Vzpomínka první
Na jaře roku 1993 před rozhodováním Klausovy vlády upozorňoval bývalý federální ministr životního prostředí na nutnost přijetí Energetické politiky ČR. ”Nejsem a priori odpůrcem jaderné energetiky, ale před rozhodováním o dostavbě Temelína je nutno mít propracovanou a schválenou Energetickou politiku samostatné České republiky. Rozhodování o dostavbě či ukončení stavby Temelína, rozhodování ad hoc o jednotlivostech jako jsou limity těžby uhlí nebo další provoz tepelných elektráren bez této koncepce vede jen ke zvýšenému riziku špatných rozhodnutí” psal Josef Vavroušek.
Josef Vavroušek již bohužel není mezi námi. Není mezi námi však bohužel ani energetická politika České republiky. Energetická politika, která by dala jasnou odpověď na to, kolik a jakých zdrojů energie budeme vůbec potřebovat, energetická politika, která by prošla projednáním podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Vláda, která ve středu bude rozhodovat o Temelínu, se tak dopouští stejné chyby jako bývalá vláda Klausova a hrozí stejné nebezpečí špatného nekoncepčního rozhodnutí.
Vzpomínka druhá
Před třinácti lety, asi týden po havárii v Černobylu, jsem jako četař absolvent velel zpětnému odřadu chebského tankového praporu. Prapor byl kdesi na Doupovských horách a na nás bylo hlídat prázdná kasárna a pustý park vojenské techniky. Před branou zastavil kamion s kladenskou značkou. Řidič, který jel odněkud z Polska, byl německými úřady z hranice vrácen, protože kamion vykazoval zvýšenou úroveň radioaktivity. Řidič svou žádost o dekontaminaci podložil basou piva. Naše přístroje (sovětské výroby) nic nenaměřily. Pustili jsme kamion na rampu, důkladně omyli tlakovou vodou (hlavně podběhy, blatníky a podvozek, kde se držel prach), vyfoukali jsme vzduchové filtry a vypili pivo. Před branou však už stály další kamiony a další pivo.
Při šestém kamionu (a šesté base piva) všechno prasklo. Dříve než nás stačili zavřít za popíjení ve službě, přišel odkudsi z pluku rozkaz ”provádět preventivní očistu vybraných civilních vozidel před jejich cestou mimo území RVHP”. Z českého rádia, které mi nadporučík Širůček o dva týdny později rozšlapal (zaslechl znělku Hlasu Ameriky), nás uklidňovali že ”úroveň radioaktivity je normální a nadále klesla…”.
A tak jsme dva týdny na směny myli kamiony a pili pivo. Dnem i nocí. Nevím už kolik jich bylo, některé jsme myli i dvakrát, třikrát. Docent Skála by z nás v těch dnech neměl radost. Jo, byli jsme mladí a blbí.
Vláda, která bude ve středu večer (po celodenním jednání Parlamentu) o osudu Temelína rozhodovat, není mladá. A já doufám, že rozhodne moudře. Nedostavět.
10. května 1999 Karel Jech
P.S.Vláda, která k půlnoci 12. května rozhodla ”Dostavět” není mladá. A navíc si jen myslí, že rozhodla ”Dostavět”. Ve skutečnosti rozhodla jen o tom, že za dva roky bude rozhodovat znovu (buď ona nebo nová vláda) o větším rozpočtu a delším termínu výstavby.
Cením si osmi statečných, kteří hlasovali proti dostavbě.
13. května 1999
Pozn. redakce: Text byl původně psán pro Lidové noviny, ty ho ale neuveřejnily