Teorie ekonomů tzv. chicagské školy Miltona Friedmana a jejího apoštola Garyho Beckera, který za své návštěvy v Praze zcela vážně navrhoval zprivatizovat Karlův most, mi byly a jsou tak bytostně proto srsti, že jsem se roku 1991 vydal do Schumacher College v jižní Anglii na podzimní kurs ekologické ekonomie. Na toto špičkové učiliště ekologického způsobu života mě pozval gándhista Satiš Kumar, vydavatel časopisu Resurgence a tehdejší ředitel Schumacher College. Když během své návštěvy u nás zjistil, jaké mezery máme my ochranáři v ekonomii, doporučil nám, aby někdo tyto poznatky načerpal u Manfreda Max-Neefa, který ekologickou ekonomii střídavě přednáší v Chile, španělské Seville a skotském Edinburghu.
Má pracovní skupina dostala za úkol navrhnout takové ukazatele kvality života, které by nahradily statistickou posvátnou krávu - hrubý národní produkt. Jako pramen jsem použil knihu Hazel Hendersonové "Politika solárního věku", kterou jsem shledal napínavou jako detektivku. Zaujala mě natolik, že jsem kvůli ní dokonce zmeškal večeři. Našel jsem v ní mimo jiné poučný příběh o tom, jak byla oklamána veřejnost. Denně jsme utloukáni citáty držitelů Nobelovy ceny za ekonomii, avšak ve skutečnosti není tato "cena" srovnatelná s ostatními Nobelovými cenami. Od roku 1968 ji sponzorují mazaní guvernéři švédské centrální banky, kteří přesvědčili prof. Lundberga, aby připustil jimi financovanou tzv. Nobel Memorial Prize. Menšina správní rady Nobelovy nadace sice namítala, že konvenční ekonomie není skutečná věda, ale spíše jakási manipulace se statistickými daty, ale většina neodolala zvýšení dotace a bankéřům vyhověla. Ti mají dnes jistě pocit, že učinili velmi výhodnou investici. Záhy se totiž zapomnělo, že cenu za ekonomii nezřídil jako všechny ostatní jejich zakladatel Nobel, a dnes se těší stejné prestiži, jako všechny ostatní.
Dílo Hendersonové "Politika solárního věku", o jehož překlad do češtiny se jedná, je pravou pokladnicí pro studium lidských hodnot a potřeb.
Osobně jsem se s Hazel poznal až na pražském hradě na druhém Fóru 2000, kde přednesla zásadní referát o reakci organizací na globalizaci. Provázel jsem ji na televizní vystoupení se Sergejem Kovaljevem do Dejvického divadla a dále do Domečku STUŽ, kde živá diskuse nebrala konce.
Vyprávěla nám o svém mládí v městečku Berkley v anglickém Hertfordshire, kde jí nejvýznamnější učitelkou byla matka Dorothy, která se dožila 95 let (zemřela 1995). Do tzv. zelené ekonomie ji v sedmdesátých letech zasvětil autor fascinující sbírky esejů "Malé je krásné", Fritz Schumacher. Z její iniciativy byl Schumacher nejednou pozván do USA, aby boural mýty ekonomistů - lidí, pro než se tradiční ekonomie stala jedinou dimenzí života. Známý zelený ekonom Herman Daly o Schumacherovi i Hendersonové říká, že "zotvírali portály a okna... katedrál konvenčních ekonomů", a že do nich vnesli světlo skutečného světa.
Hazel, která od mládí žije v USA, vstupuje na posvátnou půdu ekonomů a utkává se s nimi např. v Globální komisi pro financování OSN, ve Světové radě pro trvale udržitelný rozvoj, v úřadě amerického kongresu pro hodnocení vlivu techniky na životní prostředí. Její návrhy často přijímají i podnikatelské kruhy - přesvědčuje je, že na ekologizaci národního hospodářství mohou vydělat. Její knihy "Vytváření alternativních budoucností", "Politika solárního věku" a "Měnící se paradigmata" čte stále více lidí. V devadesátých letech se podílí jako editorka na dokumentech OSN "Nová definice bohatství a pokroku" a "OSN: alternativy financování". Její dílo je přeloženo do tuctu jazyků, včetně korejštiny, japonštiny a čínštiny.
Tzv. Calvert- Hendersonové indikátory, na jejichž rozpracování se Hazel podílí v současné době, by měly nahradit zkreslující indikátor GNP - hrubý národní produkt. Je skutečně paradox, že když dojde na dálnici k řetězové havárii a vznikne škoda za padesát milionů, GNP se tím zvýší!
Hendersonová bývá spolu s kapitánem Cousteauem označovaná za jednoho z lidí, kteří nejvíce ovlivnili veřejné mínění ve směru ekologického myšlení. Její poslední kniha "Budování světa, kde každý vyhrává" je břitkým odhalením vad a deformací konvenčních ekonomických modelů a praktik a zároveň návodem, jak přecházet od hierarchií k pluralitní samosprávě, od soutěživosti ke spolupráci, od globalizace k řešením zdola.
Ve dvacátém století jsme nejednou doplatili na pasivitu vůči totalitním ideologiím. Nedopusťme, aby nás převálcovala finanční oligarchie ve jménu globalizace. Osvojme si soubor nástrojů k obraně a upevňování občanské společnosti, které nám nabízí Hendersonová. Málokde najdeme návod tak všestranný a celistvý.
Boris Merhaut