Připravuje se výstava

„PRAHA / PAŘÍŽ, jak zachránit duši města.“

Společnost pro trvale udržitelný život se ujímá pořadatelské funkce této výstavy. Uvedenému  rozhodnutí předcházela celoroční mobilizace, kdy se podařilo pro výstavu získat sympatie představitelů občanských sdružení, činných na úseku Prahy a dalších významných institucí. Zároveň vykrystalizoval program výstavy. Nyní podáváme žádost o udělení záštity České komisi UNESCO pro tuto výstavu, jednání s Francouzským institutem v Praze o jeho spolupořadatelství již začala.

Výstava má ukázat veřejnosti krajně nepříznivý současný vývoj v Pražské památkové rezervaci (PPR), který byl již zaznamenán společností World Monuments Fund tím, že PPR byla zařazena do seznamu stovky nejvíce ohrožených světových památek. Jestliže by tento vývoj pokračoval, vedl by v několika málo letech k vyškrtnutí PPR ze seznamu světového dědictví UNESCO. Zároveň výstava ukáže možnost záchrany historické Prahy podle vzoru Paříže, která důslednou politikou decentralizace a legislativními a správními opatřeními dokázala ochránit svoje tradiční centrum před transformací. Výstava má podnítit diskusi o základních podmínkách pro účinnou ochranu PPR.

Program výstavy obsahuje tato témata: „Co je duše Prahy?“, „Historický vývoj, který umožnil vznik Pražské památkové rezervace“, „Nové síly, které působí na vývoj center velkých měst a jejich vliv na vývoj pražského centra“, „Ochrana PPR, záměry a skutečnost“, „Územně plánovací koncepce Prahy a jejího regionu je rozhodující pro možnost skutečné ochrany PPR“, „Paříž příkladem pro Prahu“. Témata rozpracují do scénářů vybraní odborníci, kteří jsou schopni již v průběhu přípravy výstavy publikovat v odborném, případně i denním tisku a během výstavy se zúčastní přednášek a diskusí. Pokud bude zájem, zapojíme do přípravy také studenty a aspiranty architektury. Předpokládá se vydání sborníku. O záštitu budou požádány významné osobnosti. O subvence budou požádány vhodné instituce. Se zahájením výstavy se počítá v září 2001.

V souvislosti s přípravou výstavy se kladou zejména tyto dvě otázky:

1.                  Je historická Praha skutečně natolik ohrožena?

2.                  Nepřichází výstava „ s křížkem po funuse“?

K první otázce:

Bohužel, většina Pražanů i mnoho odborníků vnímá současnou stavební konjunkturu v centrální oblasti Prahy buď jako nutné zlo, nebo ještě častěji jako přínos. Argumentuje se tím, že život nelze zastavit a centrum Prahy, jakkoliv historicky cenné, se musí přizpůsobit době. Že tomu tak vždycky bylo a že právě bohatství stylů a soužití starého s novým vytváří kouzlo města. Že iniciativa ochránců staré Prahy postačí zabránit výstřelkům. Tady jde o hluboké nepochopení základního problému Prahy. Praha je totiž zcela výjimečné město. Neexistuje druhé město, jehož centrální část by byla rezervací světového významu a současně živým fungujícím centrem milionového města a centrem státu. Tato dvě tak rozporná určení byla našimi předky tak šťastně harmonizována, že PPR obstála v náročném mezinárodním hodnocení a byla v roce 1992 pojata do seznamu světového dědictví. Podobá se to přímo zázraku, ale byl to také přirozený následek zvláštních okolností ve vývoji Prahy v průběhu řady století, kdy stěžejní úlohu hrála decentralizace. Tento zázrak se však zakládá na velmi křehké rovnováze; již v šedesátých letech bylo zřejmé, že hustota funkcí a zástavby v centru Prahy dosáhla kritického stupně. Hlavní architekt Prahy začal zkoumat možnosti vymístění „zbytných funkcí“ z pražského centra, ale podmínky nebyly příznivé.

Poslední desetiletí pak otevírá zcela novou fázi ve vývoji Prahy. Do pražského centra vtrhl mocný mezinárodní kapitál se snahou sobě vlastní vybudovat zde svoji administrativně obchodní základnu. Je však omezován a nucen ke kompromisům. Rovněž obhájci historické Prahy jsou nuceni ke kompromisům. Začíná se vyvíjet jakýsi bastard, „kočkopes“, který slibuje nebýt ani památkovou rezervací ani řádným administrativně obchodním centrem. Všichni zúčastnění se pak snaží o to, aby „kočkopes“ byl co nejpodařenější. Praha se mílovými kroky vzdaluje od ideálu rovnováhy ve svém centru.

Ke druhé otázce:

Příklad Paříže ukazuje, že hlavním předpokladem pro záchranu „genia loci“ tradičního centra je decentralizace. Ale územní plán Prahy je centralistický. A Plán velkého územního celku pražského regionu, rovněž centralistický, bude zřejmě schválen v nejbližší době. Na tom

bohužel nic nezměnily protesty občanských sdružení, ani stanovisko STUŽ č. 86 z počátku tohoto roku. Bitvy o Prahu zatím prohráváme, ale jde nám o to vyhrát válku. Proto je nutná mobilizace sil a v tom by mohla pomoci připravovaná výstava.

 

11.6. 2000                                                                               Jan Skokánek