Úvod

Besídka se bohužel odehrála bez přítomnosti zástupců Ministerstva životního prostředí. Bylo to způsobeno tím, že právě v den, kdy besídka probíhala, odlétla řada představitelů MŽP do Bruselu na první kolo screeningu práva v oblasti životního prostředí. Proto postup MŽP představil Karel Jech, který částečně pro MŽP pracuje v sekretariátu zmocněnce pro vstup do EU prof. B. Moldana.

MŽP nyní zpracovává druhou, revidovanou verzi Národního programu přípravy České republiky na vstup do Evropské unie. Postup aproximace environmentální legislativy EU do právního řádu ČR je doposud pomalejší než se původně předpokládalo. Ani na podzim schválený legislativní plán vlády nedává předpoklady k tomu, aby do konce roku 2002 byla environmentální legislativa plně transponována. Navíc ani tento legislativní plán se nedodržuje. Například příprava zákona o nakládání s geneticky modifikovanými organismy se opět opozdila. Připomínky k nové verzi Národního programu je možné adresovat na MŽP – sekretariát zmocněnce pro vstup do EU.

Institucionální zajištění přípravy ČR na vstup do EU zatím také není zdaleka ideální. Personální zajištění přípravy na vstup je značně podhodnocené a to jak v oblasti vyjednávání s EU tak v oblasti přípravy nové legislativy. Zvláště však zajištění vymahatelnosti nových zákonů na ochranu ŽP je zcela nedostatečné. Česká inspekce životního prostředí uvádí, že nutně potřebuje personální posílení okolo 200 pracovníků. Celkově se odhaduje, že resort MŽP bude nutno posílit asi o 1200 kvalifikovaných a jazykově vybavených lidí.

Postupně se upřesňují odhady investičních nákladů, které si uplatnění legislativy EU vyžádá. Oproti původním odhadům jsou dnešní údaje asi o třetinu nižší.

Doposud se také ČR nepodařilo zajistit kvalitu a dostupnost překladů environmentální legislativy EU. Odhady hovoří o 180 stránkách právních předpisů, které bude nutno denně přeložit, revidovat a vydat do konce roku 2002.

Při přípravě screeningu se objevily v plném světle oblasti, kde kompetence DG XI (Generální ředitelství Evropské komise pro životní prostředí) jsou podstatně širší než kompetence MŽP ČR. V ČR jsou kompetence v oblasti vod rozděleny mezi sedm ministerstev, ale například ochrana před hlukem není zajištěna na žádném ústředním orgánu státní správy.

ČR bude vyjednávat s EU o přechodných obdobích (derogacích) v sedmi oblastech environmentálního práva. Jde o oblast ochrany vod (Směrnice o pitné vodě, o vodě ke koupání, čistotě odpadních vod ze sídel mezi 2000-10000 obyvateli atd.). Evropská komise bude zcela logicky směřovat využívání předvstupní pomoci (fondy ISPA a SAPARD) právě do oblastí, ve kterých ČR bude žádat o přechodná období. Je zcela nepochybné, že přechodná období nebudou možná v oblastech, kde by došlo k porušení principů volné soutěže, volného pohybu zboží, služeb a kapitálu. Tedy žádná přechodná období pro oblasti výroby, kde by mohlo docházet díky měkčí české legislativě k environmentálnímu dumpingu.

Celkově je možné konstatovat, že přijetí environmental acquis bude pro ŽP v ČR zlepšením. Negativním dopadům, které lze očekávat např. v souvislosti s rostoucí dopravou, se ČR bohužel nevyhne. Proces globalizace ekonomiky bude i ve střední Evropě probíhat bez ohledu na to, zda ČR do EU vstoupí nebo ne. Nyní jde o to, aby nevládní organizace vyvinuly dostatečný tlak k tomu, aby přijetí env. acquis bylo provedeno ku prospěchu životního prostředí. ČR může totiž mít přísnější národní legislativu než EU a šetrnější sektorové politiky.

Proces vyjednávání s EU je v ČR otevřenější než v některých jiných kandidátských zemích. Pro zapojení veřejnosti a nevládních organizací do přípravy na vstup do EU zřídilo MŽP Konzultační fórum, které se doposud sešlo dvakrát a dále bude pracovat spíše v pracovních skupinách. O konzultačním fóru je možné získat další informace na MŽP (tel. 02/67122916).

Zemědělství

Vliv vstupu do Evropské unie na zemědělství nám popsal náměstek ministra zemědělství ing. Tomáš Zídek. Celkově předpokládá pozitivní změny, naše zemědělství se bude muset značně restrukturalizovat. Abychom sledovali trendy politiky EU, měly by být zachovány extenzivní formy hospodaření, které nepovedou k devastaci krajiny zemědělstvím, jako k tomu v minulosti došlo v západní Evropě. Zatím ovšem dochází ze strany našich zemědělců k velkým tlakům na intenzifikaci.

Zásadní programový dokument EU ”Agenda 2000” by měl být schválen v březnu 99 a jeho podstatnou část bude tvořit reforma zemědělské politiky. V současné době jde 60 % rozpočtu EU do zemědělství. Agenda 2000 navrhuje pro zemědělství útlumové programy, jeho ekologizaci. V současné době se diplomaté EU snaží o obhájení podpůrných systémů s environmentálním efektem v rámci WTO apod. Také česká zemědělská politika bude proto tlačena k ekologičtějším postupům. Je třeba počítat s tím, že z fondů EU pro nás nebudou k dispozici finance na dotování intenzifikace, i když v zemích patnáctky tyto dotace stále ještě budou poskytovány.

Ministerstvo zemědělství připravuje návrh agrární politiky ČR, v současné době je připravena 1. verze. Tento dokument předpokládá ještě pro příští dva roky restauraci zemědělství včetně privatizace a podpory některých výrobních programů, v následujících letech by však měla být podporována především ekologizace zemědělství.

Ze států střední a východní Evropy je Česká republika jediná, která má již druhý rok ekologicky orientované dotace. Slabinou těchto dotací je nedostatečná kontrola a monitoring výstupů.

Významným nástrojem ekologizace zemědělství jsou agroekologické programy. Doposud je však velice rozdílná pozice zemědělce u nás a v EU. V EU je v převážné míře dodržována legislativa a většina zemědělců se chová podle tzv. kodexu správných zemědělských technik. Finančně jsou podporovány teprve speciální programy nad rámec tohoto kodexu. U nás řada podniků i jednotlivců vůbec nedodržuje stávající legislativu a naše agroenvironmentální programy často znamenají pouhé dodržování stávajících zákonů.

V letošním roce by mělo dojít k přijetí zákona o označování zemědělských výrobků z biozemědělství a zákona o biopotravinách. Ministerstvo zemědělství zvýší podporu mimoprodukčních aktivit zemědělství.

Dopravní politiku EU na besídce vysvětloval ing. Tomáš Gremlica z Ústavu pro ekopolitiku.

Evropská unie před nás klade striktní požadavek na zpracování kvalitní dopravní politiky. Je třeba jasně stanovit, jak se kde bude jezdit, jak budou rozděleny jednotlivé dopravní výkony mezi jednotlivé druhy dopravy a to nejen na celostátní úrovni, ale také na úrovni regiónů.

Evropská unie se snaží v rámci svých států o zavedení jednotné dopravní politiky, která by měla být završena jednotnou dopravní politikou celé Unie, charakterizovanou především společnými postupy a vzájemnou kompatibilitou. Základním cílem této politiky by mělo být uspokojení potřeby občana na mobilitu v rámci celého území EU. Důležitým požadavkem proto je funkční síť veřejné osobní dopravy.

Tato jednotná dopravní politika bude v budoucnu též podkladem pro čerpání prostředků ze strukturálních a kohezních fondů.

Dopravní politiky EU by měla do budoucna vést k vyrovnání konkurenceschopnosti jednotlivých druhů dopravy pomocí internalizace externích nákladů – poškození životního prostředí, škod při dopravních nehodách, ztrát způsobených dopravními zácpami apod.

Touto problematikou se zabýval Jiří Dusík z Regionálního environmentálního centra (REC).

V současné době probíhá na úrovní již schválených regionů – vyšších územně-správních celků (VÚSC) k velice důležitému procesu – projednávání Regionálních rozvojových strategií. Podle metodických pokynů Ministerstva pro místní rozvoj byly ve všech VÚSC ustaveny Regionální koordinační skupiny. Ty jsou tvořeny přednosty okresních úřadů, zástupci vysokých škol v regionu a zástupci odborných komor. V současné době se jedná o uzavřené skupiny, které nemusí podávat ven prakticky žádné informace. Hlavním úkolem koordinační skupiny je vypracování Regionální rozvojové strategie. Tento program by měl být (a zřejmě i bude) ve všech regionech připraven do konce března 99. Na základě dokumentů ze všech regionů bude potom na celostátní úrovni zpracována Národní koordinační skupinou do konce června 1999 Strategie regionálního rozvoje ČR.

Situace ze zapojováním veřejnosti do projednávání rozvojových plánů je velice různá v jednotlivých regionech. V některých (např. Olomoucko) mají nevládní organizace své zástupce přímo v koordinační skupině, někde působí s poradním hlasem, nebo alespoň v odborných komisích, někde nejsou zapojeny vůbec. V rámci svého projektu se REC snaží o zapojování nevládních organizací na Jihlavsku, Českobudějovicku i jinde.

Dosud není jasné, jaké typy investičních akcí budou zahrnuty do Regionálního rozvojového plánu ČR. V některých regionech se projevuje znovu snaha prosadit problematické akce, jako je dálnice D3 Praha – České Budějovice. Strategie jako celek by měla být podle zákona 114/92 Sb. podrobena posouzení EIA. Zatím se zdá, že MŽP není na toto posouzení odborně a procedurálně připraveno. Hodnocení Ex ante je požadováno i Evropskou komisí.

Diskuse

V diskusi po jednotlivých příspěvcích zazněly některé zajímavé názory:

Skleníková zelenina: V současné době se podle ing. Zídka nevyplatí pěstování zeleniny ve sklenících a díky odstranění obchodních bariér tato výroba u nás prakticky zanikla. Příčiny vidí pan náměstek jednak v tom, že od elektráren prakticky neexistují možnosti získání levného odpadního tepla, jednak ve špatném marketingu – i kdybychom vyráběli zeleninu zadarmo, neumíme ji prodat. Přitom by byl zřejmý přínos ve zvýšení zaměstnanosti na straně jedné a ve snížení škodlivých vlivů kamiónů dovážejících zeleninu na straně druhé. V západních zemích mají v současné době skleníkovou technologii na daleko vyšší úrovni – trojitá skla, dokonalé izolace apod.

Kalkulace externalit v dopravě: Ministerstvo dopravy a spojů provádí v současné době výzkum a zpracovává metodiky začleňování externalit. Plné začlenění externalit je prakticky fikce, přesto i jejich částečné započítání by mělo vést k výraznému srovnání finančních podmínek železniční a silniční dopravy.

Průběh diskuse o vstupu ĆR do EU: Zatím v ČR neprobíhá veřejná diskuse o přínosech a rizicích vstupu ČR do EU. Všechny vlivné politické strany a organizace vstup do EU podporují a přijímají i to, že o vstupu bude rozhodnuto v referendu. Je možné, že je to i nedostatkem konkrétních informací o důsledcích vstupu. Nevládní organizace musí mít stále na paměti, že EU není organizace na ochranu životního prostředí, ale obchodní organizace. Proto je ochrana ŽP pro EU pouze doprovodnou a nikoli hlavní otázkou a prioritou. Všechna rozhodnutí o ochraně ŽP jsou v EU výsledkem kompromisu a na úrovni nejnižšího společného jmenovatele. Po vstupu kandidátských zemí s nižší úrovní ochrany ŽP se tento společný jmenovatel může ještě snížit. Dalším problémem je, že o vstupu se bude rozhodovat nejen v Bruselu a v jednotlivých členských zemích. Proto země s vysokou úrovní ochrany ŽP (např. severské země nebo Rakousko) mohou vyvíjet tlak na odložení vstupu kandidátských zemí až do doby splnění environmentálních kritérií.

Karel Jech

Jiří Dlouhý