Jiří Dlouhý
Na konci letošního června proběhla v dánském Aarhusu dvě významná setkání evropských ekologů. V mezinárodním hotelu Radisson - SAS se od 23. do 25. června konala již 4. ministerská konference "Životní prostředí pro Evropu", nedaleká umělecká škola hostila ve dnech 20. až 25. června setkání koalice evropských nevládních organizací "European ECO Forum".
Tradice panevropských ministerských konferencí byla zahájena v roce 1991 bývalým prvním federálním ministrem životního prostředí a prvním předsedou STUŽ Josefem Vavrouškem setkáním ministrů na zámku v Dobříši. Od té doby se evropští ministři sešli ještě dvakrát - v roce 1993 ve švýcarském Luzernu a v roce 1995 v bulharské Sofii.
Prostředí konference
Organizátorům obou konferencí se dařilo na jedničku. Vládní konference byla uspořádána bez přehnaných okázalostí, s perfektním technickým zázemím a viditelnou snahou o šetření papírem a jeho recyklaci. Nevládní konference byla, jako tradičně, pořádána v skrovných prostorách školy s jednoduchou stravou a ubytováním.
Hodnocení stavu životního prostředí Evropy
Evropská Environmentální Agentura připravila pro konferenci již druhou souhrnnou zprávu o stavu životního prostředí Evropy "Europe´s Environment: The Second Assesment". Celkové hodnocení vychází dost nepříznivě: z 12 sledovaných klíčových oblastí došlo ke zlepšení pouze v jedné, u sedmi oblastech nebyl zaznamenán žádný pozitivní pokrok.
Východní Evropa
Pozornost účastníků konference se ze střední Evropy posouvá dále na východ (ministerská konference zahrnuje státy patřící do Evropské hospodářské komise - tedy i všechny státy bývalého Sovětského Svazu). Zvláštní pozornost proto byla věnována středoasijským republikám.
Ekonomické nástroje
Významná část jednání konference byla věnována ekonomickým nástrojům. Většina účastníků konstatovala, že ekonomické nástroje jsou účinnější, než použití administrativních nařízení: Z různých důvodů jsou však tyto nástroje dosud uplatňovány jenom v malé míře - prim hrají skandinávské státy a Holandsko. Za perspektivní byly považovány především obchodovatelná povolení, používaná v první řadě v ochraně ovzduší. Především nevládní organizace, ale i představitelé některých vlád se snaží prosazovat tzv. "zelenou daňovou reformu", při níž by měly být sníženy doposud běžné daně, především daň z příjmu a z přidané hodnoty a nahrazovány ekologickými daněmi z energie, z použití primárních surovin, z produkce odpadů nebo jiné formy znečištění. Bohužel prosazení těchto reforem dosud naráží na mnohé potíže - dokonce se v mnoha, především východoevropských zemích(včetně České republiky) nepodařilo ani odstranit dotace v energetice, ani daňovou raritu u bezolovnatého benzínu.
Úspory energií
Účastníci ministerské konference přijali několik dokumentů, které poskytují vodítko pro efektivnější využívání energetických zdrojů. Dokumenty označují za hlavní nástroj energetické politiky šetrné zacházení s energií - spolu s větším důrazem na obnovitelné zdroje energie je to hlavní strategie obrany proti hrozící změně světového klimatu. Změna klimatu byla znovu označena jako největší hrozba, která hrozí civilizaci na Zemi.
Především z iniciativy NGO byla v Aarhusu diskutována problematika jaderné energie. Diskuse se soustředila především na možnost uzavření nebezpečných jaderných provozů ve východní Evropě. Vládní představitelé většinou sdílejí názor, že nebude stavěny nové atomové elektrárny, stávající by však bylo silně neekonomické, ale i neekologické uzavírat předčasně.
Biologická a krajinná rozmanitost
Konference přijala rezoluci o strategii ochrany biodiverzity a krajiny. Účastníci se dohodli, že ochrana přírody a krajiny a jejího bohatství a rozmanitosti je stejně naléhavým úkolem jako ochrana ostatních složek prostředí. Konstatovali, že v této oblasti je situace v Evropě velmi vážná. Všeobecně se pozornost zaměřuje na východní Evropu, kde, přes katastrofální znečištění některých míst, je mnoho oblastí, ve kterých zůstává zachována velká biodiverzita.
Účast veřejnosti
Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu ke spravedlnosti na poli životního prostředí (tzv. Aarhuská úmluva) byla jednoznačně nejdůležitějším dokumentem přijatým na ministerské konferenci. Dohodu podepsala většina zúčastněných států (nepodepsalo ji však například Německo, USA a Slovensko). Po vstoupení v platnost by tato úmluva měla zaručit podstatně výraznější účast veřejnosti v rozhodovacích procesech.
Přímá a aktivní účast veřejnosti byla význačným rysem konference v Aarhusu. V rámci většiny národních delegací se kromě úředníků účastnili také zástupci nevládních organizací (Česká republika poprvé dokonce účast tohoto představitele - dr. Vlašína - uhradila), kromě toho měly nevládní organizace samostatnou delegaci na úrovni národních delegací. Celé půldne uprostřed konference bylo věnováno nevládním organizacím a bylo plně v jejich režii.
Další dokumenty
V Aarhusu byly podepsány dva protokoly k úmluvě o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (CLRAP)
Protokol o těžkých kovech
Protokol o perzistentních organických polutantech.
Dále byly přijaty dokumenty deklarativního charakteru, jako Celoevropská strategie postupného vyřazení olovnatého benzínu a Směrnice o šetření energie v Evropě.
Pokračování?
Účastníci se shodli na tom, že je nutno do budoucna poněkud změnit styl práce. Doposud dvouletý cyklus panevropských konferencí byl změněn na pětiletý s tím, že v mezidobí by měla probíhat setkání s ministry z jiných sektorů - např. v roce 1999 bude v Londýně společná konference s ministry zdravotnictví "Zdraví a životní prostředí". Zatím nebylo rozhodnuto, kde se bude konat další konference ministrů životního prostředí - v úvahu přichází Ukrajina, Rusko, Kazachstán, nebo Moldávie.
Konference nevládních organizací
Jak je již tradicí od první konference v Dobříši, probíhá vždy souběžně s ministerskou konferencí setkání představitelů nevládních organizací. Do Aarhusu přijelo tentokrát přes 200 zástupců NGO. Představitelé nevládních organizací celou dobu sledují oficiální proces a snaží se ho ovlivňovat, úspěchy byly zaznamenány především v jednáních o textu Aarhuské úmluvy.
Kromě ministerského procesu projednali členové nevládních organizací budoucnost svého hnutí - dohodli se, že bude pokračovat dál současný model mezinárodního fóra, ve kterém je důraz kladen na stálé pracovní skupiny. Právě z iniciativy autora článku spolu s Mikulášem Hubou ze slovenské STUŽe a Vladimíra Leye z Chorvatska byla znovu ustavena pracovní skupina pro lidské hodnoty, která pracovala do roku 1994 pod vedením Josefa Vavrouška.
Účast České republiky.
Především na ministerské konferenci byla znát změna v přístupu k mezinárodním problémům v oblasti životního prostředí ze strany MŽP ČR. Naši delegáti se aktivně účastnili přípravy většiny dokumentů konference a hráli důležitou úlohu i na konferenci samé. Vlastní konference byla zahájena poselstvím prezidenta Havla, které bylo přečteno jako jediné při zahájení, ministr Martin Bursík měl úvodní slovo v sekci věnované ekonomickým nástrojům a prof. Moldan (i když v "dresu" REC) předsedal již zmíněné sekci nevládních organizací.
Pro většinu ochránců přírody a ekologických aktivistů, zvyklých vidět za sebou v krátké době konkrétní výsledky své práce, jsou průběh i výsledky Aarhuské konference nezajímavé, nebo dokonce deprimující. Z hlediska vrcholné politiky však byl Aarhus výrazným krokem vpřed a potvrzuje, že Evropa v čele s Evropskou unií začíná problémy životního prostředí brát skutečně vážně. Jedinou otázkou je, zda to dokáže udělat včas a dostatečně účinně.