Čas úterních besed STUŽ na Novotného lávce je omezený (a tak to má být, je dobré nejen včas začínat, nýbrž i včas končit). Do následujícího textu se rozrostl diskusní příspěvek, který pro přiblíživší se 19. hodinu na květnové besedě "O ekologické orientaci a výchově jedince: hodnotové a emoční motivace pro trvale udržitelný rozvoj" již pronesen být nemohl.
Člověk se velmi často, vědomě či nevědomě, rozhoduje; volí to, co považuje za lepší, tedy to, čemu přiřazuje větší hodnotu. Osobní hodnotová stupnice není v čase konstantní, podléhá jak dlouhodobým změnám (nabývání zkušeností, zrání osobnosti), tak i krátkodobým výkyvům (pracovní vytížení, únava, nálada). Časovou závislostí hodnot se však nyní zabývat nebudeme.
Pojem hodnota bývá běžně chápán jako primitivní, intuitivně zřejmý. Následující řádky mají sloužit k zamyšlení nad tím, jak mu rozumíme.
Hodnoty běžně porovnáváme, uspořádáváme. Pro vlastnost, která pro toto uspořádávání slouží, použijeme adjektivum "dobrý", resp. jeho komparativ "lepší". Na systém hodnot je přirozené se dívat jako na (částečně) uspořádanou množinu, tj. předpokládat, že
a) pro libovolné dvě hodnoty A, B nastane právě jedna z (navzájem se vylučujících) možností:
- A je lepší než B,
- B je lepší než A,
- A a B jsou stejné,
- A a B jsou neporovnatelné;
b) jestliže hodnota A je lepší než hodnota B a hodnota B je lepší než hodnota C, pak hodnota A je lepší než hodnota C.
Zesílení předpokladu a) vypuštění čtvrté možnosti by neodpovídalo intuitivnímu chápání hodnot; člověk běžně vnímá určité hodnoty jako neporovnatelné. Porovnávání pak spočívá v tom, že určitým dvojicím hodnot přiřadíme predikát "lepší"; ten však v sobě nezahrnuje odpověď na otázku "kolikrát?" či "o kolik?".
V praxi se stalo běžným hovořit o hodnotách v souvislosti s jejich peněžním vyjádřením. Vyjdeme-li z chápání hodnot ve výše uvedeném smyslu, peněžní vyjádření znamená takové zobrazení množiny hodnot do množiny reálných čísel1, které zachovává uspořádání, tj. stejným hodnotám přiřadí totéž reálné číslo a, je-li hodnota A lepší než hodnota B, přiřadí jí větší reálné číslo. (Takovémuto zobrazení se říká izotónní.) Zde může vzniknout dojem univerzálnosti peněžního vyjádření. Avšak pozor! Přiřazením reálných čísel (peněžního vyjádření) hodnotám došlo k tomu, že se do systému hodnot vnesly dvě vlastnosti, které tam původně nebyly, a které tedy nejsou vlastností hodnotového systému jako takového, nýbrž důsledkem libovůle při volbě zmíněného izotónního zobrazení. Jde o to, že
a) dvě reálná čísla jsou vždy porovnatelná (a<b, a=b, a>b, jiná možnost u reálných čísel není),
b) na množině reálných čísel existuje určitá metrika, která souvisí se zde definovanými operacemi sčítáním a násobením; je tak možno odpovídat na otázky "kolikrát?", "o kolik?".
S vlastností b) souvisí, že uspořádání na množině reálných čísel je archimédovské, tj. k libovolným dvěma kladným reálným číslům a, b existuje takové přirozené číslo n, že n.a>b. Co tato vlastnost znamená v prostoru hodnot, ilustrujme na příkladě. Nechť a, resp. b je reálné číslo přiřazené hodnotě A (auto; je nemálo lidí, kteří je za (kladnou) hodnotu považují), resp. B (lidský život). Ať toto přiřazení zvolíme jakkoli, vždy nekritické nakládání s ním povede k tvrzení, že dostatečně velký počet aut představuje větší hodnotu než lidský život (hrozný závěr). Se strukturou reálných čísel (s peněžním vyjádřením) jako vyjádřením hodnot je skutečně třeba zacházet velice opatrně!
Jestliže tedy úvahy o hodnotách převádíme na úvahy o reálných číslech, doplňujeme prostor, v němž se naše myšlenky pohybují, o něco, co k původnímu předmětu uvažování nepatří a co může být zavádějící. Struktura (částečně) uspořádané množiny je mnohem volnější než struktura reálných čísel; protože však během vzdělávacího procesu se člověk s jinými příklady uspořádaných množin setkává jen okrajově, je mu blízké při jakémkoli exaktním uvažování směřovat k reálným číslům a jejich podmnožinám, byť nejde o aparát univerzální a jeho nevhodné používání může být i zavádějící.
Má-li se zodpovědně rozhodovat a jednat, potřebuje člověk mít konzistentní hodnotový systém, který tvoří (částečně) uspořádanou množinu. Praxe redukující hodnoty na reálná čísla i s jejich všemi vlastnostmi však zatemňuje pojem hodnoty jako takový. Vnitřní bohatost důrazu na alternativní hodnoty2 k těm, které se u nás, v naší kulturní oblasti běžně aplikují, se z pozice nelpění na zobrazování hodnot reálnými čísly stává zřetelnější a lépe odpovídající hlubině skutečně lidské existence.
Jiří Nečas
1 Tj. každé hodnotě je přiřazeno reálné číslo (interpretované jako její peněžní vyjádření).
2 Viz např.
Keller, J.: Přemýšlení s Josefem Vavrouškem. Praha, G+G 1995.
Keller, J. - Gál, F. - Frič, P.: Hodnoty pro budoucnost. Praha, G+G 1996.
Vavroušek, J. Hodnoty a trvale udržitelný způsob života. Teologické texty,1994, č.1.