Reakce nevládních environmentálních organizací byla hned po známých událostech ze 16. května docela zajímavá: nejprve poděšené distancování. V tom ani naše společnost nebyla výjimkou: "Společnost pro trvale udržitelný život důrazně odsuzuje projevy násilí, ničení majetku a další trestné činy, kterých se dopustili někteří účastníci sobotních výtržností". Zde jsme se bohužel stylizovali do role vyšetřovatele, který rozhoduje, zda byl či nebyl spáchán trestný čin.
Následovala diskuse v rámci vedení STUŽ a poté, s datem 21.5. 1998 vydání stanoviska č. 74, jež bylo vyváženější a naznačilo závažná podezření, že hrubým a několikerým způsobem selhala policie. Zde se objevuje poprvé návrh na vytvoření nezávislé vyšetřovací komise (složené ze senátorů, představitelů Českého helsinského výboru, HOSTu a dalších organizací včetně environmentálních), která by byla zárukou, že se případ nezamete pod koberec, jak bylo u podobných policejních excesů dosud zvykem.
Ještě razantněji se vyjádřili v téže době někteří členové STUŽ (Jan Wünsch, Petr Kužvart, Ivan Dejmal a Miloš Kužvart) v podání Pithartovi a Bursíkovi. Opět se opakuje požadavek ustavení nezávislé komise. Pithart odpověděl dopisem z 2. června velmi vstřícně, nevyjádřil však podporu myšlence nezávislé komise a naopak naznačil důvěru v policii, jejíž jednotlivé excesy ale nevyloučil. Bursík odpověděl až 20. července velice podrážděným dopisem, který odeslal až v době odchodu z ministerské funkce.
Tehdy se někteří členové STUŽ rozhodli jako prostředek pro další šíření vlastního pohledu na věc využít existence předlistopadové Ekologické společnosti. Tím akceptovali skutečnost, že se v rámci STUŽ vyskytují různé přístupy včetně umírněných a konformních, takže by nebylo správné tuto organizaci vnitřně rozdělovat vnucováním radikálních postojů.
Jménem Ekologické společnosti byl vydán materiál, který se dostal i na Internet. Šlo o stanovisko z 23.6. 1998 (podepsali I. Dejmal, J. Wünsch, P. Kužvart), jež bylo následně tématem debaty mezi členy různých organizací. Za charakteristický lze považovat následující výňatek z tohoto stanoviska:
"Protože jiné environmentální organizace o těchto věcech mlčí, konstatujeme naprostou nezbytnost potvrdit nebo hodnověrně vyvrátit podezření, že
- policie měla předem spolehlivé informace o chystaném neoznámeném průvodu,
- agresívní chování účastníků pochodu inicioval neúspěšný a neprofesionální policejní zásah na severojižní magistrále a nedovolené praktiky jako je najíždění do davu motorovým vozidlem s následným zraněním osob,
- ve skupině agresívně se chovajících osob se pohybovali provokatéři, případně osoby, jež se neúčastnily shromáždění a dodatečně se přidaly až po jeho ukončení na Mariánském náměstí,
- některá taková osoba iniciovala pochod na Václavské náměstí a následný útok proti majetku na tomto náměstí a ve Vodičkově ulici,
- policie nebránila napadený majetek ani veřejný pořádek, jak je povinna, její zásah začal až poté, kdy útok na majetek a narušení veřejného pořádku již skončily,
- policie použila nepřiměřeného násilí (neodpovídajících donucovacích prostředků) proti osobám, které již neútočily na majetek a nerušily veřejný pořádek,
- policie použila násilí proti osobám, jež se zjevně neúčastnily násilných aktivit proti majetku a neúčastnily se ani shromáždění a pochodu,
- policie použila proti zadrženým neodůvodněného násilí, ač tito nekladli odpor, jako zadržené osoby byly plně v dispozici a pod ochranou policie, systematicky je ponižovala a bila v místě zadržení, v objektu ministerstva vnitra, kam byli posléze dopraveni, i při přesunech,
- osoby stíhané policií pro podezření z trestných činů nejsou členy environmentálních organizací (nechť je zveřejněna jejich příslušnost k politickým či jiným organizacím),
- policejní představitelé (plk. Radislav Charvát) a ministr vnitra nemluví pravdu a spoléhají na to, že kolektivní svědectví zasahujících policistů bude postaveno proti svědectví postižených a věc vytěká do ztracena - pokud se toto potvrdí, jde nejen o hrubé právní, ale i politické selhání, po jehož potvrzení příslušní činitelé musí složit své funkce nebo být odvoláni. V opačném případě otevřeně prohlašujeme, že se poměry vracejí kamsi do doby Palachova týdne a tento stát není právním státem.
Policejní šetření celé záležitosti včetně řady podaných trestních oznámení v nás nevzbuzuje důvěru. Je třeba konstatovat alarmující míru neprofesionality zasahujících policistů a výskyt známek jednání, jež je běžné u policejních složek v totalitních systémech. Jde o věc navýsost politickou, kterou nemůže šetřit Inspekce ministra vnitra. Šetření musí provést subjekty mimo rezort, který zjevně selhal jako celek, včetně svého ministra.
V tomto kontextu je opravdu příznačnou skutečností, že ministr vnitra Cyril Svoboda odmítl schůzku se svým kolegou ve vládě Vladimírem Mlynářem, který na základě publikovaných svědectví vyslovil vážné pochybnosti o zprávě, kterou Svoboda předložil vládě.
Fascinující a hluboce odsouzeníhodný je naprostý nedostatek solidarity se zbitými a ponižovanými spoluobčany ze strany environmentálních organizací. To je věc elementární slušnosti. Policie má jistě právo zadržet toho, kdo rozbil výkladní skříň, a předat jej k potrestání. Ale od chvíle zadržení je přece pod její ochranou a ona odpovídá za jeho bezpečnost, zachování lidské důstojnosti a za to, že použila právě jen nezbytných donucovacích prostředků. Petr Uhl nedávno připomněl poučnou epizodu z pařížských studentských bouří v květnu 1968: podřadný fašizující plátek se otřel o studentského vůdce Daniela Cohn-Bendita jako o německého žida. Následujícího dne pochodovalo po Martových polích 200 tisíc lidí a skandovalo: všichni jsme němečtí židé!
A naše environmentální organizace se jen svatouškovsky a neupřímně odtahují od postižených. Opak musíme prosadit, protože právě takováhle solidarita s postiženými je nejen nejefektivnějším prostředkem naší vlastní ochrany, ale i skutečnou nepolitickou, nepartajní politikou, která je solí občanské společnosti.
Události je třeba nestranně a podrobně zdokumentovat a vyšetřit, k čemuž je vedle policejních orgánů a nezávisle na nich třeba povolat i nezávislou vyšetřovací komisi složenou ze senátorů, zástupců Českého helsinského výboru, HOSTu, Dokumentačního střediska pro lidská práva, spolku Šalamoun a nevládních environmentálních organizací i přizvaných expertů (sociální psycholog, expert na bezpečnostní problematiku, odborník na trestní a policejní právo)."
Výměny názorů o Global street party se účastnili zejména členové Dětí Země a Hnutí Duha. Podstatným protiargumentem bylo konstatování, že environmentální organizace se do takových věcí jako je ochrana občanských a lidských práv nemají míchat - to je předmětem jiných, specializovaných organizací, jako je třeba HOST.
Vedle toho se už pak vyskytovaly pouze výtky, že se signatáři Global Street Party osobně neúčastnili a že přece environmentální organizace po jejím konání nechybovaly a záležitost bez problémů zvládly.
My trváme na svém stanovisku, že i environmentalisté se k takovým věcem musí vyjadřovat, byť nejde o téma, kterým by se zabývali především nebo výlučně. Je ale jasné, že právně oni jsou v prvé řadě ohroženi zneužitím represívních nástrojů státní moci a zpravodajských služeb. Ty se zaměřují na "extrémisty" napravo i nalevo a s oblibou sáhnou i poněkud vedle: a tam stojíme my. Tohle není téma jen a výlučně pro HOST či Český helsinský výbor, pro Dokumentační středisko a jiné obdobné spolky, to je téma i pro nás, kterých se to velice týká.
Ostatní výtky nestojí za reagování. Následně vydala Ekologická společnost dopis, adresovaný dne 23. července řadě ministrů nové vlády (byli to: Jaroslav Bašta, MUDr. Ivan David, Pavel Dostál, PhDr. Václav Grulich, Jan Kavan, RNDr. Miloš Kužvart, JUDr. Otakar Motejl, JUDr. Pavel Rychetský). Dopis podepsali Ivan Dejmal, Petr Štěpánek a Petr Kužvart. Šlo v něm především o to, aby nová vláda neakceptovala zprávu o šetření Global Street Party a událostí kolem ní, prováděného Inspekcí ministra vnitra, zjevně zcela neobjektivně a se snahou, aby věc vytěkala do prázdna. Na dopis odpověděl doktor Rychetský a ujistil nás, že záležitost nepovažuje za uzavřenou a že bude důsledně vyšetřena. Obdobná odpověď přišla i z ministerstva zahraničí. Úřední kruhy zjevně nadále odmítají myšlenku nezávislé vyšetřovací komise. Šetření nadále zůstává v rukou policie a Inspekce ministra vnitra. Vláda ovšem pokus věc smést ze stolu odmítla a dále se vyšetřuje.
Považujeme za svou povinnost nenechat věc usnout a trvat na důsledné vyšetření záležitosti. Vedle toho je naším hlavním požadavkem vypracování a přijetí komplexu systémových opatření, která do budoucna vyloučí nebo alespoň na rozumnou míru omezí riziko, že se znovu staneme svědky nebo i obětmi neprofesionálních zásahů policejních sil, efektivně podvracejících svými excesy důvěru veřejnosti v policii, právní stát a demokratický řád lidských práv a základních svobod, k němuž se český stát ve své ústavě výslovně přihlásil.
13.9. 1998 Petr Kužvart
Politická nezávislost patří k zásadním principům DUHY
Pan Vondrouš z Hnutí Duha mne ve Zpravodaji STUŽ č. 3/1998 (str. 44) opravuje, pokud jde o sympatie jeho organizace k té či oné politické straně.
Mohu jej ujistit, že vím jak vypadá pan Piňos a jak vypadá pan Patočka. V televizi opravdu před léty byl Jakub Patočka. Nemohu vyloučit, že někdy jindy v ní vystupoval i Jan Piňos. Toho jsem ale neviděl.
Moderátor na Patočku velice tlačil, snažil se jej dostat do pozice "extrémisty", a ten tomuto tlaku čelil mimo jiných argumentů i tím, že orientace jeho organizace je údajně blízká (ideově, nikoli organizačně, to dá rozum) ODA. O ČSSD tehdy pochopitelně nepadlo ani slovo, protože tato strana se ještě vzpamatovávala z horákovského období a svou environmentální politiku teprve formulovala.
Petr Kužvart