Nevzdáváme se, prohrané bitvy ještě neznamenají prohranou válku!!
Pár málo publikovaných souvislostí
Tak nám chtějí spustit Temelín. Není divu. Je na tom hmotně, politicky i z titulu svých úředních funkcí zainteresováno takové množství lidí a firem, že by byl div, aby se ty desetimiliardy do onoho faraonského prestižního projektu z dob reálného socialismu nenapumpovaly. Ale vedle názorné ukázky, jak dovedou být silné a v podstatě nadstranické skupinové zájmy prorůstající podnikatelskou sféru, monopolní struktury i úřednické a politické aparáty, případ Temelín ukazuje na řadu náramně zajímavých souvislostí.
Jde o zajímavý úkaz: strana a vláda na konci 70. let rozhodly o vybudování jaderné elektrárny na dohled Českých Budějovic. Pravicová vláda v roce 1993 navázala na stranu a vládu a odsouhlasila dostavbu. Sociálně demokratická strana, když byla ještě opozicí a šla pravici po krku, se usnesla na podzim 1995 prostřednictvím předsednictva ÚVV požadovat při výstavbě Temelína dodržování právních předpisů včetně zákona o posuzování vlivů a podrobit otázku dostavby a spuštění JETE lidovému hlasování. Když se dostala k moci a modelový manažer z dávných dob se snaživě ujal příslušného rezortu, zbaběle od referenda utekla s výmluvou, že je pozdě. Není, jak názorně před lety ukázali Rakušané, kteří po referendu prostě nespustili úplně hotovou elektrárnu. Na referendum není pozdě nikdy, jen cena provedení jeho výsledku se zvyšuje. Je otázkou, zda je to důvodem pro zjevné porušení daného slova, přijatého rozhodnutí. Pro politické spekulanty a oportunisty to pádným důvodem zjevně je.
Organizace Greenpeace ČR publikovala své odůvodněné a velmi závažné pochybnosti týkající se nedostatků při výstavbě, technologické nekázně a podvodů na stavbě. Podala trestní oznámení, jež se nyní šetří. Byla ovšem obratem žalována stavebníkem o omluvu a pět milionů, ač v textech Greenpeace není ČEZ, a,s, vůbec jmenován a trestní oznámení zjevně směřuje nikoli proti stavebníkovi JETE, ale proti neznámému pachateli, který měl falšovat záznamy o montáži chladícího potrubí v reaktorové nádobě. Pochybnosti nebyly dosud prošetřeny, ale to nevadí, honem to spusťme! A bude vymalováno.
JETE je tak obrovitý podnik, že již je jaksi mimo zákonnost. Co byste si nemohli vůbec dovolit při stavbě cementárny nebo třeba silnice, to je tady klidně možné. Důležitá část stavby (lépe řečeno provedená změna stavby) je nyní na základě soudního rozsudku podrobena řízení o odstranění stavby, jde tedy podle stavebního zákona o protiprávní stav, ale nic se neděje: paní předsedkyně Drábová ze SÚJB se chystá povolit spuštění prvního bloku. Má velmi důvtipnou argumentaci: pro ni platí atomový zákon z roku 1997 a žádné jiné předpisy ji nezajímají. Ona vede řízení podle atomového zákona a řízení podle zákona stavebního ji nezajímají, natož pak neprovedení posuzování vlivů na životní prostředí podle dalšího zákona. Přitom v minulosti nezákonně opomenuté posuzování vlivů vneslo podle ustálené judikatury správních soudů do následných rozhodovacích procesů (pokud skončí povolujícími rozhodnutími) nezákonnost. To se prokazatelně týká nejen povolení vydávaných stavebním úřadem, ale i rozhodnutí vydávaných předsedkyní Drábovou. Český právní řád je ostatně jednotný, obsahově i formálně propojený systém právních norem. Takže nejvýznamnější stavba dneška se staví v rozporu se zákony tohoto právního státu za nadšené podpory státních představitelů typu pana Grégra. Bravo!
Vzhledem k významu této stavby je závažnost vnesených nezákonností tak velká, že je možno ji srovnávat se záměrnou nepřítomností práva při rozebírání národního majetku v privatizaci.
Dalším a velmi podstatným problémem je zastaralost koncepce obřích jaderných zdrojů, jež jsou pouhým prodloužením klasické velkovýrobní tendence industriální revoluce 19. století. Jde o nesmírně centralizované, monopolní řešení. V době, kdy se propagují menší, dekoncentrované vysoce technologicky vyvinuté zdroje pokud možno zásobující území, na němž se mohou projevovat účinky jejich provozu. Veřejnost na takovém území má přirozené právo mluvit do rozhodování o budování či modernizaci takového zdroje, když pozitiva i negativa takového provozu sama inkasuje. To není náš případ. Zde neprovádění posouzení vlivů je inspirováno především rozhodnou snahou vůbec nepřipustit vstup dotčené a odborné veřejnosti do rozhodování. Proto žádné posuzování, proto dosud není ratifikována ani smlouva o přeshraničním posuzování vlivů z roku 1991.
Čili jdeme zcela proti vývojovým trendům pokročilého světa a svou strategií se řadíme k Iráku a jiným rozvojovým zemím. Přitom tak obrovské a specializované výrobní kapacity budeme po dokončení dvou bloků v Temelíně dál živit - ocelí, betonem a hlavně penězi. Takže s dokončováním druhého bloku lze očekávat tvrdou kampaň za prosazení výstavby další atomové elektrárny (Blahutovice?). Tím se zcela oddělujeme od rozvinutých zemí, jež spíše nyní rozvažují, s jakým tempem jadernou energetiku tlumit a jak se jí nakonec zbavit. Jde o hodně problematickou perspektivu, jež se může jednou podobat smělému, leč nedovršenému budovatelskému záměru starého režimu: v každém kraji jednu atomovou elektrárnu!
A to vše, co zde bylo naznačeno, platí i když bude Temelín fungovat jako hodinky, bez chybičky a problémů, nebude tu v příštích desetiletích žádná válka či povstání, žádný teroristický útok apod.. Účelový politický chvat posledních měsíců i podezření Greenpeace a konstatování SÚJB z minulých let ukazují na případy technologické nekázně. Může jít o zanedbatelné lapálie, nicméně jejich četnost podle zkušenosti a počtu pravděpodobnosti zpravidla zvyšuje pravděpodobnost poruch a technických problémů v budoucnu. Pokud uvážíme, o jak kolosální a zcela originální (sovětsko-americký) technologický celek jde, člověka zamrazí. Tím hůř pro nás a naše potomky.
Vypadá to, že strana a vláda a státem vlastněný monopolní velkokapitál opět jednou slavně zvítězily na úkor této země a její budoucnosti. S velikou slávou se nyní zahájí fyzikální spouštění prvního bloku JETE. Jde o záležitost pochybnou právně, hospodářsky i politicky. Ovšem v žádném případě nejde o definitivní tečku za otázkou jaderné energetiky v českých zemích, ba ani o tečku za odporem vůči dostavbě a spuštění Temelína. Tyto aktivity budou zajisté pokračovat, jejich nevyhnutelným výsledkem bude v budoucnu politické rozhodnutí o postupném odklonu od jaderné energie na dané technologické úrovni a harmonogram odstavování a rušení příslušných zařízení. Tak jako v řadě vyspělých zemí. Jen to bude proti nim později, což u nás nebylo nutné a za což zaplatíme jako stát i jako občané nemalou cenu. Ale dojde k tomu, o tom netřeba pochybovat.
8.10. 2000 Petr Kužvart