Přiznám se, že nestačím podrobně sledovat polemiky probíhající ve Zpravodaji STUŽ, nehodlám proto v tomto příspěvku do nich nijak zasáhnout. Chtěl bych jen uvést na pravou míru nepřesnou informaci, která se objevila v prvním letošním čísle. Petr Kužvart se v poznámce "Tento způsob rozpravy není nejšťastnější" pravděpodobně zmýlil, když přisoudil Jakubovi Patočkovi výrok, kterým se před několika lety údajně v televizi přiznal k sympatiím Hnutí DUHA k ODA.
Ve skutečnosti tehdy v televizi hovořil Jan Piňos. Na dotaz moderátora prozradil, že jeho názory mají blízko k ODA a ČSSD. Snad se z dotazu či odpovědi mohlo zdát, že hovoří v plurálu. Určitě však neprezentoval názor Hnutí DUHA. Hnutí DUHA nikdy žádnou konkrétní politickou stranu nepodpořilo a ani do budoucna to nemá v úmyslu.
Většina z nás, kteří se životním prostředím zabýváme delší dobu, víme, že proměnlivá hranice zájmu a nezájmu o tuto problematiku nevede mezi stranami, ale napříč politickým spektrem mezi tzv. technokraty a humanisty. Ti druzí jsou všude v menšině. V době oné televizní diskuse (někdy v roce 1993-4) zaznamenali někteří ekologičtí aktivisté z hlediska životního prostředí pozitivní činy humanistických menšin (zejména některých poslanců)
z ODA a ČSSD. Odtud zřejmě pocházely ony osobní sympatie. Hnutí DUHA ovšem nikdy nepodpořilo žádnou politickou stranu.Ostatně věřím, že prakticky všechny ekologické iniciativy (včetně STUŽ) také respektují zásadu nezávislosti na politických stranách.
Daniel Vondrouš, 20. února 1998
Ve čtvrtek 30.dubna 1998 se v Senátu Parlamentu ČR hlasovalo o vstupu této země do NATO. Nic zvláštního, výsledek se očekával. Že budou proti dva komunisté nebylo překvapením. Ale senátor - člen ČSSD Petr Smutný z Klenčí pod Čerchovem byl také proti vstupu. Pozoruhodné bylo, jak svůj postoj do rádia zdůvodnil:
Tím vstupem se podle něj přiřazujeme ke klubu bohatých zemí. Příští konflikty se pravděpodobně povedou mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Pan senátor dodal, že si není jist, zda jsme na té správné straně ...
Konečně některý z ústavních činitelů veřejně vyslovil pravdu o zglobalizovaném světě. Konečně některá politická osoba prohlásila nahlas to, o čem se v kruzích environmentalistů tak často přemýšlí a debatuje.
Díky, pane senátore!
Petr Kužvart
Dubnové diskusní odpoledne na Novotného lávce bylo jistě zajímavé, nicméně vzhledem k tématu probíhalo v polemickém tónu. Myslím, že alternativní pohled dobře vystihl Ivan Dejmal ve svém závěrečném slově. Je zřejmé, že tento faktor, tedy inovace a zavádění pronikavých úspor a zdokonalení soudobých technologií a vývoj zcela nových, není výmyslem. Jde o trend, který je přítomen, ovšem jako jeden z vícero přičemž nevíme, zda bude opravdu významný nebo zda jiné trendy jeho účinky vykompenzují či překryjí. Dosavadní zkušenosti nutí k opatrnosti. Hospodářská expanze zatím postupuje podstatně rychleji a pronikavěji, než pokles dopadů na prostředí v důsledku rozvoje e
nvironmentálně příznivých inovací. Pokles náporu na prostředí v jejich důsledku je spíše jen bodové, spočívající v izolovaných jednotlivostech, růst náporu na prostředí je však plošný, globální.Je ale pravda, že podstatný rozvoj šetrných a environmentálně příznivějších technologií by mohl poněkud prodloužit čas, který máme k dispozici pro provedení dalších, snad ještě významnějších změn, těch, o nichž se autoři pojednání o faktoru 4 nezmiňují. Oni zpravidla vidí společnost do budoucna beze změn, jen s pron
ikavě zelenající ekonomikou, vidí industriální civilizaci, jež přijala environmentální imperativy, sama se vlastně nezměnila a jede dál svým industriálním tempem. Prostě se například podaří zkonstruovat dokonalý automobil - a automobilismus bude moci pokračovat víceméně tak, jako dosud. V této představě je skryta podstatná chyba. Odmysleme si proveditelnost představy takového "dokonalého automobilu", odmysleme si zabetonovanou a zabetonovávanou krajinu plnou benzínových pump, McDonaldů a billboardů. Podstatný je tu předpoklad neměnnosti společnosti a jejího způsobu života, jejího uspořádání, jejích hodnot a všeho, co s tím souvisí. Zde je zásadní chyba izolovaného, z kontextu vytrženého chápání onoho faktoru 4.Ale ještě něco je důležité: Takto izolovaně nebývá faktor 4 prezentován omylem nebo nedopatřením. K takovému jeho chápání a propagaci existuje silná společenská objednávka. Ozelenit průmysl, podnikání, globalizaci - a propagovat přesvědčení, že s víceméně nezměněným společenským establishmentem lze pok
račovat dál, to je představa vcelku přijatelná technokratům a konzervativně či konformisticky laděným názorovým proudům, pevně zakotveným v dědictví průmyslové revoluce. Je v tom velký náboj konformity ve vztahu k aktuální společenské realitě.Je to nebezpečné a matoucí. Zamlčuje se, že klíčem ke skutečně důslednému obratu k trvalejší udržitelnosti je zapotřebí hlubokých společenských změn přinejmenším stejně naléhavě, jako technologického pokroku.
Petr Kužvart
Pozn. redakce: viz též článek J. Stoklasy (rubrika Plánované akce, projekty a informace STUŽ)