Připomínky STUŽ k návrhu osnovy Státní politiky životního prostředí
ze 12/98

(k dopisu MŽP - odboru strategií, čj. 3031/OS/98 z 9.12.1998 s přílohami)

Dopisem č.j. 3031/OS/98 z 9.12.1998 s přílohami č. 1, 2 a 3 a dodatkem k bodu J osnovy obdržela Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) k připomínkám návrh Osnovy státní politiky životního prostředí (SPŽP). Na základě prostudování osnovy včetně příloh podáváme k materiálu toto stanovisko:

V předložené podobě je návrh osnovy nevyhovující. Nesplňuje základní parametry “politiky” jako textu, oslovujícího veřejnost a veřejné instituce státu i mezinárodní společenství a vysvětlujícího základní východiska a principy, ze kterých hodlá vláda jako exekutivní subjekt zodpovědný za usměrňování lidských aktivit s ohledem na veřejný zájem zlepšování životního prostředí vycházet.

ad A - Úvod

V předložené podobě zcela chybí jednotící filosofický základ SPŽP, orientující veřejnost i orgány veřejné správy, z jakých podmínek materiál vychází (v globálním, kontinentálním i republikovém kontextu), jakým hrozbám a jakým problémům je třeba čelit nejen při správě věcí uvnitř ČR, ale i na mezinárodní, resp. globální scéně.

V době přípravy vstupu ČR do EU a emancipace ČR na světové scéně se SPŽP nemůže vyhnout tématům jako jsou populační problematika světa v konfrontaci se spotřebou přírodních zdrojů (potravin, vody, surovin a energie) a znečišťováním prostředí, ohrožení biodiverzity, ekologické stability, změnám klimatu, globalizaci ekonomiky, neprovázené odpovídající veřejnou kontrolou a vyvození důsledků z těchto globálních skutečností a jevů pro chování jednotlivých států. Z nich musí vycházet nejen ta část “politiky”, která se obrací “dovnitř” státu, k občanům a k institucím veřejné správy, ale i orientace našeho vystupování “navenek”, směrem k OSN, k EU, k sousedním státům. SPŽP musí dávat pevné obrysy i ostatním oborovým “politikám”, představujícím veřejný zájem. vč. politiky zahraniční. Tento rozměr v naznačené osnově téměř chybí, až na nekritické akceptování tzv. “vyspělých” států světa a Evropy jako jakéhosi “etalonu”, hodného následování, přes všechny jeho nedostatky, spočívající v orientaci na konzum a s ním spojené přečerpávání přírodních zdrojů, nadměrné znečišťování, plýtvání, kontrastující s bídou jiných částí světa.

Tyto části státní politiky je třeba umístit hned do úvodu a od nich a s jejich vědomím teprve odvíjet dílčí záměry a úkoly na úseku péče o životní prostředí.

Vnitřně konzistentní SPŽP nelze složit adicí oborově izolovaných záměrů, kopírujících organizační struktury orgánů veřejné správy a jejich stávající kompetence. Ty při rozpracování musí dostat pevné zadání nejen co do formy, ale i obsahu. Úvodem SPŽP musí být jasné deklarování politické vůle, kam a proč chce tato vláda ve vztahu k životnímu prostředí jako nedílné součásti životní úrovně směřovat. Toto není dobré zařadit až kamsi doprostřed materiálu, jak je v předložené osnově navrženo v části C1, C2.

 ad B - Výchozí podmínky

Je třeba jasně deklarovat, že jsme dosud neodstranili základní nectnosti “socialistické epochy”, spočívající v nadměrné energetické a surovinové náročnosti výroby, v malém zhodnocování vstupů, v nevyhovujícím podílu využití druhotných surovin a přílišném znečišťování a zatěžování přírodního prostředí odpady, ale rychle jsme přijali nové nectnosti konzumního způsobu života na straně spotřeby, spočívající v orientaci na jednorázově používané výrobky a obaly a nejen nekritické uspokojování jakýchkoliv “potřeb”, ale reklamou uměle vytvářených “potřeb” nemajících nic společného se skutečnými lidskými potřebami při odpovědném přístupu k životu, ke zdrojům planety a jejich spravedlivou distribucí mezi lidskou i ostatní živou populací. Stavět v této kapitole na první místo vstup do EU lze, pokud nepůjde pouze o nekritické přejímání tamních “standardů”, ale bude se tak dít s vědomím, že i naše donedávna vnucená, ale žitá skromnost na straně spotřeby představuje nepominutelný vklad do vzorců chování, který by neměl být promarněn slepým následováním konzumní společnosti i s jejími “slepými uličkami”, kterým se díky “zpoždění” za Západem a jejich zkušenostem můžeme vyhnout a dokonce přispět svým dílem k obratu k jiným než konzumním motivacím chování.

 ad C - Prioritní problémy

Jsme přesvědčeni, že prioritním problémem číslo jedna je vrátit ekonomiku pod kontrolu veřejných zájmů a do jejich služeb v globální, kontinentální i státní úrovni. Jen tak lze znovu nabýt rovnováhy zájmů, porušené internacionalizací kapitálu, aniž byly souběžně vytvořeny stejné internacionální (globální) kontrolní a regulační instituce. Snahy kapitálu osvobodit se z národních legislativních a administrativních omezení, aniž existuje účinná mezinárodní kontrola a regulace ve veřejném zájmu, slouží ve skutečnosti pouze skupinovým a ve své podstatě sobeckým zájmům úzké vrstvy lidské populace, bezohledné k ostatním lidem, natož k ostatnímu životu na této planetě. Prioritním problémem je proto právní rámec lidského chování, ochraňující rovnost šancí na zdravý a důstojný život (pokud člověk akceptuje určitá pravidla soužití lidí navzájem a lidí s přírodou).

Z těchto důvodů je nutno vedle legislativních a ekonomických nástrojů péče o životní prostředí považovat za svrchovanou prioritu výchovu a vzdělávání, osvětu, posilování motivace k šetrnému chování. Bez nich jsou všechny ostatní tzv. “priority” jen mocensky vynucované a obcházené deklarace, které obyvatelé nepovažují “za své”, a nic platné pak nejsou ani snahy o zlepšení informací o stavu životního prostředí a formální mechanismy pro zvýšení účasti veřejnosti na kontrole, neboť ta zůstává netečná, pasivní.

Teprve ve světle těchto priorit možno rozpracovávat dílčí problémové okruhy a specifika ČR.

 ad D - Principy SPŽP

Jak už bylo uvedeno v připomínkách k úvodu, měly by obecné principy a zásady být uvedeny hned v úvodu, nikoliv až kdesi uvnitř materiálu, přičemž za obecnou částí globálních souvislostí je třeba uvést ony konkrétní principy, které jsou v této kapitole nelogicky zařazeny až v bodu D 6.

Za koncepčně vadnou považujeme formulaci bodu D 5. Veřejnost by neměla být motivována jen k participaci na formování a prosazování státní politiky životního prostředí, neboť ta je nástrojem státních orgánů (veřejné správy), ale především k vlastnímu šetrnému vztahu k životnímu prostředí (čerpání přírodních zdrojů a prevenci znečišťování či poškozování životního prostředí).

 ad E - Vývojové scénáře SPŽP a F - Konkretizace cílů SPŽP

Platí výhrady uvedené v úvodu. Kromě indikátorů stavu a vývoje životního prostředí měly by být zařazeny i srovnatelné indikátory sociálně-ekonomické úrovně, přičemž ovšem zdůrazňujeme výhrady k ukazatelům typu HDP ap.

 ad G - Prioritní opatření v oblasti sektorových politik

Body G 1-G 7 neodpovídají názvu. Měly by zde být skutečně “politiky” (surovinová, dopravní, energetická, zemědělská ...), nebo změnit název na resortní koncepce, jak by odpovídalo členění tématu naznačenému v osnově.

 ad H - Prioritní opatření v oblasti nástrojů SPŽP

Nelogicky zařazeno územní plánování jako samostatný nástroj, ač patří k institucionálním a normativním nástrojům. Výhrady máme i k pořadí důležitosti (lépe H1, H2, H5, H4, H3, H7).

 ad Příloha č. 2 - SPŽP - Poloha a název materiálu

Postrádáme mezi nadřazenými materiály alespoň názvy některých mezinárodních dokumentů, které je třeba při koncipování národních strategií respektovat.

Mezi “politikami” jiných resortů postrádáme “surovinovou politiku” (MPO a MZe ČR), zatímco je nelogicky zařazena s přívlastkem “regionální” mezi dokumenty MŽP ČR.

Ve světle těchto připomínek jsou další příliš konkrétní a nepodstatné z hlediska koncipování materiálu jako “politiky” a považujeme za vhodné je uplatnit až při pracích na vlastním obsahu materiálu, kterých bychom se rádi nadále zúčastnili.

V Praze dne 4.1.1999

Ing. arch. Martin Říha, místopředseda STUŽ

Pavel Šremer, prom. biol., předseda STUŽ