Spor o výstavbu obytného souboru Zelené údolí v Praze 4 - Krči skončil vítězstvím S T U Ž

Zhruba před rokem jsme se zúčastnili územního řízení na umístění rozsáhlého obytného souboru, který má být vybudován na volné ploše jižně od areálu krčské Thomayerovy nemocnice a na východ od Vídeňské ulice, v těsné blízkosti Kunratického potoka a Krčského lesa.

Proti územnímu rozhodnutí jsme se odvolali, Ministerstvo pro místní rozvoj, jak je jeho dobrým zvykem, naše odvolání v listopadu 1998 zamítlo. Následovala účast ve stavebních a vodoprávních řízeních a koncem ledna 1999 také žaloba o přezkoumání územního rozhodnutí k Vrchnímu soudu v Praze.

Šlo o svým způsobem vysilující účast v řadě rozhodovacích procesů, v nichž STUŽ působila jako zlobivý účastník, který kladl odpor a přidělával mrzutosti investorovi i úředníkům. Investorem byl IPB Real, mocná firma s bankovním velkokapitálem za zády.

Investor prosadil umístění 4 viladomů do těsné blízkosti lesa a Kunratického potoka. Údolní niva potoka patří do přírodní rezervace (některé prameny uvádějí označení "přírodní památka Údolí Kunratického potoka". Přes několikerou ochranu (jde o les a vedle toho o chráněné území) zde nebylo řádně provedeno řízení o zásahu v prostoru blíže 50 m od okraje lesa. Zde se na věci podepsal Odbor ochrany životního prostředí MHMP, tvrdohlavě odmítající účastenství občanských sdružení v řízeních podle lesního zákona.

Stavby měly být umístěny do vzdálenosti 35 - 18 m od okraje lesních pozemků, vsakovací žlaby pro likvidaci srážkových vod měly být ještě blíže. Řízení o zásahu do ochranného pásma přírodní rezervace dokonce vůbec neproběhlo.

Proti záměru se postavila Městská část Kunratice. Na ústním jednání v územním řízení v březnu 1998 uplatňovala požadavek zachování 50 m pásma podél lesa a "prověření dopadu stavby na životní prostředí, kompenzaci formou zajištění budoucí údržby zeleně v celém řešeném území". V červnu však náhle poté, kdy byli zástupci investora ve schůzi rady městské části, od všech podmínek ustoupila. STUŽ zbyla dočista sama.

Zároveň se investor pokusil o aktivity ve směru k odborníkům - architektům STUŽ. Proto byla do sídla společnosti v Praze - Podolí svolána porada architektů, specialistů na problematiku lesa a ochrany přírody z řad společnosti a představitelů vedení STUŽ. Konala se 31.8. 1998 a po důkladné debatě bylo rozhodnuto ve věci pokračovat.

V březnu 1999 se investor rozhodl vyjednávat. Stalo se tak poté, kdy jsme se odvolali ve stavebním a vodoprávním řízení a on byl postaven před riziko, že v letošní stavební sezóně stavbu nezahájí, případně ztratí významnou část jara a léta. Jakmile byla učiněna nabídka vypuštění sporných objektů, projevili jsme vstřícnost a udělali vše pro to, aby byla věc rychle vyřízena a investorův záměr odblokován. Trvali jsme ovšem na tom, že pro nás je směrodatným dokladem o změně projektu pouze pravomocná změna vydaného územního rozhodnutí (investor nabízel sliby, písemné závazky jištěné smluvní pokutou - to jsme však neakceptovali). V zájmu rychlého provedení změnového územního řízení jsme zástupcům investora poradili, zprostředkovali kontakt na specialistu, kterého potřebovali, a také jsme za své strany urychlili veškeré potřebné kroky (osobně jsme si byli nechat vyznačit právní moc, obratem pak stáhli odvolání, dnešního dne pak i správní žalobu).

Zástupcům investora jsme ovšem zdůraznili, že to vše mohlo s daleko menšími problémy pro ně i pro nás proběhnout před půl rokem. To ovšem investor ještě předpokládal, že prosadí svou bez ohledu na názory a požadavky STUŽ.

Podstatným poznatkem je naprosté selhání úřednických aparátů, jež mají v popisu práce ochranu přírody. V tak exponovaném území, jakým je prostor při hranici souvisle zastavěného území velkoměsta, kde však je ještě dostatek přírodě blízkých ploch zeleně, je podobné selhání těžko pochopitelné. Právě zde se totiž musí dochovaná zeleň důsledně chránit, aby urbanizace území neměla za výsledek neobyvatelné betonové ghetto, proložené pouze trávníky kryjícími podzemní garáže.

Jde o výrazné vítězství, kterého si vážím víc, než různých rozsudků ve sporech podstatně více známých. Možná je to nejvýznamnější vítězství v pražských záležitostech vůbec. To ukáže budoucnost. V otevřeném, chvílemi téměř beznadějně vyhlížejícím střetu jsme porazili jednoho z nejmocnějších pražských investorů. To něco znamená. Musím zde jmenovitě poděkovat za velmi dobrou a účinnou spolupráci akad. mal. Karlu Čapkovi, který měl na starosti problematiku ochrany přírody, Ing. arch. Pavlu Šmelhausovi, který pracoval na problematice architektonicko - urbanistické, a rozhodně i prom. chem. Jiřině Julákové, která jako první věc prostudovala a správně vyhodnotila, účastnila se ústního jednání v územním řízení a zde formulovala poprvé požadavky a postoj STUŽ. Konečně musím poděkovat své manželce, která mi tolerovala, že pracuji (stejně jako všichni zúčastnění) zadarmo na tak rozsáhlé kauze a z našich společných peněz platím soudní poplatky. A nejen to, byla první čtenářkou obsáhlých právních analýz a nudných podání, zajišťovala jejich včasné doručení a vůbec chod kanceláře.

Nyní je otázkou, zda tento případ nepropagovat šířeji, k poučení českých úředníků a investorů. Zkusme jim nabídnout, že se nejdříve budeme dohadovat, bez povýšenosti a mocenské arogance. Zkusme nejprve jednat a až potom, když se nedohodneme, bojovat. Zkusme vysvětlit investorům, že pokud orgány veřejné správy nehájí zájmy, jež jim svěřuje zákon, pak jsme tu my, kteří je budeme důsledně hájit. Pokud toto investoři pochopí, určitě ušetří čas i peníze. A pokud tohle pochopí úředníci, budou snad nakonec přece dělat, co mají uloženo.

Je to docela dobrý pocit. Na straně našich protivníků byly všechny výhody velkých peněz, vlivu, neformálních styků a podnikatelské dravosti. Úředníci ani zastupitelé pro takovéto investory neznamenají podstatný problém. My jsme byli sami a na naší straně pouze pravda a chytrost. Je málo tak nerovných střetnutí s tak jednoznačným výsledkem.

Změnové územní rozhodnutí nabylo právní moci přímo symbolicky v Den Země, 22. dubna 1999. Lepší dárek k svátku jsme si věru nemohli prát.

30.4. 1999 Petr Kužvart