Ve čtvrtek 26. října 2000 v podvečerních hodinách se v oboře Březka uskutečnilo setkání špičkových osobností státní správy z resortů Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí, státního podniku Lesy České republiky, pedagogických sborů univerzit,
lesnického výzkumu, institucí ochrany přírody a nevládních organizací.
Setkání zorganizoval Národní lesnický komitét a Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy ve spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště‑Strnady v rámci projektu Rozvojového programu OSN (UNDP) „Trvale udržitelný rozvoj České republiky – vytváření podmínek”. Diskuse byla cílena především na strategii zacházení s lesy, a to s přihlédnutím k řešení submodulu 2A8 „Komplexní funkce lesa – strategie trvale udržitelného rozvoje lesních ekosystémů”.
Rozpravy se zúčastnili náměstci ministrů zemědělství a životního prostředí ing. Pavel Rybníček a ing. Josef Běle, CSc., ředitelé odborů Ministerstva zemědělství ing. Andrea Pondělíčková a ing. Jaromír Vašíček, CSc. a Ministerstva životního prostředí ing. Pařízek a ing. Tomáš Staněk, CSc., generální ředitel státního podniku Lesy ČR ing. Jiří Oliva a jeho specialista pro ekologii RNDr. Jiří Stonawski, univerzitní učitelé doc. RNDr. Martin Braniš, CSc,. doc. RNDr. Pavel Kovář, CSc., prof. RNDr. Bedřich Moldan, CSc., PhDr. Ivan Rynda, doc. ing. Luděk Šišák, CSc. a prof. ing. Vladimír Tesař, CSc., ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti ing. Petr Zahradník, CSc. a jeho náměstek pro výzkum RNDr. Bohumír Lomský, CSc., ředitel Správy chráněných krajinných oblastí ČR RNDr. František Pelc a ředitel Správy Národního parku Šumava ing. Ivan Žlábek, předseda Národního lesnického komitétu ing. Vladimír Krečmer, CSc. a tajemník NLK ing. Bohuslav Vinš, CSc. Poslance Parlamentu ČR a předsedu Českého svazu ochrany přírody RNDr. Libora Ambrozka zastupoval jeho osobní tajemník mgr. Daniel Vondrouš.
Cílem setkání bylo přispět k obecnému úsilí o zlepšení obrazu českého lesnictví a lesního hospodářství a k vytvoření podmínek pro dosažení konsensu všech zúčastněných partnerů k tak aktuálnímu tématu, jakým je uchování funkčních lesů i budoucím generacím a dosažení podpory odpovídající strategii trvale udržitelného obhospodařování lesů širokou odbornou i laickou veřejností.
Mezi náměty pro neformální diskusi byla zařazena témata (1) o lesích jako obnovitelném přírodním zdroji surovin a mimoprodukčních efektů v krajině, (2) o veřejném zájmu na lesích, o možnostech jejich pokrývání a o stavu legislativy a dalších nástrojů pro jejich praktického zajištění, (3) o integraci ČR do Evropské unie a o Národním lesnickém programu jako základu diferencované lesnické strategie EU.
Rozpravu uvedl předseda NLK ing. Krečmer charakteristikou vývojových etap společnosti ve vztahu k využívání lesních ekosystémů jako obnovitelného přírodního zdroje hmotných i nehmotných užítků pro uspokojování potřeb rozvíjející se lidské společnosti. Idea víceúčelového využívání lesů 60. let dospívá ve světě i u nás k formulacím trvale udržitelného obhospodařovábní lesů ve smyslu principů trvale udržitelného rozvoje z Ria de Janeiro 1992 (viz Krečmer V., Lesnická práce 12, 2000). Profesor Moldan jako hlavní koordinátor projektu UNDP o trvale udržitelném rozvoji ČR ve svém krátkém úvodním vstupu zdůraznil tři pohledy na problematiku vytváření podmínek udržitelného rozvoje:
hledisko terminologické – odborných definicí podstaty jevů a jasného stanovení cílů,
hledisko ekonomické – efektivnosti opatření, finančních zdrojů a jejich optimálního využívání,
hledisko manažerské – definující, co je prioritním úkolem, co udělat, co sladit při realizaci poslání lesů atd.
K těmto třem pohledům připojil ing. Krečmer 4. hledisko společenské, které v měřítku globálním (v současné době rozdělení světa na jih proti severu), regionálním a lokálním výrazně diferencuje specifika opatření ze všech tří hledisek předcházejících.
Prof. Tesař jako předseda české odnože společnosti Pro Silva osvětlil zásadní posun současných trendů v této mezinárodní organizaci (v rámci informace o jejím kongresu v Hannoveru při příležitosti konání světové výstavy EXPO 2000). Pokusil se terminologicky definovat „ekologicky oprávněné” obhospodařování lesů, lépe vystihující základní obsahovou náplň dosud užívaných pojmů „přírodě blízké” nebo „přírodě přiměřené” lesní hospodářství z hlediska výkladu pojmu trvale udržitelného obhospodařování lesů. V dalších vystoupeních se pak diskuse soustředila na terminologické vyjasňování pojmů „přírodě blízké, přírodě přiměřené, ekologicky oprávněné, trvale udržitelné” lesní hospodářství se zřejmou snahou definovat více než rozdílnost v pojmech obsahovou náplň různých variant zacházení s lesy.
Klasifikace lesů od přírodních resp. přirozených po stejnověké monokultury z hlediska jejich cílů a přínosů pro společnost (dr. Pelc) byla podpořena potřebou společnosti poznávat přírodní procesy pro možnost predikce vývoje lesních ekosystémů v měnících se ekologických a ekonomicko-společenských podmínkách (doc. Kovář). Termín „ekologicky oprávněné” lesnictví se setkal s obavami z opouštění představy lesního ekosystému s maximálním využíváním přírodních procesů (ing. Oliva, ing. Žlábek). Byla zdůrazňována diferenciace přírodního prostředí modifikující postupy a mantinely využívání lesa (ing. Žlábek). Složitost stanovení mantinelů při simulování přírodních procesů v aplikaci na různé situace v kulturní krajině však vyžaduje vysoce fundovaný a poučený přístup, vycházející z definice trvale udržitelného rozvoje a využívající vhodné nástroje, jako např. oblastní plány rozvoje lesů, dotace, legislativní normy atd.(dr. Rynda).
Náměstek ing. Rybníček poukázal ze zkušeností na mezinárodních jednáních a konferencích (reprezentovaných různými stanovisky představitelů regionálních uskupení, např. Holandsko ‑ Dánsko, Finsko – Švédsko – Norsko apod.) na rozdílnost pojetí a kritérií trvalé udržitelnosti, stejně jako na obtížnost dosahování terminologické shody. Byl zdůrazněn význam jasné a srozumitelné dikce legislativních norem (mgr. Vondrouš), poukázáno na deficit vymahatelnosti práva a obecné morálky i ve vztahu k lesu (doc. Braniš).
Dále se diskuse dotkla problematiky dotací do lesnictví zejména ve vztahu k pokrývání veřejného zájmu, tedy i moderních principů a trendů v ochraně přírody (dr. Pelc), problematiky tržního prostředí a nezbytnosti chápání lesa nejen jako přírodního jevu, ale i jako majetku a kapitálu konkrétních vlastníků zejména v politických a ekonomických souvislostech zabezpečování veřejných zájmů (dr. Rynda, ing. Krečmer). Stranou diskuse nezůstaly ani technologické koncepce a jejich rychlé střídání v rozporu s dlouhodobým procesem životních cyklů lesního ekosystému, přínosy lesa pro rozvoj venkova a pokrývání veřejných zájmů v rozporu s ekonomickými zájmy vlastníků (doc. Šišák).
Prof. Moldan usměrnil diskusi též k praktickým otázkám změn druhové skladby, změn věkové a prostorové struktury převažujících stejnověkých monokultur, problematiky živočišné složky lesních ekosystémů z hlediska destruktivních účinků některých organizmů v antropogenně ovlivněných ekosystémech (problematiky ochrany lesa a myslivosti).
Ing. Oliva zdůraznil především prioritu dosažení ekologické stability lesních ekosystémů odstraněním nebo minimalizací mezních situací, což může zabezpečit pouze diferencovaná, druhově, věkově a prostorově bohatá skladba lesů. Uvedl parametry jednotlivých ukazatelů ve vývoji posledních let v lesích v majetku státu i ostatních velkých vlastníků, dosvědčujících nastoupené revitalizační trendy. Poukázal rovněž na problémové okruhy, např. zanedbané porostní výchovy, myslivosti na rozcestí vztahu společnosti k lesu u nás za situace markantních změn názorů veřejnosti v Evropě („s lesem žít a lesu neškodit”) i na další aktuální otázky (problematiku definice a setrvalého oddělování produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa, procesy náhrad škod imisemi, aktivity MŽP ve vztahu k lesům, diferenciace vlastnictví před zákonem apod.).
Další část diskuse byla věnována výměně názorů na definici trvalé udržitelnosti rozvoje lesních ekosystémů vyznačující se spontánní vůlí ke vzájemnému porozumění. Věřme, že podobná setkání k podobným tématům nezůstanou osamocená.
Bohuslav Vinš – tajemník NLK
Kontaktní adresa: Národní lesnický komitét – Sekretariát (Vinš),
Žabovřeská 210, 156 00 Praha 5 – Zbraslav
Tel.: 02/57920787, e-mail: nlk@seznam.cz