Zdál se mi sen, že jsem se vypravil hledat konec světa. Celou pouť jsem zahájil, jak je u nás v kraji zvykem, důkladným posílením v oblíbené pivnici. Nicméně, pak jsem přece jenom vyrazil – jak u nás nebývá zvykem.
Cesta byla dlouhá a únavná, ale nakonec jsem dospěl k místu, kde začíná oceán zapomnění a končí náš svět. Naplněn vzrušením jsem se blížil ke kýženému cíli. V dálce najednou zasvítily dva charakteristické žluté hrby velblouda globalizace – na konci světa se nečepuje pivo.
Vtom jsem se probudil. Jaké štěstí, že svět nemá konec.
Miroslav Punčochář