který by zde čekal setkání s civilizací rozumných bytostí, asi by mnohému nerozuměl. Zamýšlí se nad tím Jonathon Porrit ve své knize Seeing Green (Oxford 1984). Příchozí zdaleka by nemohl pochopit,
- že mír je udržován pomocí zbraní a výdaje na zbrojení jsou porovnatelné s výdaji na vzdělání či zdravo
tnictví,- že se záměrné ničení přírody chápe jako cesta k pokroku,
- že uvnitř civilizovaných národů je tolik netečnosti k utrpení druhých bytostí,
- že se orientujeme na nejdražší a nejnebezpečnější energetické zdroje,
- že je mnoho nezaměstnaných a dále i mnoho těch, kdo vykonávají bezduché ohlupující činnosti, a přitom je zde potřeba nesmírného množství tvůrčí práce,
- že drancujeme nejlepší půdu, abychom vypěstovali více než potřebujeme, a pak leccos z toho, co jsme vypěstovali, vyhodíme,
- že někde lidé umírají hlady, zatímco u nás se umírá z přejídání,
- že naše osidlovací politika vede k pustnutí venkovských komunit a zároveň k neúnosnému přelidňování měst,
- že znečišťujeme naši planetu s cílem být dostatečně bohatými na to, abychom měli prostředky na odstranění znečištění.
A myslím, že příchozí z Marsu by asi ani nerozuměl tomu, proč
- ničíme přírodu v okolí měst a místo ní stavíme dálnice usnadňující cestu do vzdálenější přírody,
- podnikáme vyčerpávající a na zdroje náročné cesty za "rekreací" do vzdálených míst a přitom neznáme krásy domova a bez povšimnutí necháváme to, co nám naše vlast nabízí,
- prospíme krásná a jasná jitra se svěžím vzduchem a pak dlouho do noci bdíme a svítíme,
- místo abychom se přiměřeně oblékali, energeticky náročně topí
me a klimatizujeme,- honíme se stále za tím, abychom měli co nejvíce, a přitom ani sami život nevychutnáme, ani nenecháme svým více či méně vzdáleným potomkům z bohatosti Země tolik, aby zde vůbec mohli žít.
Jiří Nečas