Ke konferenci Forum 2000 se ještě vrací Čestmír Klos, redaktor, dříve Týden, nyní Euro:
Po čtyřech ročnících Fora 2000 lidé stále mnohdy nevědí, o co na této světově ambiciózní konferenci jde. Okatý nezájem k „hradní iniciativě“ projevují čeští politici. Ač některým není zatěžko přijmout pozvání k opulentní zahajovací recepci, při jednání po nich není ani vidu ani slechu.
Zasedání je to noblesní. O přestávkách se pohybujete mezi pěti držiteli Nobelovy ceny, pěti bývalými prezidenty či ministerskými předsedy, jedním princem, třemi exministry za panelem a několika v sále. Prodíráte se zástupy rektorů a profesorů, spisovatelů a dalších umělců a potkáváte duchovní pěti nejvýznamnějších církevních konfesí, z nichž pozornost stále poutá Nejvyšší světský a duchovní vůdce Tibetu Dalajláma.
S uveřejněnými rozhovory s přítomnými světovými velikány se roztrhl pytel, ale s konferencí jako takovou jako by si nikdo nechtěl příliš zavdat. Přesto si prezident Václav Havel při závěrečné řeči nemohl mediální odezvu vynachválit - byly ročníky, kdy nebyla žádná.
„Proč jsme pořád tak provinční?“ klade si otázku profesor University Palackého v Olomouci Josef Jařab. „Harvard by byl kvůli jediné přednášce takového Anthonyho Giddense, který vymyslel principy Blairovy ekonomické politiky, vzhůru nohama. Tady se žádný politik s poslechem jeho projevu ani neobtěžuje,“ poznamenává Jařab a dodává: „Vypovídá to i o nás nepoliticích. Svoboda nám spadla příliš snadno do klína a podlehli jsme představám o rychlých cestách. Kdo nám má co vykládat o složitostech světa?“ Forum 2000 se zabývalo nejžhavějším světovým problémem: globalizací. Ale naše politická reprezentace se s ním podle Jařaba vyrovnává po česku - nechce ho vidět.
„Česká kotlina je intelektuálním provincialismem doslova zaplavena,“ tvrdí i politolog Jiří Pehe. „Nejen pro naše politiky, ale i pro mnohé politické komentátory jsou témata Fora příliš obecná. A když na konci pomyslného pásu nevyjede rohlík, který by se dal sníst, tak mají pocit, že se tu nic neděje.“ Místo potřebné sebereflexe se podle Jiřího Pehe porůznu trousí nezodpovědné soudy o „kongresovém tlachání“.
Impuls rozbíječů výloh
Na rozdíl od politiků demonstranti proti Mezinárodnímu měnovému fondu, ač nepozváni, na Forum přišli. A byli vyslyšeni. S účastníky konference měli shodné globální téma a s některými se shodli i na kritice projevů globalizace. „Pokud se zásadně nezmění způsob života a hodnoty většiny lidí na světě, mohou sociální a ekologické problémy přerůst do nezvládnutelné úrovně a způsobit nenapravitelné škody,“ varovali ve svém manifestu. Nemohli vědět, že podobné myšlenky už před nimi, ovšem bez zápalu demonstrujícího mládí, vyslovily už některé „bílé límečky“ - portugalský expremiér a exprezident Mário Soares, fyzik a systematik z Kalifornie Fritjof Capra a dokonce i jordánský princ El Hassan bin Talal. Ten varoval: „Chudí platí a budou platit dál. Bilateralismus se neosvědčil, včetně dohod se Světovou bankou.“ Došel k závěru, že je třeba přeměnit etiku integrace na etiku spolupráce a vyjádřil přesvědčení, že události v Seatlu a Praze posunou vývoj o krok dopředu a ne o dva kroky zpět, jak se tvrdívá.
Mluvčí demonstrantů Sergio Oceransky se prezentoval jako vyznavač nenásilí, přesto přišel vyjádřit podporu rozbíječům výloh. „Budu je hájit tak dlouho, dokud tu nebude svobodný prostor!“ Hlavní iniciativa musí podle Oceranského přicházet zdola: „Přináším kontrakulturní poselství vůči hodnotám, na nichž stojí naše konzumní společnost!“
Oceranského rozpor mezi vyznáváním nenásilí o obranou rozbíječů odbyl moderátor Jacques Rupnik poznámkou, co vše je v Kavkově městě možné. Nicméně na impuls „zdola“ reagovala řada dalších řečníků. „Když se společnost cítí ohrožena, nenachází sama v sobě vnitřní rovnováhu a reaguje jako někdo vystrašený,“ komentuje impulsy z pražských ulic historik a politolog Andris Barblan, generální tajemník Asociace evropských univerzit. „Pak volá policisty a zavírá potížisty. Největší problém společnosti je její vnitřní strach,“ dodává.
Globalizace podle Barblana způsobuje pád autorit. Vlády, university, média se podle něj stávají dinosaury 21. století. Dnes má každý možnost dobýt potřebnou informaci ze sítě. I když i síť umožňuje kontrolu, neexistuje žádná autorita, která by potvrdila pravdivost informace. „Sami si rozhodujeme, co je dobré a co špatné. Ztrácí se prostor pro argumentaci, jen si navzájem vyměňujeme názory,“ povzdechl si Barblan. „A tak jediné, na čem se shodneme, je, že se naše názory neshodují.“ S nárůstem sítí narůstá i Barblanův pesimismus. „Odpověď dává jen buddhismus,“ komentuje sarkasticky. „Přijměte názor, že vše je pomíjivé a uvědomte si sebe sama. A pak se můžete usmívat jako Dalajláma.“
Dalajláma svým projevem Barblana jistě překvapil: „My, lidské bytosti, jsme pány nad technologií, technikou a vědou a nesmíme být jejich otroky. Myslím si, že lidské hodnoty by měly vždy stát výš než materiální věci a než technika. Já sám tomu říkám sekulární (světská) etika.“ Náboženský myslitel tak do filozofie zavádí pojem nezávislý na jeho, ale i na jakékoli jiné víře. Soucit, láska, odpouštění, tolerance, snášenlivost a sebedisciplina - to jsou podle Dalajlámy společná východiska všech církví, a tak nikomu nic nestojí v cestě takovou etiku přijmout. „Ale jedna filozofie nestačí uspokojit potřeby různých lidí. Různost filozofií a rozmanitost náboženství představují jednu z krás lidské inteligence.“ Návštěvník z kosmu by to podle Dalajlámy vnímal jako pestrou zahrádku.
I letmo posbírané střípky prozradily, že tématem letošního Fora bylo Vzdělání, kultura a duchovní hodnoty v procesu globalizace. Bít se za lepší příští přijel do Prahy i britský zpěvák Peter Gabriel. Své první „globalizační“ krůčky učinil založením festivalu etnické hudby: „Hudebníci z různých končin se spolu nemohli domlouvat, ale když jsme se sesedli a začali spolu vydávat zvuky, byl z toho pudový proces. Vřelejší způsob komunikace neznám,“ říká Gabriel. Nebyl jen ozdobou summitu, aktivně se účastnil jednání a měl co říci: „Musíme zachovat co největší různost, chránit původní kulturu a původní jazyky,“ vyzývá Gabriel, který je velkým nepřítelem globalizované kultury. Odmítá „americkou stravu“ stanice MTV, která by ráda unifikovala celý svět. A po způsobu biodiverzity v přírodě volá po různorodosti, aby nedošlo k degeneraci. Není však pro muzeální přístup ke starým kulturám: „Míšení kultur nám dává naději, že překonáme rasismus.“ Gabriel je také iniciátorem projektu Počítače pro chudé: „Stále narůstá propast mezi chudými a bohatými zeměmi. Je třeba zajistit univerzální přístup k digitálním technologiím, aby se další nerovnoměrný digitální růst nestal zdrojem naší vlastní destrukce.“ Sám Gabriel si z Prahy odvezl neopakovatelnou nabídku: doživotní možnost natáčení ve studiu Michaela Kocába.
„Jedni bouří na ulicích proti globalizaci, druzí na finančních konferencích pro ni horují, ale obojí jsou trochu vedle,“ říká ředitel London School of Ecomics Anthony Giddens a tvrdí: „Globalizace je komplexem procesů, není to to jeden proces, takže nelze být ani proti, ani pro!“ Giddens připouští, že existují destruktivní vlivy globalizace, ale s viditelnou libostí ze sebe sype pozitivní výsledky globalizačních procesů. A upozorňuje: „Globalizace je o komunikaci - a nejen o trzích a ekonomice.“ Na každou podobně bezstarostnou definici globalizace reagoval svou replikou fyzik a systémový analytik Fritjof Capra: „Postatou smyslu ekonomické udržitelnosti není ekonomický růst, ale pavučina života, na niž závisí naše přežití.“ Proto ekonomika, politika, různé struktury a technologie nesmějí podle Capry zasahovat do schopnosti přírody udržovat život. Tato pavučina života je globální sítí, která se vyvíjela a diversifikovala tři miliardy let, aniž by došlo k jejímu porušení. „Výzvou do 21. století je změnit hodnotový systém globální ekonomiky tak, aby byla kompatibilní s lidskou důstojností a ekologickou udržitelností.“
Čestmír Klos