Evropská unie, životní prostředí a nevládní organizace

Pod tímto názvem jsme měli lednovou diskusi na Novotného lávce v Praze, kterou připravili Jirka Dlouhý a Karel Jech, kteřížto pracují na stejnojmenném projektu STUŽe. Nebudu zde líčit průběh diskuse, zamyslím se jen nad poněkud rozpačitým vyzněním. Podle některých diskutujících vypadala snaha o vstup do Evropské unie jednoznačně černě, neboť tím se dostaneme (vylíčeno ve zkratce) do říše zla -tentokráte zaměřené na konzum, byznys a nikoliv ochranu životního prostředí a trvale udržitelný způsob života.

Poněkud mne překvapilo, že nezazněla dostatečná argumentace, líčící jiné, dalo by se říci světlejší stránky vstupu. A tak tak učiním alespoň na stránkách Zpravodaje.

Prvním bodem je, že Česká republika bude muset splnit náročnější standardy-zatím žádné ochranářské hnutí, natož veřejnost nedonutila naše vlády, aby se ochrana životního prostředí stala prioritou a abychom si např. vybudovali čistírny odpadních vod pro všechny obce nad 2000 obyvatel. Stačí sledovat nynější průběh t.zv. rentgenování České republiky v Bruselu, aby bylo patrno, co pozitivního nám vstup přinese. Čistírny stavět budeme muset. Bude to stát hodně úsilí a investic, ale věřím, že se to podaří: Tak jako se podařilo snížit znečištění ovzduší, bude nutné vyčistit naše potoky a řeky.

Obdobně důležitým je požadavek na integrovanou prevenci a omezování znečištění. V budoucnu už nebude možná povolovací a inspekční činnost jen na základě složkového přístupu, k integraci bude patřit i např. posouzení z hlediska efektivity využívání energie.

Velmi důležitý je důraz na tvorbu nových zákonů v oblastech, které nemáme vůbec ještě pokryty (např. geneticky modifikované organizmy).

Evropská unie trvá na uvádění do praxe a prosazování, vynucování práva životního prostředí-opět se jedná o velkou bolest z minulosti, kdy jsme i třebas měli zákony, leč horší to bylo s jejich dodržováním.

Velmi důležitým je pro nás požadavek na přístup veřejnosti k informacím a hlavně spoluúčasti veřejnosti na rozhodování, i právu na soudní ochranu. Též postoj k nevládkám už je v EU daleko osvícenější, v některých zemích jsou automaticky součástí velmi podporované zpětné vazby.

Ne nepodstatným z hlediska globálního je postoj EU na mezinárodních jednáních (viz např. v Kjótu), kde patří k nejprogresivnějším.

V oblasti životního prostředí lze jednoznačně říci, že Evropská unie má vyspělejší péči o životní prostředí. Proto pro nás bude velmi důležité předávání tohoto know how, ke kterému už nyní postupně dochází-a takřka výlučně za peníze EU. I v budoucnu lze očekávat, že získáme podporu na takové projekty, na které by naše vláda peníze těžko dala (to je např. zkušenost ještě z FVŽP: ani na Federálním výboru nebyla stanovena jako priorita ekologická výchova, ač jsme se o to snažili. J. Mesík se tehdy obrátil na ES a pro ty to samozřejmě priorita byla, peníze pak dostaly na výchovné projekty naše nevládní organizace).

Je jasné, že požadavek, abychom dodržovali kritéria EU, je též výsledkem snahy o udržení stejných konkurenčních podmínek, pro nás to však má velké klady z dlouhodobého hlediska šetrnějšího vztahu k životnímu prostředí. Zápory spíše budou v hospodářské sféře, která právě bude mít problémy např. s touto konkurenceschopností. Leč stále žít na dluh přírody nelze.

Je jasné, že Evropské společenství bylo zprvu založeno jako -zjednodušeně řečeno - společenství uhlí a ocele. Pak se přidávaly další důvody a dnes už zdaleka neplatí, že je jen zaměřeno na byznys. Spíše bychom je mohli nazvat společenstvím služeb . Navíce EU dnes má velice široké funkce, sleduje lidská práva i nám blízké životní prostředí, dokonce operuje, byť poněkud opatrně, i s trvale udržitelným rozvojem.

Mohu ze své zkušenosti uvést, jak je důležité, že existuje např. síť inspekcí životního prostředí EU zvaná IMPEL, která uskutečňuje výměnné programy, stanoví minimální kritéria pro inspekce apod. Obdobně nyní začala pracovat i síť inspekcí přidružených zemí k EU (AC IMPEL).

To jsou jen některé důvody, proč vidím vstup do EU daleko kladněji.

Samozřejmě že v EU jsou na jedné straně tendence ke konzumerizmu, ale zrovna tak je tam i druhá skupina, snažící se o nám blízký náhled na budoucnost. Jde jen o to orientovat se a začít spolupracovat s tou druhou skupinou. Vize společné Evropy bez hranic a jiných bariér, Evropy spolupráce snad stojí za to.

Chápu velmi dobře některé západní nevládní organizace, které jsou v opozici k EU-ať už pro ten zatím převládající sklon ke konzumerizmu, či pro -z jejich hlediska nedostatečné- standardy v ochraně životního prostředí (ty jsou stanoveny tak, aby je reálně mohly splnit i ty nejméně rozvinuté země EU, proto pro ty nejrozvinutější jsou nedostatečné-mohou si však stanovit přísnější limity). Je však chybou některých našich nevládek, jestliže takový postoj slepě přejímají. Máme odlišné podmínky, to co pro tyto západní nevládky je brzdou, to je pro nás jednoznačně pokrokem. Vše je relativní.

Bylo by největší chybou se izolovat. Ostatně ve světě, který se globalizuje to již ani pořádně nejde. Naopak je potřebné co nejvíce spolupracovat na té lepší části Evropy ducha a zodpovědnosti. Tato země je v centru Evropy. Problémy životního prostředí si nevyřešíme izolovaně, ani sami nedokážeme přejít k trvale udržitelnému způsobu života. K tomu je potřebná co největší spolupráce, kterou kdysi tak jednoznačně začal Josef Vavroušek svou celoevropskou konferencí v Dobříši - a do níž jako důležitou součást vložil diskusi o filosofických a etických otázkách. Pro ministry i NGOs.

Doufám, že tímto příspěvkem odstartuji tolik potřebnou diskusi o kladech a záporech našeho vstupu do EU. Velkým problémem je naprostý nedostatek informací, co to vlastně všechno Evropská unie je. Snad ho trochu odstraní náš projekt EU a NGOs, jehož výsledkem jsou právě vycházející materiály pro informaci nevládním organizacím (např. nyní skripta “Evropská unie a ochrana životního prostředí očima nevládních organizací”).

Pavel Šremer

Dne 5. ledna tohoto roku jsme měli na diskusním úterku téma "Evropská unie a nevládní organizace". Nakonec to vyznělo trochu jinak, protože ministerský úředník mluvil o našich problémech a otevřených otázkách v oblasti zemědělství a řešitelé stejnojmenného projektu STUŽ dali víceméně základní obecnou informaci o Evropské unii a stavu naší přípravy ke vstupu. Zajisté i povídání člena správní rady Českých drah o dopravní problematice bylo zajímavé. Nicméně o roli nevládních organizací, o zvláštnostech prostředí, do kterého se naše NGOs v dohledné době vstupem do unie dostanou, o tom v referátech panelistů nebylo prakticky nic. S jednou zajímavou výjimkou: poslední panelista přinesl velmi konkrétní a běžně zatím nerozšířenou informaci o pokročilé přípravě regionálních rozvojových strategií, na jejichž základě bude v budoucnu přicházet pomoc ze strany EU. Tyto strategie zatím potichu připravují technokraté a úředníci, aniž by o tom nevládní sféra věděla a rozvinula svou účast na tomto procesu. To je ovšem velmi konkrétní a důležitý námět v kontextu našeho přibližování EU! Takových dílčích záležitostí je a bude určitě řada, jen nebyly dosud z naší strany poznány, pochopeny a uchopeny. Možná právě tudy vede cesta k účasti NGOs na procesu integrace, spojená s rychlým a praktickým poznáváním skutečných pravidel hry, do kterých se dostanou. Z vlastní zkušenosti vím, že praktické učení přímo při práci na problémech je nejzajímavější a nejpronikavější. V případě EU se zčásti vyhneme namáhavému prokousávání nečitelným a obludným úřednickým bruselským newspeakem. Najít mezi řádky takového textu racionální jádro je namáhavé a bohatost či překvapivost reálného života tam budeme hledat marně.

Přístup k západoevropské integraci je dnes módním tématem, a to v politických kruzích i v tuzemských úředních aparátech. Je s tím veliké úřadování, jak z naší, tak i z bruselské strany. Zdejší činovníci si rychle osvojili možnost argumentovat proti nám Bruselem, který přece tu či onu záležitost řeší jinak, nežli my prosazujeme. Demagogie tohoto druhu zní z úředních kruhů i tehdy, když komunitární úprava dané oblasti úplně chybí (nerostné suroviny s výjimkou ropy a zemního plynu).

My se na věc můžeme a musíme podívat z poněkud odlišného úhlu. Měli bychom si klást otázky tohoto druhu: Jak se má unie k trvalejší environmentální udržitelnosti lidské společnosti? Jak se v unii změní prostředí, v němž se pohybují NGOs? Na koho se v unii orientovat? Jaké priority a jakými cestami prosazovat - a s kým se při tom spojovat?

Slouží ke cti panelistům z té úterní debaty, že zde bylo nezastřeně konstatováno, že EU je cosi jako obchodní společnost. Jde jí o rentabilitu, konkurenceschopnost a zisk. Vznikla vlastně proto, aby západní Evropa mohla obstát v tvrdé globální konkurenci s ostatními centry či rozhodujícími ekonomickými uskupeními světové ekonomiky, tedy se severní Amerikou a s dálným Východem. Od počátku jde především o volný pohyb peněz, kapitálu, zboží a pracovních sil v rámci západoevropského prostoru. Životní prostředí je zde rovněž jako téma přítomno, občas i pro nás zajímavým způsobem a my máme co dohánět, ale je to jen jedno z vícero souřadných témat, i když jsou činěny snahy o zdůraznění právě této problematiky jako svým způsobem ovlivňující nebo i limitující hospodářský rozvoj a růst (např. zásada integrity je pokusem o extenzi environmentální problematiky do ostatních odvětvových politik).

Je tedy zřejmé, že ač nám může být EU v něčem vzorem nebo i pomocníkem, nepůjde a ani nebude moci jít její politika za rámec, který je vhodný a výhodný pro industriálně-konzumní establishment, tedy nesmí narušit aktuální společenský status quo. V tom je velké a do budoucna zásadní omezení využitelnosti evropské integrace ve směru postupu k trvalé udržitelnosti, postupu, který bude vyžadovat zásadní přeměny společenského uspořádání a fungování. Ostatně EU zřetelně přináleží k najedenému světovému Severu a ve světových mocenských hrátkách zřetelně kooperuje s USA.

Nejsme "reálně" uvažujícími politiky, jsme součástí nevládní environmentální sféry. Proto se nemusíme omezovat respektováním různých politických tabu a můžeme se otevřeně ptát, zda do unie jít nebo ne, co tím získáme a co ztratíme, jaká je opravdová povaha a podstata této integrace, nakolik v ní můžeme najít podporu pro své názory a přístupy. Můžeme se sami sebe otevřeně tázat, zda budeme spolupracovat s aparáty EU a v jakých směrech, na jaké nevládní organizace se budeme v Evropě orientovat a podobně. Myslím, že toto vše k naší roli patří. Nejde o žádné levičáctví, ale o výraz našeho nezávislého postavení.

V tomto kontextu jsou výstupy dosavadního projektu STUŽ "Evropská unie a nevládní organizace" zatím opravdu jen začátkem, nezbytným úvodem, v němž je přijatelné přebírat a dále šířit bruselským aparátem připravené obecné informace typu: co je to EU, jak vznikla, jaké má orgány a jak fungují, jaké role hrají strukturální fondy, jakou povahu má komunitární právo, jaké obecné podmínky musí splňovat uchazeč o členství apod. Jde o slabikář či brožurku, z nichž získáváme základní informace. Opravdové hledání povahy naší pozice v nové situaci začíná tam, kde končí tento základní kurs pro začátečníky. I v nových podmínkách bychom se měli vypracovat na úroveň kvalitní oponentury aktivit politiků a úřednických aparátů i podnikatelské sféry.

Petr Kužvart