Několik postřehů z konference „ Ochrana životního prostředí v České republice před vstupem do Evropské unie“

Konferenci pořádala Universita Karlova v Praze – Evropské informační středisko ve spolupráci s Centrem pro otázky životního prostředí UK, Právnickou fakultou UK a Ministerstvem životního prostředí ČR. Konference se konala 13. října 2000 v Collegium Maximum na Právnické fakultě UK, pod záštitou rektora Univerzity Karlovy a francouzského velvyslance v České republice.

 

Úvodního slova se ujali Vladimír Vopálka, prorektor Univerzity Karlovy, a Philippe Coste, francouzský velvyslanec v ČR.

 

Pan Ramiro Cibrian, velvyslanec Evropské unie – delegace Evropské komise v ČR, ukázal zcela jasně přístup ze strany Evropského společenství k České republice. Především se snažil mluvit v našem rodném jazyce.

 

Byli jsme pohlazeni za postupné zvyšování investic z veřejných financí do životního prostředí. Dle pana velvyslance je 2,4 % z HDP úctyhodných a je třeba říci, že ve srovnání se světem jde o jeden z největších podílů. Dovoluji si podotknout – jsou opravdu tyto investice dostačující? Česká republika byla jednou z nejvíce zdevastovaných postkomunistických zemí střední a východní Evropy. Bylo a je nutné vynakládat značné množství finančních prostředků na odstraňování starých zátěží a nezanedbatelné množství peněz plyne též do odstraňování následků „neudržitelného“ hospodářství. Obnos, který jde do prevence, je dle mého názoru minimální. Konkrétní podíl zatím není znám a je třeba mu věnovat maximální pozornost, neboť pouze finance dané na prevenci a změnu technologií vedou ke koncepci trvale udržitelného rozvoje. Dále je třeba si všimnout, že kolem 50 % investic do životního prostředí je realizováno z obecních rozpočtů. Je nutné zjistit, zda nedochází k dvojnásobnému započítávání některých položek ze státního rozpočtu. Problematika hodnocení efektivnosti investic je nejednotná.

 

Rybka byla od Velryby pohlazena po ploutvičce, ale symbióza je možná pouze při rovnocenných přínosech obou dvou partnerů. Zatím si nás pouze všimla a zjistila, že je symbióza možná. Záleží především na nás, zda ukážeme nepostradatelnost České republiky a přineseme také cosi obohacujícího. Myslím, že konstatování, že nás členství v některých institucích EU něco stojí, ale že se nám daří peníze získat zpět, vyznělo minimálně nediplomaticky. Francouzští kolegové reagovali s úsměvem: „We want money back!“

 

Na příkladu kompetenčních sporů MZ a MŽP o oblast vody pan velvyslanec Cibrian ukázal, že je ze strany EU vnímáno české prostředí velice detailně. Napadají mě dvě otázky: Jak EU hodnotí přesunutí kompetencí do resortu zemědělství? A jak reflektuje současnou situaci kolem privatizace energetického sektoru?

 

Pan Ing. Jiří Havlík, zástupce z ministerstva zahraničních věcí ČR, poukázal na nutnost dialogu a spolupráce jako nosných projevů demokracie. Je to až úsměvné, pokud se podíváme na praktické cvičení kolem jaderné elektrárny Temelín a zablokované rakouské hranice!

 

Paní Ing. Helena Čížková, předsedkyně Výboru pro ŽP OECD, velice zajímavě, přesně a výstižně charakterizovala úlohu OECD a naše možnosti, které plynou z našeho členství (celý text příspěvku). Naší pozornosti by rozhodně neměla uniknout práce OECD na strategii udržitelného rozvoje, která má část environmentální a ekonomickou. Výstup v podobě publikace je očekáván v květnu 2001.

 

V rozhodovacím procesu je, dle zkušeností paní Ing. Čížkové, nutné se soustředit na definování odpovědnosti a zajistit dostupnost relevantních a pravdivých informací.

 

Pan prof. Bedřich Moldan, ředitel Centra pro otázky žp UK, upozornil především na možnou záměnu prostředků a cílů při přejímání Acquis Communitaire – cílem je kvalitní životní prostředí! Ochrana přírody a krajiny je v naší republice nadprůměrná. Jedná se o jednu z oblastí, kde máme co nabídnout evropské Velrybě.

 

Prof. Jan H. Jans, Právnická fakulta Amsterdamské univerzity, zdůraznil chápání práva životního prostředí v horizontální průřezové rovině, která zasahuje do všech tradičních oblastí práva (občanské a obchodní, veřejné, trestní, mezinárodní).

 

Pan doc. Martin Braniš, Přírodovědecká fakulta UK, přirovnal ve svém příspěvku Českou republiku k environmentální laboratoři Evropy. Vyzdvihl znečištění ovzduší a jeho odstraňování, dostupnost dat o využití území (Landuse) již z počátku minulého století a rovněž dlouhodobé sledování zdravotního stavu české populace.

 

Pan RNDr. Zbyněk Hrkal, Přírodovědecká fakulta UK, zmínil některé souvislosti účasti naší vědecké obce na mezinárodních grantových projektech: Při 20 % úspěšnosti získání grantu, po půlroční práci na jeho přípravě, je vidina miliónových částek pro malomyslného Čecha zřejmě málo atraktivní. Dalším problémem je jazyková bariéra české administrativy.

 

Své dojmy z velice podnětné konference bych se pokusil vyjádřit následujícím obrazem:

„Na to, aby člověk mohl překonat omezenost lidské existence, i s jejími všemi nedostatky z ní vyplývajícími, je třeba spolupráce a koordinace jednotlivých lidských aktivit. K životu vyššího organismu je třeba spolupráce všech jeho orgánů. Každý má své místo a své komunikační prostředky. Mozek je koordinačním a řídícím centrem. Selhání jednoho orgánu většinou znamená vážné narušení celého organismu, případně i smrt. Mozkem lidské společnosti by měla být Kultura, orgány jsou jednotlivé národy. I z jedné nádorové buňky se může vyvinout nekontrolovatelný rakovinný růst, který ubírá sílu celému organismu až do úplného vyčerpání. Naším základním úkolem je odstraňování komunikačních bariér a snaha o co nejlepší činnost zdravých a zdatných orgánů. Jen tak mohou jednotlivci poskytnout svou tvůrčí energii ve prospěch něčeho, co přesahuje jejich vlastní fyzickou životnost – Lidstvu – Životu!“

Bohumil Fišer, Centrum pro otázky ŽP UK