k vývoji projednávání návrhu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR
Předsednictvo Společnosti pro trvale udržitelný život se značným znepokojením sleduje vývoj v projednávání návrhu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí v komisích a dalších orgánech Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Původní vládní návrh tohoto zákona z 5. ledna 2000, který byl jako parlamentní tisk č. 495 projednáván na jaře tohoto roku ve výborech Poslanecké sněmovny a jehož projednávání bylo odročeno na podzimní zasedání Poslanecké sněmovny, byl v průběhu října natolik zásadně pozměněn a zredukován, že se dostává hluboko pod úroveň moderních právních úprav této problematiky ve většině vyspělých zemí i prakticky všech sousedních států a svou podstatou se jednoznačně dostává do rozporu s požadavky ze strany Evropské unie.
Je skutečností, že již vládní návrh tohoto zákona z 5. ledna 2000 nedosáhl současného standardu vyspělých evropských zemí. Je tomu tak to např. ve vypuštění možnosti posuzovat vliv vybraných právních předpisů na životní prostředí (dobré zkušenosti v tomto směru má např. Dánsko), což je první a zásadní fáze, kdy lze účinně korektně předejít řadě pozdějších kontroverzí ve vztahu rozvoje a životního prostředí (mimochodem již zakotvená v našem právním řádu zákonem č. 17/1992 Sb., o životním prostředí).
Z vládního návrhu zákona byl rovněž vyloučen institut námitek kteréhokoliv z legitimních účastníků procedury proti případným právním nebo věcným pochybením v průběhu posuzování, jež by byly souhrnně uváženy příslušným orgánem před vydáním závěrečného stanoviska - tím by byla značně eliminována možnost následných soudních sporů ke správnosti posouzení daného záměru, jež často výrazně zdržují investora při realizaci jeho záměru i ve své podstatě snižují autoritu procedury posuzování vlivů na životní prostředí.
Zatímco všechny progresivní právní systémy posuzování vlivů na životní prostředí upřednostňují - v zájmu investorů, dotčených obcí a orgánů státní správy i veřejnosti - vstup všech zainteresovaných stran do procedury posuzování v co nejvčasnějších fázích zvažování rozvojových směrů, a to i důslednou aplikací posuzování koncepcí z hlediska jejich možných vlivů na životní prostředí. Dostupná verze přepracovaného parlamentního tisku č. 495 zcela vylučuje moderní pojetí posuzování koncepcí a předpokládá zachování stávající, značně vágní a již přežité právní úpravy ze současného zákona ČNR č. 244/1992 Sb. Přitom Rada Evropské unie již v září publikovala ve svém úředním věstníku tzv. společnou pozici k návrhu nové směrnice Evropské komise k posuzování vlivů určitých plánů a programů na životní prostředí (COM/96/0511 FINAL-SYN, 96/0304), která výrazně přesahuje naši dosavadní právní úpravu. Přijetí konečné podoby této směrnice Evropské unie lze předpokládat prakticky v téže době, kdy Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR může přijmout okleštěnou podobu právní úpravy posuzování koncepcí a kdy bude prakticky okamžitě nutno přistoupit k projednání novely nového zákona.
Záměry, jež mají být podle této verze návrhu zákona posuzovány z hlediska svých vlivů na životní prostředí, jsou svým výčtem a svými limity výrazně omezenější v porovnání s moderními právními úpravami sousedních zemí i řady vyspělých zemí Evropy. To kontextu s připravovanou ratifikací Úmluvy o vlivech na životní prostředí přesahujících státní hranice zakládá riziko nedobré pověsti České republiky jako partnera i řady možných věcných a procedurálních kolizí. Až úporná snaha tvůrců redukované verze parlamentního tisku č. 495 o nepřekročení spodního prahu litery relevantní směrnice Evropské unie tak svými důsledky bude působit proti duchu právních úprav posuzování vlivů na životní prostředí v evropském prostoru.
V rozporu se zaužívanou praxí valné většiny vyspělých zemí (např. USA, Kanada, Nizozemí, Finsko, Švédsko, Dánsko, Velká Británie) i s nejnovějšími právními úpravami sousedních států parlamentní tisk ve své podobě z konce října tohoto roku vylučuje etapu stanovení rozsahu a obsahu posuzování (tzv. scoping) v podobě závazného zadání, což svou podstatou znejišťuje investory, rozmlžuje další průběh posuzování z hlediska dotčených obcí a veřejnosti a svými možnými důsledky vyvolává riziko zbytečného prodlužování celé procedury. Původní vládní návrh zákona z 5. ledna 2000 byl sladěn s již tehdy připravenou metodikou Evropské komise k tzv. scopingu - ta nyní prochází závěrečnou redakcí a v nejbližší době se stane závazným doporučením pro členské a přidružené státy. Redukovaným parlamentním tiskem č. 495 se v České republice navrhovaná právní úprava dostává na úroveň právních úprav dosud přežívajících např. v některých z balkánských zemí.
Oproti současné právní úpravě (zákon ČNR č. 244/1992 Sb.), v době svého vzniku nesporně progresivní, v porovnání se současným evropským a světovým standardem již překonané, zredukovaná podoba parlamentního tisku výrazně omezuje princip variantnosti v úvahách o předpokládaných záměrech, a to dokonce natolik, že neukládá ani nutnost porovnání s variantou nerealizace záměru (nulová varianta). Běžnou praxí je, že investor prokazuje, jaké varianty záměru uvažoval a zdůvodňuje, proč zvolil právě jím navrhované řešení - tím může předejít i možným následným námitkám ze strany dotčených obcí, veřejnosti i orgánů státní správy a tlakům na dopracování dalších variant řešení. V každém případě však investor porovnává navrhované řešení s tzv. nulovou variantou, tzn. s neprovedením záměru - např. obchvatu sídla nebo rekonstrukce technologie. Zde navrhovaná právní úprava jde hluboko pod úroveň současné české právní úpravy (ta vyžaduje jednak srovnání s nulovou variantou, jednak vytváří prostor pro porovnání dalších variant uložených příslušným orgánem).
V rozporu s Úmluvou Evropské hospodářské komise OSN o přístupu k informacím a účasti veřejnosti na rozhodování v záležitostech životního prostředí (Aarhus, 1998), která je v rámci Evropské unie již brána jako standard nových právních úprav, předpokládá redukovaný parlamentní tisk č. 495 okleštění přístupu veřejnosti do procesu posuzování vlivů aktivit na životní prostředí v takové míře, že se svou podstatou dostává před rok 1989. Je věcí výkladu, zda v tomto směru nenastává rozpor navrhovaného zákona s Listinou základních práv a svobod. V každém případě schválení zákona o posuzování vlivů na životní prostředí v současné podobě nezbytně předjímá nutnost jeho zásadní novely poté, co i Česká republika bude ratifikovat výše zmíněnou tzv. Aarhuskou úmluvu.
Zatímco vyspělé evropské státy i sousední země zařazují veřejné projednání jako interaktivní formu kontaktu veřejnosti, investora, obcí i dotčených orgánů do počátečních fázích procedury (již ve fázi předložení dokumentace vlivu záměru na životní prostředí, ba dokonce i již při zadání rozsahu a obsahu posouzení), redukovaný parlamentní tisk č. 495 se vrací k přežité praxi veřejného projednání až v samém závěru posuzování, kdy veřejnost dostává možnost vyjádřit se k posuzovanému záměru z očí do očí v okamžiku, kdy se zdá být již téměř vše rozhodnuto. Vyvolaná atmosféra i nezřídka následné soudní spory pak svými dopady poškozují i environmentálně přínosné rozvojové zájmy regionu.
Oproti moderním právním úpravám z redukovaného parlamentního tisku vypadla rovněž fáze poprojektové analýzy a povinnost sledování reálných vlivů navrhovaného záměru po jeho realizaci (hodnocení ex-post). Tyto prvky jsou nesmírně významným zpětnovazebním kontrolním mechanismem pro všechny účastníky procedury a svou podstatou tak zásadně podstatně zhodnocuje expertní hodnotu celého procesu posuzování vlivů záměrů a koncepcí na životní prostředí.
Z výše uvedených důvodů předsednictvo Společnosti pro trvale udržitelný život důrazně protestuje proti zásahům do projednávaného parlamentního tisku a v zájmu všech účastníků procedury posuzování vlivů na životní prostředí i v zájmu vstupu ČR do Evropské unie žádá, aby byly znovu pečlivě uváženy všechny argumenty a aby připravovaná právní úprava odpovídala slušnému standardu vyspělých zemí a vyhověla oprávněným požadavkům ze strany Evropské unie.
Pavel Šremer, prom. biol., předseda STUŽ
Ing. Igor Míchal, CSc., PhDr. Ivan Rynda, místopředsedové STUŽ
Praha 11. listopadu 2000