Neudržitelné hodnoty a "postmoderní" trendy

Hovoříme-li o lidských hodnotách v souvislosti s vizí trvale udržitelného života, bývá obvykle udržitelnost spojována s důrazem na dlouhodobější perspektivu, na stabilitu vlastních postojů. Neudržitelnost se naopak pojí s těkavostí, redukcí všeho na okamžitý prožitek, absenci pevnějších vazeb. Tento protiklad bývá formulován tak, že odkazuje spíše na individuální psychiku a opomíjí širší společenské kontexty.

Je dobré uvědomit si, že to, co považujeme za výraz neudržitelných hodnot, je v sociologické literatuře uváděno jako typické znaky postmoderního člověka. Postmoderní člověk, jenž údajně zosobňuje hlavní trend současné mentality, je líčen následovně:

1. dává přednost rychlému střídání produktů, ale také mód, idejí a postojů,
2. nejen věci, ale také vztahy ke druhým lidem snadno odhazuje, chápe je jako záležitost na jedno použití,
3. preferuje krátkodobost: dočasný kontrakt považuje za výhodnější než jakoukoliv stálost,
4. správné image je pro něho důležitější než všechno ostatní,
5. má sklon považovat repliky originálu za reálnější než samotný originál.

Problém je nyní v tom, že postmoderní člověk má právě tuto podobu z důvodů, jež nejsou vůbec náhodné, nýbrž souvisí s určitými podstatnými rysy současné rozvinuté společnosti. Problémem této společnosti je, že má potenciál produkovat mnohem více, než může být zkonzumováno. Proto je její nejnedostatkovější entitou obyčejná pozornost, zájem spotřebitele. Je to spotřebitel, který je nasycen, ošacen a ubytován a přitom mu ještě zbývají peníze. Jeho pozornost je tedy nutno nalákat na něco jiného, za co bude ochoten peníze vydat. Pokud by o byl zemitý člověk, jenž se po nasycení základních potřeb věnuje zpytování své duše a hledání smíření s řádem přírody, mnoho lidí v odvětví služeb by rychle ztratilo pracovní příležitosti a hrubý domácí produkt země by výrazně poklesl.

Postmoderní člověk, má-li být vůbec schopen participovat na konzumu podávaném jak na běžícím pásu, musí mít rozvinuty určité vlastnosti. Typickým příkladem je televizní divák či turista.

• musí být schopen těkat od jednoho předmětu ke druhému (po prohlídce baziliky muzeum automobilu),
• musí žít jen krátkodobým horizontem (zážitky jsou prchavé a hned uvolňují místo dalším, pokud by o nich příliš přemýšlel, uteklo by mu několik následujících, které nejsou o nic horší),
• kořistnický vztah k realitě (navštěvovaná místa i sledované pořady jsou tu jenom pro něho, může je vydírat tím, že jim odepře svoji pozornost a ony budou z nabídky vyřazeny),
• redukce všeho na okamžitý prožitek (zážitky jsou aranžovány tak, aby tvořily krátký celek, který ještě dokáže upoutat pozornost, pokud jsou delší, jsou rozkrájeny na nudle jednotlivých dílů, z nichž každý může být sledován sám o sobě, na své vlastní vyvrcholení a nepředpokládá znalost širších kontextů),
• nevázanost na trvalejší místo anebo vztahy (trvalost oslabuje intenzitu prožitku a lidé jsou ochotnější kupovat od všeho kousek než od téhož stále další kvanta).

To, co považujeme za neudržitelné hodnoty a za výraz nezodpovědného postoje ke světu, je tedy vysoce funkční z hlediska současného systému produkce a spotřeby.

Co z toho plyne? Ten, kdo chce hlásat hodnoty trvalé udržitelnosti, tak stojí nikoli proti nedostatečně vyzrálým individuím, ale proti komplexnímu systému ustavených vzorců reprodukce společnosti v ekonomické, politické i mentální rovině.

Co v této situaci dělat? V obecné rovině by bylo dobré především udělat si jasno v tom, zda chceme podporovat ty prvky, které jsou označovány za postmoderní tendence, zda a v jakých ohledech chceme konzervovat modernitu a jaký máme vztah k prvkům uspořádání a mentality předmoderní. Nic jiného než kombinaci těchto tří principů pro své úvahy o lidské zodpovědnosti nemáme.

Pokud budeme mít jasno v této základní otázce, může se to stát vodítkem k promýšlení jednotlivých segmentů alternativního uspořádání, ať již se jedná o záchranu venkova, o dopravní politiku, o vztah k politice velkých obchodních řetězců, o problematiku těžby, ale také o vztah státu k nadnárodním korporacím, o postoj k působení médií anebo k rozvoji turistického průmyslu.

Mentalita lidí se nerodí z ničeho a neplave ve vzduchoprázdnu. Představuje strategii, s níž se lidí pohybují ve všech naznačených a v mnoha dalších oblastech v průběhu svého každodenního života. Pokud budou tyto oblasti fungovat i nadále v dosavadním postmoderně fázovaném rytmu, pak hodnoty, jež by byly slučitelné s udržitelností a se zodpovědným jednáním, se ani pomocí sebeohnivějších deklarací o nutnosti větší odpovědnosti mezi lidmi nerozšíří.