahy podpoří. Po vydání odvolacího rozhodnutí následuje žaloba ke správnímu soudu.

- Zároveň zpravidla investor zahájí větší počet stavebních a vodoprávních řízení, v nichž se sdružení účastní a rovněž klade odpor. Je to důležité, protože žaloba ke správnímu soudu neznamená odklad přípravy stavby a časová náročnost soudního řízení (v průměru 1,5 roku) způsobuje, že v době soudního rozhodnutí věci může být stavba z větší části postavena.

- Následují odvolání alespoň v rozhodující části stavebních a vodoprávních řízení a po odvolacím řízení správní žaloby proti napadeným rozhodnutím, v nichž je navrhován odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí do doby skončení soudního přezkumu. Pak záleží na soudu, který nejednou s rozhodnutím o odkladu vykonatelnosti v rozporu se zákonem otálí, což je velkou výhodou pro investora. Tato situace pak nastoluje otázky vymahatelnosti práva v této zemi a odvahy soudců rozhodovat v případech masivního střetu zájmů v území.

Odpor tohoto druhu je zpravidla účinný. Splněny musí být některé další podmínky: především musí jít o rozsáhlejší záměr s určitou úrovní složitosti a náročnosti. Pak je téměř jisté, že četnost a závažnost úřednických pochybení bude dostatečná, aby jí bylo možno využít k úspěšné obraně před ekologicky sporným záměrem. Investor se musí dostat do situace, kdy po počátečním přesvědčení, že odpor prostě zlomí, začne uvažovat o kompromisu a dohodě, případně o ustoupení od záměru. Pak je nutné, aby sdružení s jasně zformulovanými cíli jednalo o změně záměru či jeho vypuštění a dotáhlo věc do konce.

Podstatná zkušenost byla zde získána s hlavním městem Prahou jako investorem, který si sám záměry prosazuje a projednává, protože je zároveň orgánem veřejné správy v oblasti územního plánování, územního a stavebního rozhodování a v oblasti životního prostředí. Zároveň utrácí peníze daňových poplatníků a je v úzkých vztazích s dodavatelskými firmami. Pokud je třeba, rozjíždí i mediální kampaně a desinformuje veřejnost. Svým odpůrcům se i docela rafinovaně mstí (čerstvý případ: ulice Na Pomezí v Praze 5).

Druhým zajímavým poznatkem je zkušenost s místními politiky. Ty lze rozdělit na dvě skupiny: postavy, jež se rozhodly politiku soustavně dělat a k problematice tohoto druhu se obracejí jen tehdy, když jí mohou pro své další působení využít, což je zpravidla před volbami a v omezeném rozsahu i při jiných příležitostech (zviditelnění v médiích, účelový politický útok apod.). Jsou tedy jen omezeně použitelní. Pak je tu druhá skupina: lidé vzešlí z nezávislých občanských aktivit, kteří zprvu byli donuceni k aktivitě místním ohrožením vlastní lokality, bydliště apod. Následně se rychle naučí účelně pracovat v nezávislém hnutí, začnou fungovat v širším území a hájit veřejný zájem i tam, kde se jich věc již osobně netýká. A ve volbách se dostávají do zastupitelstev. S předchozím výcvikem v nezávislém hnutí, rozhodnuti jít do politiky kvůli pražské problematice a nadále se jí ve volených funkcích zabývat, jsou pro nás obzvláště cenní. Jejich působeni činí z místní politiky to, čím má být a klade odpor tomu, aby byla pouze převodní pákou pro zájmy velkých investorů, dodavatelských firem a politicko-podnikatelských mafií. Takto jde o cvičiště a školu vyspělé občanské společnosti. A v tom je obecnější význam občanské angažovanosti v pražské problematice. Podpořený nadto i tím, že ve velkoměstě se veškeré střety zájmů koncentrují a vyhrocují tak, že jde o cvičiště opravdu vzorné a dokonalé.