Poslanci Sněmovny na své poslední schůzi ve 20. století schválili mimo jiné 6, resp. 5 zákonů proti životnímu prostředí. Mám za to, že na konci století nezdivočeli ani nechytli nemoc šílených volů, jak někteří odvozují z kvality přijatých zákonů, resp. že při správném postupu ekologů nemusela být předvánoční nadílka poslanců pro životní prostředí tak krutá.
Nedělám si nejmenší iluze o Parlamentu ČR. Zejména od r. 1992 schvaluje množství zákonů vesměs mizerné kvality. Jestliže v l. 1992-1998 legislativní cyklus začínal převážně špatnými návrhy ministerstev, jež dál zhoršovala legislativní rada, pak vláda a nakonec poslanci, především ti z pravé strany politického spektra, za vlády ČSSD je činnost poslanců nejslabším článkem legislativy.
Je pravda, že dosud poslanci schvalované zákony ničily především ekonomiku, sociální sféru, kulturu, demokracii a lidská práva v ČR. Životní prostředí bylo stranou jejich pozornosti. Je pravda též, že k řadě pokusů o zhoršení ekologické legislativy došlo. Ke zhoršení ekologické legislativy došlo restitucemi půdy zvlášť chráněných území, novelou horního zákona z r. 1991, ústavou ČR 1992, kontroverzními novými zákony o lesích 1995 a o odpadech 1997, o potravinách 1997 (změkčující normy přípustného obsahu škodlivin v nich), redukcí pásem hygienické ochrany vod 1998, destrukcí územního plánování 1998.
Při celkově negativním hodnocení většiny poslanců nelze opomenout, že se vůči životnímu prostředí staví nepřátelsky jen ODS. Vlažný přístup poslanců ostatních parlamentních stran k životnímu prostředí klade otázku, jak při zeleném ministru životního prostředí Kužvartovi mohlo dojít k tak velké prohře. Totiž:
1) Trh s elektřinou po nás žádá EU, přestože zničí většinu elektráren na obnovitelné zdroje (konkurenceschopné jsou jen přečerpávací a špičkové vodní, průtočné vodní s otazníkem a ostatní jsou na trhu s elektřinou zjevně nekonkurenceschopné),
2) Státní rozpočet na rok 2001 je žalostný po všech stránkách, odráží stav ekonomiky ČR po 11 letech transformace. Zde zřejmě nešlo o diskriminaci životního prostředí,
3) Státní fond dopravní infrastruktury SFDI byl zřízen v r. 2000. Jeho rozpočet ukazuje oprávněnost obavy, že má usnadnit další zanedbávání péče o železnice a silnice 3. a 2. třídy ve prospěch výstavby nových, většinou dopravně neodůvodněných a nejednou i nezákonných dálnic a vodních cest. SFDI v r. 2001 má cca podpořit městskou hromadnou dopravu 0 Kč, opravy silnic 3. třídy 300 mil. Kč, opravy silnic 2. třídy 600 mil. Kč, železnici mimo koridory cca 500 mil. Kč, splavnění Labe do Pardubic 300 mil. Kč (v r. 2002-3 počítá s 2 000 mil. Kč na kanál Dunaj Odra Labe a vodní díla na dolním Labi), nové dálnice 6 000 mil. Kč, silnice 1. třídy (převážně obchvaty sídel) 11 000 mil. Kč. Ano, rozpočet plánuje financovat i stavby porušující platné zákony na ochranu životního prostředí. Navrhované zmocnění Rady SFDI upravovat jeho rozpočet bylo zvýšeno ze 7% na 15% jeho roční výše,
4) V 1. čtení schválený návrh zákona o dálničním obchvatu Plzně má uzákonit vedení jistě potřebného dálničního obchvatu Plzně v podstatně horší (asi o 1 km delší, o 1 mld. Kč dražší, životní prostředí postihuje navíc větší délkou, devastací vrchu Valík a poškozením dvou obcí, jen ohrožení hlavního zdroje pitné vody pro Plzeň – řeky Úhlavy - je srovnatelné u obou tras, byť různé) a nezákonné trase SUK 2 přes vrch Valík a znemožnit jeho realizaci v příznivější trase KUO. Tragédii absence plzeňského obchvatu způsobily machinace vedení radnice Plzně s podporou vedení ministerstev dopravy a pro místní rozvoj. Trasu obchvatu SUK 2 přes vrch Valík proti trase KUO se v r. 1999 pokusili legalizovat poslanci Brousek (ODS) a kol. redukcí zákona o ochraně přírody a krajiny, po té počátkem r. 2000 referendem ministr dopravy A. Peltrám (ČSSD). Neuspěli. Nyní přišli poslanci Emmerová (ČSSD), Brousek (ODS), Lobkowitz (4K) a Maštálka (KSČM) s návrhem zákona o dálničním obchvatu Plzně. Proti předchozím pokusům v této špíně jede celé politické spektrum Parlamentu. Jen 9 poslanců (mimo jiné Ambrozek a Klaus) hlasovalo proti. Opravdu žalostný je stav české demokracie,
5) Zákon o snížení spotřební daně za pohonné hmoty nejprve prošel o 1 hlas včetně návrhu poslanců KSČM uvalit na luxusní auta spotřební daň, což vedlo 1 pravicového poslance ke zpochybnění hlasování. Při opakovaném hlasování návrh o 1 hlas neprošel. V 90. letech nízká cena ropy usnadňovala v ČR politiku ničení veřejné dopravy a podpory aut a tím i ničení životního prostředí. Tuto situaci obrátila až ropná krize od podzimu1999. Došlo k posílení železnice ČR, což vedlo většinu poslanců k úsilí autům pomoci snížením spotřební daně na pohonné hmoty i za cenu ruinování beztak žalostného státního rozpočtu.
6) Zákon o EIA byl zásadně zhoršen.
Nebyl jsem jediný, kdo varoval ministra životního prostředí M. Kužvarta před záměrem vypracovat a předložit Sněmovně návrh nového zákona o posuzování vlivů na životní prostředí EIA. Obávali jsme se, že se většina poslanců pokusí návrh zásadně změnit. Ne pro některé nedostatky, zejména nulové kvalifikační požadavky na dokumentáře a nízké na posudkáře EIA, ale pro četná zlepšení. Skutečnost předčila nejhorší očekávání. Návrh nového zákona o EIA byl (údajně Oblukem) přepracován do podoby, jež prakticky EIA likvidovala. Po té poslanci ODS a ČSSD z výboru pro státní správu, regionální rozvoj a životní prostředí Sněmovny vyjednali s vedením MŽP kompromis, který znamenal podstatné zhoršení proti platnému zákonu č. 244/1992 Sb. :
· úplným vypuštěním mnohých projektů z procedury EIA (návrh MŽP předpokládal citelné rozšíření projektů podléhajících proceduře EIA, byť často jen ve zkrácené podobě),
· při bodu a) zavedení screeningu a scopingu znamená další redukci EIA,
· vynecháním povinnosti hodnotit celý životní cyklus příslušného zařízení,
· vynecháním povinnosti předkládat projekt k EIA ve variantách,
· omezením účasti veřejnosti na EIA,
· zhoršením EIA koncepcí, mimo jiné redukcí projektové EIA.
· oslabením pozice resortu životního prostředí v procesu EIA včetně možnosti vyhnout se EIA na základě usnesení vlády. Vyhnutí se předpokládá zejména u nejspornějších úseků komunikací dálničního typu.
Proti tomu má jen 2 dílčí zlepšení: posudek nemá hradit investor, ale stát, a možnost, aby se na EIA v případě hrozby významných negativních vlivů na životní prostředí za hranicemi ČR zúčastnily i sousední země, což přes zájmové skupiny mohou dělat i nyní.
Možnosti ekologického lobování
Mám za to, že výše popsaný masakr environmentální legislativy mohlo lobování ekologů omezit. Nesmělo by ale rozhodující sílit dlouhodobě vrhat proti Temelínu. Chybná zde byla jak taktika (vrhnout sem rozhodující síly v naději, že ostatní fronty uhlídá ministr Kužvart), tak strategie, neboť tváří v tvář narůstající klimatické katastrofě vychází vyhořelé jaderné palivo Temelína méně zhoubně než jeho alternativy i ekologicky.
Již počátkem r. 2000 ve Sněmovně neprošla ratifikace konvence o EIA přes hranice států. Poslanci neskrývali, že tím chránili Temelín před protijadernými ekology podporovanými Rakouskem. Stejný motiv uplatnili poslanci ODS, US a většina ČSSD při odstřelu zeleného halíře ze zákona o hospodaření s energií, kterým chtěl Kužvart z nouze financovat ztrátovou cenu elektřiny z obnovitelných zdrojů.
Ač protijaderní ekologové museli o likvidačním charakteru trhu s elektřinou vůči většině elektráren na obnovitelné zdroje vědět, proti trhu s elektřinou nenamítali a někteří se ho i dožadovali v bláhové naději, že zlikviduje Temelín. Malou naději odvrátit trh s elektřinou dál snižovali. Prohra tak byla zde i přes odpor poslanců KSČM zákonitá.
Slyšel jsem z více stran, že boj o Temelín, dále o dálnici D 8 přes CHKO České Středohoří a dálniční obchvat Plzně v nezákonné trase SUK 2 přes vrch Valík, značně přispěly k vážnému zhoršení nového zákona o EIA. Poslanci ODS a ČSSD v domnění, že hlavní překážkou je EIA, se rozhodli zásadně zhoršit návrh nového zákona o EIA a vydírat ministra životního prostředí M. Kužvarta (ČSSD) hrozbou jeho úplné likvidace. Osamocený Kužvart nakonec v zoufalství loboval za podstatně zhoršený návrh zákona o EIA u poslanců, kteří původně byli ochotni se proti zhoršení postavit. Stejně jako poslanec Ambrozek jsem se ocitl v nehezké roli zeleného kůlu v plotě. Nesouhlasná stanoviska STUŽ, Děti Země, Hnutí Duha a dalších v dané situaci nemohla stačit. Na organizování protestních demonstrací neměli ale ekologové soustředění u Temelínu sil. Navíc hrubé vydírání ČR Rakouskem ve věci spouštění Temelína na podzim 2000 vytvořilo pro protesty i pro lobování ve věci nového zákona o EIA velmi špatné podmínky. Monitor denního tisku nezaznamenal jediný nesouhlasný článek. Mé 2 statě vyšly až po schválení nového zákona o EIA ve 3. čtení.
Zákony 3) - 5) jsou výsledkem automobilového šílenství, jež ovládlo českou politickou elitu napříč politickými stranami. K úspěchu tohoto šílenství ale přispívá zásadní oslabení ekologů pochybným tažením proti Temelínu.
Hodnotit lobování je obtížné. Spoléhání se na ministra s pozicí otřesenou pochybným tažením proti Temelínu v roli pověstného zeleného kůlu v plotě vlády nebylo na místě. Dle některých nevládních ekologů měl Kužvart raději odstoupit než udělit nezákonnou výjimku na dálnici D 8 přes CHKO České Středohoří pod hrozbou vyhození z vlády. Někteří chtějí Kužvartovi za onu výjimku udělit i cenu Ropák 2000. Co vše by obětoval Kužvartův nástupce, ač by to byl z ČSSD kdokoliv, nedomýšlí. Přitom ve svaté válce proti Temelínu nejen obětovali boj za trvale udržitelný rozvoj (na zářijových demonstracích v Praze ekologové téměř chyběli) ale neúnosně oslabili i ostatní ekologické fronty v naději, že je Kužvart ohlídá. Když se ukázalo, že to není v jeho silách, chtějí ho trestat. Technokraté se jim smějí. A další porážky hrozí v Parlamentu i mimo něj.
Jan Zeman 3.1.2001