D. Mitchell, W. Ripl, J. Pokorný
University of Albury, NSW, Australia
Technische Universitat Berlín, SRN
Botanický ústav AVČR, Třeboň
Club of Rome
The German Association for the Club of Rome, 1999/3
Současné způsoby hospodaření s půdou často vážně poškozují půdní, vodní i živé zdroje. Podle okolností vedou takové metody k půdní erozi, zasolení, snižují kvalitu vody, narušují vegetaci, snižují biodiverzitu, zvyšují kyselost půdy, narušují vodní režim, v konečném efektu zvyšují frekvenci i intenzitu období sucha a povodní, zvyšují i výskyt plevelů a škůdců. Je nezbytné tyto nežádoucí praktiky urychleně nahradit hospodařením s půdou, které bude zároveň sociálně produktivní a ekologicky realizovatelné. Většina držitelů půdy je k uvedenému nežádoucímu způsobu hospodaření nucena ekonomicky a nemá možnost změny. Jedná se buď o nedostatečnou hotovost a nebo jejich ekonomické přežití závisí na zavedených metodách přístupu na trh a k jiným zdrojům příjmu.
Zároveň, ochrana přírodních biomů v národních parcích a rezervacích nemůže udržet celé biotické spektrum a všechny rostlinné i živočišné druhy, které vymírají stále se zvyšujícím tempem, čímž je dále nabouráván nosný základ rovnováhy v přírodě. Toto vše vede k vážnému poškození biotické diverzity a tudíž i ke ztrátě genetického materiálu.Hodnota tohoto materiálu je často neznámá, ale také absolutně nenahraditelná a mimo jiné obsahuje zdroje vedoucí ke zlepšení zemědělské produktivity a životní úrovně. Člověk tak zbavuje přírodu jejího potenciálu sebeorganizace a sebeoptimalizace.
V celém světě ekologové, držitelé půdy a další hospodáři v krajině si uvědomují, že současný způsob užívání půdy a krajiny vede nezvratitelně k poklesu potenciální produkce, vyčerpání půdních zdrojů a znemožňuje budoucí ekonomický růst v mnoha oblastech. Historie lidských civilizací zná příklady podobných událostí jako například zánik Kartága na severním pobřeží Afriky, Sumerské říše v dříve úrodných oblastech Mezopotámie, civilizace v údolí Gangu, tyto a jiné civilizace způsobily svůj pád sami nesprávným hospodařením s půdou a vodou v krajině a nyní hrozí takový vývoj v mnoha oblastech ve světě.
Zacházíme s živými systémy, ty jsou komplexní a podle okolností se v mnohých jednotlivostech liší a proto podle místa existují různá konkrétní řešení. Nicméně, lze nalézt mnoho společných faktorů, jejichž změna by přispěla k znovu vytvoření rovnováhy mezi ekonomickou produktivitou krajiny a vhodným způsobem využití přírodních zdrojů vedoucím k zlepšení podmínek pro lidstvo bez narušování kvality životního prostředí,ať už lokálně a nebo celosvětově. Tento článek se zabývá jedním z nich, jmenovitě současným systémem ekonomického odměňování za hospodaření v krajině jak soukromých tak komunálních a družstevních vlastníků (držitelů) půdy.
Důvody pro odměňování držitelů (hospodářů) půdy za práci zaměřenou na setrvalé využívání přírodních zdrojů
Držitelé pozemků předurčují svou činností hlavní funkce krajiny, na kterých závisí další činnost a existence naší společnosti. Hospodaření v krajině totiž mění vegetační pokryv, rozmanitost druhů, množství a kvalitu odtékající vody a ovlivňuje lokální klima. Současné metody hospodaření s půdou jsou většinou podmíněny pouze socioekonomicky a dostávají se tak do konfliktu se zachováním životanosných systémů (life supproting systems) jako jsou půda, voda, vegetace. Socioekonomická kriteria jsou často antitezí kriterií ekologicky vhodných metod využívání přírodních zdrojů, stimulují například vysoušení mokřadů pro zemědělské účely, nahrazování přirozených porostů travními nebo obilními monokulturami, stimulují rozvoj výstavby bytů, silnic na místech s funkční vegetací. Socioekonomická kriteria vedou k řadě dalších zásahů, které mívají okamžitý krátkodobý ekonomický přínos, působí však trvalé ztráty (poškození) zdrojů. Navíc je velice obtížné nalézt hospodáře, který půdu využívá s takovou rezervou aby zachoval její kapacitu a kdykoli mohl produkci zvýšit. Ekonomické investice se vkládají s za očekávání určitého růstu produkce a majitel pozemku nemá jinou možnost, nežli se pokusit získat co nejvyšší zisk z vložených investic, bez ohledu na vyčerpávání hlavního zdroje (půdy), jehož cena není v ekonomice zahrnuta a bez ohledu na následky (změny kvality a množství vody, změny místního klimatu, snížení biodiverzity).
Celý svět se ocitl v absurdní situaci, kdy sociálně nejméně stabilní sektor (zemědělství) poskytuje základní potřeby pro život a udržuje základní životanosné funkce (life supporting system), na kterých závisí život a fungování celé společnosti a dalších složek biosféry. Navíc, dogma, že ekonomický tlak povede k vyšší efektivitě je absolutně neaplikovatelné na tuto situaci – životanosné funkce nejsou totiž v ekonomice zahrnuty (tyto externality nejsou internalizovány). Například přirozená variabilita dešťových srážek je zcela mimo vliv ekonomických mechanismů a vede k nadměrné exploataci přírodních zdrojů v období, kdy ke takovému stresu v prostředí (sucho) dochází – což vede k dalšímu poškozování prostředí a snižuje ekonomickou stabilitu držitele půdy.
Současný makro- a mikroekonomický management neumožňuje řešit tuto nezdravou situaci a ekonomičtí odborníci potřebují nalézt přístup odpovídající filosofii „moudrého využití“ zdrojů, tento přístup vychází z přirozené produkce a je založen na moudrém, tedy dlouhodobém využívání přírodních zdrojů.
Nepochybně, socioekonomické faktory neztratí svou důležitost v oblasti řídících sil pro lidskou společnost, stejně tak jako ekologické hledisko zůstane esenciálním kriteriem pro udržitelný typ managementu a dlouhodobé optimální podmínky pro životní prostředí. Proto není možné nahradit jednu oblast těchto kriterií tou druhou.Naopak, společnost musí učinit takový krok k integraci těchto dvou systémů managementu, aby jejich činnost byla v souladu, nikoli v opozici.
První oblast lidského úsilí, která musí získat pozornost v tomto ohledu je správa zemědělských a jiných pozemků, kde zisk z přírodních zdrojů je hlavním cílem managementu. Zde jsou k tomu hlavní důvody:
1. Zemědělství je základem celé produkce potravin, až na některé výjimky (lov a sběr přírodních potravin a surovin).
2. Zemědělství a jiné metody sklizně velkého rozsahu, jako např. lesnictví jsou hlavními aktivními styčnými body mezi lidskou společností a přírodním světem, jehož je lidstvo nedílnou součástí.
3. Zemědělská hospodářství a lesní porosty zejména, jsou potenciálně důležitými jako jednotky pro uchování přírodních hodnot v krajině, pokud jsou užívány zároveň pro produkci i jako rezervy těchto hodnot (nositelé životodárných funkcí – life supporting systems), a v tomto ohledu se zjevně liší od mnohem intenzivněji využívaných ploch, jako jsou např. města.
Environmentální přínos, který by mělo takové zlepšení managementu rozsáhlých ploch, by provázelo také výrazné zlepšení životní úrovně primárně zemědělsky orientovaných lidských populací. Mnohé z nich ztratily na své ekonomické důležitosti v porovnání s komerčně výhodnými oblastmi činnosti, jako jsou například průmyslové technologie.Mnohé venkovské oblasti ztrácejí na prosperitě na rozsahu a zanikají v nich další sociální zdroje jakými jsou banky, nemocnice a školy.
Přesto mají mnohé venkovské zemědělské oblasti význam mnohem větší, než by odpovídal počtu jejich obyvatel. V mnoha zemích vzrůstá v těchto oblastech potenciál iniciovat politický neklid, z důvodu zjevně neadekvátního přístupu k hodnotě jejich produktivity a k funkci kterou jejich krajina má vzhledem k životní úrovni celé společnosti. Hospodáři v těchto oblastech podmiňují fungování krajiny, zachování zdrojů a tím i dlouhodobou prosperitu celé společnosti.
Kroky k iniciaci nezbytných změn v zemědělských oblastech
Spojení mezi současnými metodami půdního managementu a finančními toky, které vyčleňují ekologické hledisko, lze překonat pouze zvětšujícími se finančními odměnami za takové praktiky a metody hospodaření v krajině, které přírodní zdroje zachovávají a posilují na setrvalou úroveň. Typy činnosti, které by ospravedlnily takové odměny, by musely znamenat dlouhodobý přínos komunitě jako celku stejně tak jako držiteli pozemku. Z toho vyplývá, že krátkodobé projekty, které by tento efekt neměly, neodpovídají těmto nárokům. Výše vyplácené odměny by byla stanovena předem a tak, aby byla konkurence schopná jiným finančním výhodám, zohledňujíc navíc přírodní přínos, který by z takového jednání plynul majiteli pozemku.
Podstata ekologicky orientované půdní správy (management krajiny), která by by odpovídala výše zmíněným požadavkům, by závisela na řadě specifických faktorů podle daného místa. Tyto by obsahovaly environmentální cíle zainteresované země, momentální ekologický stav konkrétní pozemkové jednotky a schopnost a míru environmentální senzitivity majitele tohoto pozemku. Tyto faktory jsou místně specifické a neumožňují vytvořit univerzální schéma celosvětové platnosti. Nicméně tři následující oblasti činnosti jsou klíčové pro úspěšnost jakéhokoli návrhu cíleného na řešení diskutované problematiky:
· instruování držitelů půdy
· veřejné vztahy a podílové vlastnictví na jakékoli navrhované aktivitě místní komunity a skrze ni i komunity národní (propojení zájmů).
· progresivní, regulérní ohodnocení úspěšnosti nových metod dle vhodných odsouhlasených kriterií, postupem, který je otevřený a kontrolovatelný (zúčtovatelný) a jehož součástí je také objektivní hodnocení odborníka. Tato kriteria by musela být objektivně posouzena a mohla by obsahovat hodnocení vegetačního pokryvu, kvality odtokové vody a zlepšení půdní produktivity apod.
Každý z těchto komponent celkového schématu by vyžadoval samostatnou příručku určenou pro konkrétní situace. Tato by musela být sestavena odpovědnou institucí dané země a přínos celého procesu by byl veden mezinárodními organizacemi jako UNEP, FAO, nebo UNESCO. Tyto by učinily možné sdílení financování národními a mezinárodními organizacemi v zájmu celého světa.
Přiložené shrnutí možného způsobu změny, která by mohla být iniciována jak v evropských zemích tak v jiných oblastech světa (např. Austrálii) slouží jako názorný příklad:
| iniciace finančních odměn držitelům pozemků za práci v zájmu zlepšení stavu životního prostředí | |
| příručka poskytující instrukce pro majitele půdy, mající účast na vhodné správě životního prostředí | |
| způsoby jak poskytnout informace a jak zainteresovat místní komunity ve vhodném přístupu k jejich vlastnímu okolí | |
| techniky monitorování dosažených úspěchů aktivit do procesu zapojených držitelů půdy, za které budou tito držitelé finančně odměněni státem. |
červen 1999
b) Úloha zemědělce v krajině
1. Krajina je otevřený systém, udržovaný mimo rovnováhu příkonem sluneční energie. Tato energie ohřívá Zemi o cca 285 oC. Průměrná teplota na Zemi je totiž okolo 15 oC, bez příkonu sluneční energie by teplota na Zemi klesla na několik stupňů Kelvina, tedy k hodnotám blížícím se –270 oC. Spolehlivě by zkapalněl vzduch, ustal by pohyb, stav by se blížil termodynamické rovnováze.
Za rok dopadne na metr čtverečný vodorovné, plochy v našich podmínkách okolo 1200 kWh/m2, to je ekvivalent spalného tepla 250 kg uhlí. Během jediného letního dne přijde na metr čtverečný 5- 6 kWh sluneční energie a plný sluneční svit dosahuje hodnot až 1000W na metr čtverečný. Je to mnoho nebo málo? To znamená, že na cca 14 km čtverečných v letním dnu dopadá množství energie srovnatelné s instalovaným výkonem všech našich elektráren. V letním dnu přichází na 10 000 km2 takové množství sluneční energie, které naše elektrárny vyrobí za celý rok ( cca 58 milionů kWh), takové množství sluneční energie dopadne na pouhých 50 km2 za rok, plocha naší republiky je více než tisíckrát větší. V ekonomice máme tedy nanejvýš několik desetin procenta (elektřina, nafta, plyn) energie, která dopadá na území našeho státu, tuto energii měříme, účtujeme si ji, nazýváme ji tradiční neb ji získáváme z tradičních zdrojů, sluneční energii, která je i na území našeho státu o tři řády (tedy tisíckrát) vyšší nazýváme zdrojem alternativním, netradičním. Zdroj této energie, termojaderná fuze na Slunci, funguje miliardy let a bude miliardy let fungovat i nadále.
Příkon sluneční energie na velkých plochách je tedy obrovský a ohřívá povrch naší planety z teplot nepředstavitelně nízkých na teploty vhodné pro život. Otázkou je zda člověk tyto obrovské toky energie nějakým způsobem ovlivňuje.
2. Sluneční energie, která přichází na odvodněnou plochu bez vegetace se mění na teplo. Sluneční energie, která přichází na krajinu pokrytou vegetací zásobenou vodou se váže do skupenského tepla vody, vodní pára potom kondenzuje na chladných místech, ohřívá je a tak se vyrovnávají teploty, to je žádoucí způsob disipace sluneční energie.
Člověk hospodaří téměř na celém povrchu pevniny. Na velkých plochách hospodaří zemědělci a lesníci, velké plochy měst, letišť, dálnic jsou „ztraceny“ pro měkkou disipaci sluneční energie, na těchto betonových odvodněných plochách se sluneční energie přeměňuje jenom na teplo.
Energie zahrnutá v ekonomice (tzn. ta za kterou platíme) zaujímá asi promile z množství sluneční energie, která přichází na naše území. Nevědomky ovšem usměrňujeme velká množství sluneční energie. Usměrňují je hospodáři na velkých plochách a těmi jsou hlavně zemědělci a lesníci. Ti určují mikroklima na pozemcích, kde hospodaří a protože hospodaří na velkých plochách ovlivňují klima na velkých plochách. Pokud naši krajinu změníme na města a odvodněné plochy, změníme krajinu s původním živým pokryvem na pouhý fyzikální povrch, bez schopnosti sebeorganizace bez schopnosti tlumit pulsy (den - noc, léto - zima) slunečního záření.
Zemědělci hospodařící na velkých plochách usměrňují přeměny sluneční energie a podílejí se tak na tvorbě klimatu. Naše krajina je pozměněna lidskou činností tak, že její žádoucí vývoj bez kalamit lze zajistit pouze rozumným a cíleným hospodařením.
3. Z povodí Labe v Hřensku odtéká ročně na milion tun čistých alkálií (vápník, hořčík, draslík, sodík). To je množství, které odpovídá ztrátám několika set kilogramů alkálií na hektar za rok. Abychom tyto ztráty látek nahradili museli bychom trvale přivážet 10 tun vápence atp. cca každou druhou minutu, dnem i nocí, každý den v roce. Přitom kyselý déšť vytěsňuje svými protony nejvýše několik procent tohoto množství. Tyto vysoké ztráty jsou působeny zejména rozkladem organických látek v půdě tedy mineralizací a oxidací , při které vznikají kyseliny a těmi se vyplavují alkálie. Rychlý rozklad organických látek v půdě je způsoben nesprávným hospodařením s půdou, zejména odvodněním půdního profilu. Acidifikace půd a rychlý odtok alkálií a dalších živin (fosfor, dusík) je děj spojený s velkoplošným hospodařením. Studia sedimentů v nivách a jezerech ukazují, že odtoky rozpuštěných látek z krajiny jsou mnohonásobně vyšší nyní nežli před několika sty roky.Výsledkem je, že v půdě živiny chybí a v povrchových vodách je jich nadbytek (eutrofizace). To je nebezpečný jev, protože množství alkálií v půdě je vyčerpatelné, jak se půda okyseluje tak se uvolňují do roztoku těžké kovy a hliník, půda se stává toxickou.
4. Hospodáři na velkých plochách určují dlouhodobou úrodnost půdy a výrazně ovlivňují kvalitu a množství odtékající vody. Zrychlený odtok vody má za následek střídání povodně a sucha a náhodně rozložené aktivity v krajině vedou k vysokým ztrátám látek, které nelze prakticky na rozsáhlé plochy vracet. Půda, hlavní a dlouhodobý nositel prosperity degraduje. Hospodář na velkých plochách (zemědělec a lesník) určuje, zda se voda v půdě a v krajině zdrží nebo zda rychle odteče. Zdržení vody v půdě a v krajině má synergický efekt, zpomalí se rozklad organických látek, zvýší se evapotranspirace (výpar vody přes rostliny a půdou), zlepší se vegetační kryt, zlepší se disipace sluneční energie. Je to provázaný biologický děj, který pro svá propojení a zpětné vazby nelze spolehlivě namodelovat. Zejména na území České republiky je třeba mít na mysli tento vodohospodářský význam zemědělství a lesnictví. Voda k nám odnikud nepřitéká a jsme vzdáleni od moře, právě hospodařením na velkých plochách určujeme, zda bude naše prostředí více vnitrozemské (kontinentální) nebo mírné a stabilně vlhčí (atlantické, přímořské).
Shrnutí
Zemědělci a lesníci mají ve svých rukou naši dlouholetou prosperitu v budoucnosti (úrodnost půd), svým hospodařením určují množství a kvalitu odtékající vody z polí.
Zemědělci a lesníci tedy výrazně ovlivňují klima, kvalitu i množství odtékající vody. Za péči o životanosné funkce by je měla společnost honorovat. Zatím je situace taková, že zemědělci jsou sociálně nejlabilnější skupinou obyvatel, přitom určují dlouholetou prosperitu, výrazně ovlivňují klima, kvalitu a množství vody v krajině.
Zanedbání celospolečenské funkce zemědělců je bohužel jev společný západní civilizaci. Archeologické nálezy a historické průzkumy prokázaly, že mocné civilizace zanikaly právě proto, že podcenily funkci zemědělského hospodaření, vyčerpaly půdu, krajina vyschla, nebo se půda zasolila po nutných závlahách. Výše uvedená tvrzení jsou doložena studiemi paleoekologů, limnologů i současnými údaji o množství a kvalitě vody. Proč je v současné době úloha zemědělců tak podceňována?
Během průmyslové revoluce byla úloha zemědělců ve společnosti nahrazena průmyslem, města bývala střediskem obchodu, kultury, vzdělanosti, obrany a správy. Protože obyvatelstvo bylo odkázáno na zdroje energie rozptýlené na velkých plochách byla populace rozptýlena též. Dnešní koncentrace lidí v městských aglomeracích byla nemyslitelná. Města však v poslední době rostou neomezeně. Jestliže v nedávné historii byla populace z poloviny ve městech a z poloviny na venkově, tak dnes např. v SRN méně než 3 % obyvatel obhospodařuje více než 85 % plochy území a to navíc podle pokynů z Bruselu. Tento stav je možný jenom díky dodávce fosilní energie, kterou můžeme metaforicky nazvat největší drogou společnosti. Obnovitelná energie, která přichází rovnoměrně na rozsáhlé plochy byla tím přirozeným regulátorem rozložení obyvatel ještě před cca 150 roky. Tento regulátor přestal fungovat s průmyslovým rozvojem. Populace se koncentruje ve městech a díky dostatku energie z fosilních paliv pro transport, výroby a stavby žije většina populace v mylném sebevražedném názoru, že nepotřebuje hospodaření na velkých plochách, protože jej vidí jako ztrátové z hlediska finančních toků. Hlavní úlohu hospodářů v krajině společnost ztratila ze zřetele, tou je právě tvorba životního prostředí a tvorba a udržování životadárných struktur (life supporting systém – klima, voda, půda).Úloze zemědělců, lesních hospodářů v tvorbě krajiny a udržování jejích funkcí je věnována tak malá pozornost, že se vyskytují dokonce názory o zbytečnosti zemědělství.
Termín dotace, podpora je nesprávný. Je potřeba jej nahradit termínem odměna. Zemědělec a lesník mají být odměňováni společností za to, že správně hospodaří s půdou, udržují její úrodnost, vytvářejí klima, množství i kvalitu vody, podílejí se na tvorbě biodiverzity, udržují kulturní a funkční krajinu.
Lze tyto funkce vyjádřit finančně?
Je potřeba se této problematice věnovat soustavně a cíleně ji rozvíjet.Následují teze příkladu přístupu k funkci zemědělců v říční nivě. Tento projekt jsme navrhovali pro výběrové řízení Ministerstva zemědělství a výživy, projekt neuspěl.
Příklad:
Niva v podhůří byla odvodněna v osmdesátých letech, tok byl napřímen a nivní půda byla rekultivována na zemědělskou půdu (náhrada za zábor zemědělské půdy). Zemědělci dnes hospodaří na cca 500 hektarech z celkové rozlohy nivy 800 ha, jejich hlavním příjmem jsou dotace a podpory z programů Ministerstva zemědělství a výživy. Pro uváděný příklad nivy jsou výše dotací zdokumentovány.
Dnešní funkce nivy: voda rychle odtéká napřímeným korytem a niva neslouží jako přirozený retenční prostor. Naopak odvádí vodu co nejrychleji dolů.
Půdní profil je odvodněn, je provzdušněn, půda je střídavě vlhká a suchá – převažuje mineralizace organických látek v půdě a uvolňování živin do vody. Niva tedy slouží jako zdroj oxidu uhličitého (posílení skleníkového efektu) a jako zdroj živin (zesílení trofie vody již od horního toku).
Zemědělské produkty se těžko prodávají a hospodář je odkázán pouze na dotace. Na zemědělsky obhospodařovaných polích je nízká biodiverzita.
Odvodněné plochy mají nízkou evapotranspiraci, zesiluje se kontinentální klima a otevírá cyklus vody.
Žádná z těchto funkcí nemá positivní společenský efekt.
Navrhujeme ponechat výši státního příspěvku zemědělcům a zavést nivní hospodaření s těmito funkcemi:
Zvýšit hladinu podzemní vody a umožnit záplavu nivy a tím zajistit přirozený retenční prostor pro vodu. Při rozloze 800 hektarů a zadržení 500 litrů na metru čtverečném jsou to 4 miliony kubických metrů vody. Kolik finančních prostředků je potřeba vynaložit aby se postavilo vodohospodářské dílo s takovou funkcí?
Zvýšená hladina podzemní vody zastaví mineralizaci organických látek v půdě a nastoupí přirozený proces akumulace organických látek, namísto uvolňování oxidu uhličitého bude oxid uhličitý vázán. Kolik oxidu uhličitého se bude vázat je možno odborně odhadnout a časem stanovit bilančně v půdě. Kolik se musí vynaložit prostředků aby se snížily emise oxidu uhličitého vázaného a) v půdě nivy b) v trvalém porostu nivy (viz níže).
Zvýšená hladina podzemní vody vede k akumulaci organických látek a k akumulaci živin. Niva již nepůsobí jako zdroj živin ale naopak živiny hromadí a dočišťuje vodu. Toto množství je možné odborně odhadnout a časem bilančně stanovit. Kolik prostředků by se muselo vynaložit na dočištění vody, kolik na prevenci vodních květů. Snad lze provést finanční odhad na základě množství zadržených živin a z toho plynoucí absence řas. Rozhodně lze zhodnotit finančně množství zadržených živin. Snížení trofie je zatím spíše externalitou.
Nivní hospodaření bude založeno na nivních dřevinách typu olší a na terase zejména dubů. Produkci dřeva snadno vyjádříme finančně, není to rozhodně zásadní přínos. Dřevo se bude sklízet periodicky např. po pěti letech v pásech. Podstatně se též zvýší množství trvalé funkční vegetace v nivě, která svoji evapotranspirací upravuje klima, přispívá k uzavíraní cyklu živin a vody v krajině, stabilizuje klima. Je to typická externalita, můžeme vyjádřit výkon evaporující nivy v kW, bude překvapivě vysoký.
V nivě stoupne biodiverzita a niva může sloužit jako honitba. Pokusíme se vyjádřit finančně hodnotu honitby
V případě naší nivy budou v některých porostech recyklovány živiny vytékající z čistírny odpadních vod postavené v nivě.Hodnotu zadržených živin lze vyjádřit finančně.
Návrh takového nivního hospodaření má positivní význam z celoevropského hlediska, protože jsme na evropském rozvodí a v takových místech se tvoří povodně.
Kontaktní adresa:
Dr.Jan Pokorný
Botanický ústav Třeboň
379 82 Třeboň
Dukelská 145, O333 721156