Vodní hospodářství a komeniánská filosofie

      Strategický a ekologický význam význam vodního hospodářství pro naši zemi je nepochybný. Organizační změnou, při které se jednotlivá Povodí stala státními akciovými společnostmi a tedy velmi úspěšnými mutacemi privatizace, vykročilo vodní hospodářství přímo do třetího tisíciletí. Ministr Benda, člen pravicové vlády, si i uprostřed pravicového ideologického třeštění zachoval zdravý rozum a Povodí, ucelené systémy správy vodních toků, páteře krajiny, zachoval a nedal je k dispozici tehdy běžnému dělení kořisti. Naopak, spolu s odborníky vodního hospodářství vytvořil  v roce  1994      životaschopné a rozvíjející se akciové společnosti se stoprocentní účastí státu. V souladu s obecnou teorií systémů tak byl přesně vyhmátnut smysl těchto organizací, t.j. sloužit občanům a naší zemi co nejlépe a co nejlevněji.  A to také Povodí skutečně dělají. Jsou schopna se sama financovat, tedy ze zisků pokrývat prodělečné části své organizace a současně  jsou schopna  nebývalého technického a organizačního rozvoje.  Není proto žádný div, že současné organizace Povodí jsou obdivovány na celém světě a vozí si při mezinárodním srovnávání a hodnocení úrovně vodního hospodářství  různá ocenění.

     Současná organizační forma je velmi odolná proti tunelování a parazitním formám privatizace. Tím, že na vodním hospodářství obecně neparazitují žádní privatizanti, kteří by si vybírali ziskové části

a zisk strkali do vlastní kapsy, jsou občané uchráněni zvýšených výdajů, které by musely odvádět do státního rozpočtu k zaplacení prodělečných částí organizace Povodí. Současná Povodí a.s. jsou tedy i významnou součástí výstavby občanské společnosti.     

     Vodovody a kanalizace, tato další součást vodního hospodářství, byly většinou privatizovány zcela jiným způsobem. V současné době jsou tyto organizace více či méně vlastnictvím různých zahraničních "strategických partnerů", usilujících ovšem o vysoké zisky. Neustále zvyšují ceny vody, na rozdíl od Povodí a.s., které to dělají zcela opačně, t.j. co nejméně zvyšují cenu vody ač je jim to vytýkáno a také se co nejvíce věnují rekonstrukcím a rozvoji. Až v budoucnu ( jak je celosvětově předpovídáno ) bude obecně sladké vody nedostatek, může se stát, že "strategický partner" bude mít tendenci  prodávat vodu tam, kde mu za ni více zaplatí. a pro naše občany se bude možná rýsovat nutnost, bez vody se obejít.   

      Dne 28.7.1999 rozhodla vláda o transformaci akciových společností Povodí na státní podniky. Protože to je neobvyklý jev a vláda se snaží vše státní privatizovat, je nasnadě, že se někteří lidé domnívají, že jde o přípravu k rozbití dnešních ucelených systémů Povodí. Předpokládám, že k tomu nedojde, protože by to znamenalo, že dnešní vláda je ještě pravicovitější než pravicová ODS, za které Povodí a.s. vznikly. Také by to mohlo, s jistou nadsázkou, připomínat situaci, při které by se zbořil Svatovítský chrám, aby se získaným materiálem mohlo dláždit některé nádvoří Hradčan.

     Povodí a.s. prokázaly svou činností, že jsou velmi moderní organizační formou a proto při vstupu do EU jsou pro naši republiku nedocenitelné. Nemáme mnoho ( máme-li vůbec ) takových organizací, které nám mohou vyspělé státy závidět. Proto si myslím, že vláda využije současného stavu k tomu, aby tak úspěšné organizace ve vodním hospodářství zachovala.

     Povodí a.s.vykročily svou organizační formou, svým rozvojem a úspěchy přímo do třetího tisíciletí. Forum 2000 ukázalo, že svět moderní myšlenky a moderní organizace usilovně hledá. Proto si myslím, že vodní hospodářství a zejména Povodí a.s. mohou být vzorem pro zřizování takových úspěšných organizačních forem i v jiných oborech a v jiných státech, včetně států t.zv. vyspělých.

      Často je možné pozorovat, jak některé organizace mluví o utváření a používání vlastní filosofie.Tato "malá" filosofie je vlastně způsobem, který těmto organizacím slouží ke kladení si  otázek po smyslu své činnosti, svých perspektiv,  svého rozvoje,  v neposlední řadě také k hodnocení vlastních postupů a také k objasňování vztahů a vazeb ke svému okolí. Nejlepší ovšem je, jestliže tato "malá" filosofie je v souladu s "velkou" filosofií, tedy takovou, která si klade podobné otázky ale již za velké lidské celky nebo přímo za celé lidstvo. 

     Filosofie  harmonizuje teorii a praxi a dodává organizacím a zaměstnancům smysl existence.  Moderní organizaci, kterou mají Povodí a.s., by měla odpovídat i moderní filosofie, jakou je filosofie komeniánská.

 

Komeniánská filosofie   

   Filosofií, která se také snaží o vstup do třetího tisíciletí, je filosofie která si říká komeniánská. Jako komeniánskou tuto filosofii označil poprvé prof. Erazim Kohák. Přesvědčivě popsal, jak v polovině sedmnáctého století  nabídli Evropě, která se vynořovala ze středověku a rozhlížela se jak dál, své myšlenkové soustavy dva velikáni. Byli to René Descartes ( lat. Cartezius) a Jan Amos Komenský (lat. Comenius).

     Evropa si pro počátek vybrala kvantitativní analytickou filosofii karteziánskou, která přírodu a svět považuje za mechanismus, navíc rozdělený na části,  navzájem spolu nesouvisící a podle ní budovala svoji specifickou evropskou cestu rozvoje. Člověka chápe jako rozumný subjekt (tady sjednotila lidstvo na základě rozumu) ale přírodu chápe jako objekt, tedy objekt určený ke kořistění. Odtud pak pramení přezíravý a panský vztah k přírodě, která je chápána jenom jako zdroj surovin.

    Komeniánská kvalitativní a holistická  (syntetizujíci )  filosofie, chápající svět jako živoucí organismus, jehož části jsou ve vzájemných vztazích, zůstala v záloze jako alternativní. V současné době  stále ještě používáme karteziánskou filosofii, které  sice vděčíme za průmyslovou a vědecko-technickou revoluci ale tato filosofie  se  již přežila. Její nevýhody začínají převažovat nad výhodami, její další používání může mít za následek obrovské ekologické škody, možná naprostou zkázu. Neustále se urychluje růst výroby materielních předmětů, které se zase rychle mění v odpad, často velmi toxický. Pro rostoucí výrobu se rabují surovinové zdroje bez ohledu na dopad na životní prostředí.

     Tak například se hrozivým tempem  odtěžuje a likviduje jedno z nejkrásnějších pohoří na světě, České středohoří. Malíř Emil Filla, který toto pohoří miloval a také maloval, by ho již dnes možná ani nepoznal.

     Zvyšuje se obsah CO2 v ovzduší s jeho známým skleníkovým efektem a souběžně se kácí 

(a vypalují)  pralesy, aby se jejich dřevo  použilo na naprosto stupidní výrobky, jako jsou jednorázově použitelné jídelní hůlky nebo stavební překližky. Ty se po použití vyhodí. Ztráty, které představují jenom informace, obsažené ve zničených živých druzích a systémech,  žijících často hromadně na jednom jediném stromě, stejně jako ztráty z rozpadu rovnováhy klimatu, jsou ale nezměřitelné. Kácení pralesů a zvyšování CO2v ovzduší působí synergicky a  je proto zcela pochopitelné, že ledovce v Arktidě i Antarktidě již odtávají a Zemi hrozí zásadní změna klimatu. Zvyšující se počet hurikánů a povodní je  nepochybně také důsledkem těchto nepříznivých změn. To horší nás ale ještě může čekat.

     Vědci se na př.obávají, že sladká voda z roztátých ledovců na severu, zejména v Grónsku, by pravděpodobně mohla zamezit přístupu Golfského proudu k Evropě, a to by byla katastrofa nebývalého rozsahu.

     Z těchto důvodů musíme  karteziánskou filosofii, jako pozůstatek lovecko-pasteveckého nomádského způsobu myšlení a podněcující lidstvo k parazitizmu na Zemi  opustit. Nahradit ji  alternativní filosofií komeniánskou, která je  schopná zajistit rozvoj civilizace bez omezení a škod. Je schopna zajistit symbiozu lidstva se zemí. Pokud bylo lidstvo málo početné, příroda se dokázala se škodamivyrovnat. V současné době ale na to příroda sama nestačí.

    Základem komeniánské filosofie je myšlenka,, že kvantitativní materiální růst, musí být vystřídán růstem kvalitativním, přírůstem znalostí a informací, růstem lidskosti a symbiozou lidské civilizace  se Zemí.  Materielní výroba zůstane na stejné úrovni, další růst bude ale kvalitativní a to s důrazem na přírůstek informace, nárůst morálky, etiky, kultury, výzkumu, vědy, výchovy a vzdělání.  Charakteristickým znakem budoucího vývoje k informační společnosti

a společnosti znalostí, budou tvůrčí díla, z kterých budou tryskat informace, tak jako

z naftových vrtů tryská nafta, a které charakterizují současnou civilizaci. Současní technokraté rozhodně nečtou Descarta, jejich způsob myšlení nevychází  přímo z jeho textů, ale spíše z jeho pohledu na svět. Stejně tak komeniánská filosofie vychází spíše z pohledu na svět J.A.Komenského a ne přímo z přesného textu jeho knih. Komenský je pro tuto filosofii spíše geniálním průvodcem. Komeniánská filosofie není "stará" a tím snad překonaná, obě filosofie, karteziánská i komeniánská, oba způsoby myšlení, byly nabídnuty ve stejném období, t.j. v polovině  sedmnáctého století.

      Karteziánské chápání světa je mechanické, analytické a kvantitativní. Kladem karteziánské filosofie bylo, že sjednotila všechny lidi na základě rozumu, označila je jako subjekty. "Nerozumná" příroda ale byla označena za objekt, tedy objekt kořistnictví   

a parazitizmu. Výhodou také bylo, že zjednodušením světa  bylo umožněno zahájení jednoduchého vědeckého  bádání a tím byl umožněn rozvoj vědy. Také rozdělení světa na jednotlivé části, které spolu nesouvisí, bylo zpočátku  výhodné. Umožnilo totiž tyto části chápat jako "hřiště" a tím byla umožněna hra, jako prudký urychlovač rozvoje. Hra je svobodné jednání,  které lze kdykoli přerušit nebo zanechat. Má svá pravidla, provádí se na omezeném prostoru, s omezenými prostředky. 

A hlavně, je zdrojem radosti a potěšení a proto silně přitahuje. Podle Johana Huizinga  ( Homo ludens ) je i věda hrou, jejímž znakem je odkrývání tajemství. Podle mého názoru je také technika hrou. Technika je projevem herní aktivity, jejímž znakem je "znásobený efekt." V automobilu například nepatrným přišlápnutím plynového pedálu se velký předmět, automobil, rozjede i s řidičem za současného burácení. Současně s burácením je dosažená rychlost  daleko vyšší, než bychom mohli dosáhnout vlastníma nohama. To velmi okouzluje a proto také ekologové budou s automobilizmem bojovat  velmi těžko. Je třeba odlišit  techniku  od technologie, které se s technikou často zaměňují. Technologie je obráceným, nekauzálním způsobem myšlení. V současné globalistické době, již karteziánské myšlení  nemůže nabídnout žádné výhody, zůstávají pouze nevýhody. Nevýhodou je především fragmentální myšlení, které se ve světě manifestuje  neuspořádanými, disharmonickými a destruktivními aktivitami.

       Komenský svým způsobem myšlení naproti tomu sjednocuje lidi a přírodu, vidí  celou přírodu jako jeden organismus, jehož části jsou ve vzájemných vztazích. Jeho pohled je tedy syntetizující

a kvalitativní. Navíc, je v souladu s  obecnou teorií systémů. Vede  k přesvědčení, že lidstvo musí žít se zemí v symbioze, zatímco lidé na zemi doposud  parazitovali a z ní kořistili. A je to právě parazitizmus, který je odpovědný za téměř všechny základní problémy současného světa.

 

 

Vodní hospodářství a komeniánská filosofie               II. část

  

Jak jsme se dostali do situace, ve které nám hrozí celosvětová katastrofa je nejlépe vidět z krátké exkurze  popisující stručně vznik člověka a lidské společnosti.      

 Stručné schema historického vývoje  

Člověk, homo sapiens, který se zformoval zhruba před 30-40 ti tisíci lety,  byl nejen atletem, schopným aktivního lovu ale navíc měl vyvinuté hlasivky a mozek tak vyspělý, že mu umožnil řeč

a vzájemnou spolupráci. To mu poskytlo také převahu nad ostatními příbuznými hominidy. Podle vědců se v podstatě již nijak nelišíl od nás. Tímto člověkem, kromaňoncem, tedy v podstatě končí biologický vývoj  a začíná úplně nová etapa vývoje.

 

Lovci a pastevci   

Kromaňonci byli především lovci. Muži lovili zvěř, ženy s dětmi doplňovaly potravu sběrem, převážně rostlinných produktů. Lov se soustřeďoval na stáda zvěře,  v Evropě převážně sobů. Tyto lovecké kmeny  byly tedy parazity na stádech zvěře. Také způsob myšlení byl nutně parazitní. Protože muži zajišťovali nejdůležitější  díl potravy, byly lovecké kmeny  patriarchální. Představa času byla cyklická  (věčný návrat). Protože jako parazit byl kmen závislý na hostiteli, vyvinuly  si tyto kmeny tzv. "jediné pravdy" (kategorické příkazy a zákazy), které měly zajistit rovnováhu mezi přírůstkem  zvěře a lovem a tím zabránit ohrožení stáda jako potravní základny. Byli to nomádi, kteří neznali úklid, protože zbytky nechávali vždy za sebou. Pro namáhavý nomádský způsob života  mnoho dětí mít nemohli.

     Asi před deseti tisíci lety se podnebí radikálně oteplilo a sobi si to namířili k chladnějšímu severu  a lovci odešli za nimi. Lovci se postupně  naučili zvěř ovládat a změnili své myšlení z původního homeostatického a iracionálního (lovci) na racionální (pastevci), to je, že se snažili o přírůstek, teď již ne zvěře,ale dobytka, snažili se zvětšit jeho počet, množství svého  bohatství. Právě od  pastevců pochází naše dnešní kvantitativní způsob myšlení. Pastevci byli také nomády, parazitní myšlení, vyplývající ze spůsobu života se uchovalo, stejně tak jako myšlení magické a představa cyklického času. Náčelníci kmenů stále používali  "jediných pravd", kterým se museli všichni přizpůsobovat, teď již ovšem přizpůsobených racionálnímu myšlení. Agresivita, kořistnictví, parazitizmus, cyklický čas (věčný návrat),ale také kanibalismus, nomádský způsob života,  jsou vlastní jak lovcům, tak patriarchálním kmenům pastevců. Tento parazitní a kořistnický způsob myšlení můžeme nazvat myšlením  archaickým.

Zemědělci    

Při oteplení, ke kterému došlo přibližně před deseti tisíci lety, ty kmeny, které neodešly z míst, kde nezůstala stáda zvěře, se musely vyrovnat se skutečností, že se bez těchto stád zvěře musí uživit jiným způsobem. Byly to zřejmě ženy, před tím pouhé sběratelky, které objevily zemědělství. K tomu účelu musely použít adekvátního zcela nového způsobu myšlení.  Původní kauzální způsob - po příčině A nastupuje následek B, použily zrcadlově obráceným způsobem - chceš-li B, zařiď aby bylo A. Neboli, chceš-li se uživit, zařiďaby bylo více zrna, chceš-li aby bylo více zrna, zařiď aby bylo více rostlin se zrnem...Takové finalistické myšlení neolitické revoluce můžeme nazvat myšlením technologickým a zkráceně mu můžeme říkat myšlení "jak". Tento způsob  myšlení, který  si neolitici natrvalo udrželi, je základem technologií v současné výrobě. Neolitické rodiny se dokázaly uživit až na tisíckrát menším území než archaické lovecké kmeny. Společnost byla matrinní, pohlaví si byla rovna. Neolitici rozvíjeli písmo, řemesla, kulturu, vlivem populační exploze se rozšířili po celé zemi. Nebyli agresivní, agresi také nepředpokládali, proto si zpočátku nestavěli opevněná sídla. Takto mohli žít v poklidu a rozvíjet technologické myšlení i několik tisíc let. Vědci tento zlom ve výživě a způsobu myšlení nazvali neolitickou revolucí.

Etapa kanibalistická   

     Archaické  lovecko pastevecké kmeny však nevymřely, navrátily se zpět na původní osídlení

a neagresivní neolitiky si podmanily a zotročily je. Nazvaly je "mluvícím dobytkem". Zpočátku je hromadně vraždily třeba proto, že bránili v pastevectví a "odporným" způsobem  převraceli zemi, nebo zase, pro větší slávu, je obětovali svým krvavým bohům. Svastika na některých indických

a babylonských vyobrazení má podobu čtyř rukou, držících obětní dýky. Etapu vývoje lidstva až do  ukončení této doby můžeme nazvat etapou kanibalistickou.

Etapa parazitní

     Tam, kde archaici upustili od hromadného vraždění neolitiků, vyrostly silné a prosperující říše.

Parazitizmus archaiků tady ale pokračoval. Od parazitizmu na zvěři u lovců, přez parazitizmus

na dobytku u pastevců, přešel k parazitizmu na  "mluvícím dobytku", na zotročených neoliticích. Kanibalistická etapa byla postupně překonávána a přecházela do etapy parazitní. Zotročení neolitici, "mluvící dobytek",  jako již nezbytní otroci pro rozvoj starověkých civilizací, neodevzdávali svým pánům maso a krev ale pot a práci. Archaici přišli na to, že k "mluvícímu dobytku" je opravdu možné mluvit a místo "jediných pravd", vynucovaných na hostiteli násilím, je možné přemluvit jej, vnutit mu názor, že parazitizmus na něm je správný a jedině možný. Tak se rodily ideologie. Ideologie jsou tedy vždy archaického původu a všichni (archaici a neolitici, parazit a hostitel) se jimi musí řídit, tak jako původními "jedinými pravdami". 

 

Křesťanství 

     Technologické myšlení neolitiků je ukryto jako v DNA v křesťanské víře. Je společné křesťanům

i neolitikům. Společné je i přesvědčení o poznatelnosti světa. Křesťanská víra není ideologií ale je hledáním smyslu a strategickým plánem osvobození neolitiků a vývoje společnosti.Ježíš se narodil do parazitního systému Římské říše, který nemohl naráz změnit, ale mohl ho modifikovat takovým způsobem, aby se po určité době  změnil sám. Proto on sám a jeho následovníci  neúnavně hlásali neolitikům jejich rovnost s archaiky před Bohem a budoucí obrat v jejich údělu. Získali nakonec tolik stoupenců že Římská říše, z mocenských důvodů, přijala křesťanskou víru jako oficielní státní náboženství. Současně ale církev, t.j.křesťanská hierarchie začala přebírat některé myšlenky od  antických autorů, t.j.archaiků a vlastně tak vytvořila vhodný rámec, vhodnou "kolébku" přijatelnou

i pro archaiky, ve které se mohl modifikovaný parazitní systém vyvíjet. Pro Římskou říši bylo ale již pozdě. Říše, oslabená předchozím extrémním parazitizmem  podlehla novým nájezdníkům, novým archaickým kmenům. Začal středověk.

      Noví archaičtí páni brzo začali s křesťanskou církví také spolupracovat.Tentokrát byla "kolébka" připravena tak dobře, že archaičtí páni roznášeli křesťanství po světě sami i za použití násilí ale hostitel tentokrát "rostl" tak rychle, že se mu klerus nedokázal rychle přizpůsobovat. Hostitel nakonec "vyhřezl" do reformace a krátce na to dokonce došlo k sekularizaci, při které církev do značné míry stratila vliv ve veřejném životě. Křesťanskou víru ve veřejném životě  nahradil rozum, který ovšem je spojen  úzce s individuelním nositelem a nemíří proto příliš do budoucnosti. Strategický plán křesťanské víry tak byla nahrazen rozumem, to je pouhým taktickým manévrováním.

 Archaici  se  dovolávali svých výsad parazitovat a to na základě  původu. To ovšem neznamenalo, že by se jednalo o nějakou jinou rasu, ale o skupinu, jejíž jedinci se formují odlišnou rannou výchovou

k jinému způsobu života. Výchova se s největší pravděpodobností ukončovala tak, že chování

i způsob myšlení nebylo již možno v pozdějším věku bez velkých obtíží změnit. Můžeme tedy říci, že se neuplatňovaly geny ale memy, t.j. negenetické replikanty, uplatňující se v sociálním prostředí. 

V současné době jsou do parazitních rolí vtahováni jak jedinci, přímo k této roli vychovávaní, tak jedinci, kteří se stali parazity nedostatkem láskyplné péče v kritické době dětství - deprivanti. Takoví lidé zůstanou věčnými nemluvňaty, neosobnostmi, jež stále něco požadují, uplatňují svá práva, sami nic nemohou dát. Parazitizmus je dnes již možné proto chápat jako  sociální deviaci, uplatňovanou  sociálně a psychicky nevyvinutými lidmi. Nadnárodní společnosti, které se vyvinuly v archaickém prostředí  v archaické systémy, se chovají "přirozeně", t.j. odebírají energii ze svého okolního prostředí ( sociálního i přírodního ) a oslabují ho. To ovšem neznamená, že přirozené je také dobré. Nám jde

o to, aby právě tato "prostředí", byla zachována a  rozvíjena a aby prospívala. Nemůže se proto těmto systémům dovolit, aby takové nájezdy prováděly bez překážek. Nadnárodní společnosti, jako archaické systémy navíc produkují  ideologie, připravující budoucího hostitele asi tak, jako chemikálie, které  komár připravuje  proti srážení krve před sátím.

 

Některé příklady ideologií:

Tržní hospodářství ( nejlépe bez přívlastků)

     Mnozí vášniví advokáti volného trhu neuvádějí, že (jejich)  průmyslové podniky byly budovány často za vysokou tarifní a celní zdí. Zuřivě ale brání ostatním, aby použili to, co se jim samým osvědčilo. Ideologií se tak stává i celkem užitečný nástroj, pokud ho prosazuje někdo, který ho  sám pro sebe nepovažuje za výhodný. Evropská unie jako převážně ekonomické seskupení je archaického původu. Navíc, jak někteří odborníci ukazují,( ( Richard  Seemann, Mezinárodní politika č. 35 )  může být  EU  také jen uskutečňováním  deseti nacistických  ( t.j. archaických ) tezí, které byly formulovány před koncem druhé světové války.

     Globalizační a integrační procesy se nedají zastavit. Je ale možné pracovat na tom, aby globalizace  probíhala v komeniánském duchu, t.j. starostí o druhé lidi a integrační procesy řídit tak, aby se uskutečňovaly na základě přátelství a spolupráce. Integrace na archaickém  (parazitním) základě by nikdy nebyla  dostatečně pevná, hrozila by  ji vnitřní slabost. Na příklad  archaickou  Azteckou říši (kanibalů) dobylo několik odhodlaných mužů. Archaickou Indii, vedenou arijskými brahmany, dobyli Angličané prakticky bez boje. Tisíciletá nacistická říše vydržela krátce a rozpadla se jako by ji nikdy nebylo. Proto také představa Evropy jako jediné "říše" nebo velké "buňky" je nereálná také  podle obecné teorie systémů. Státy v Evropě sjednocené na základě přátelství a spolupráce,  by měly zůstat ve svých hranicích , jak se vyvinuly během staletí a chovat se jako živé "buňky" a Evropa jako mnohobuněčný organismus. Systémy, které vznikly archaickým způsobem je  nutné  "překrýt" systémy moderními, evolučním způsobem a bez ztráty kontinuity. Tak by se tyto  "staré " archaické  organizace nemusely ani rušit.

Ještě více humanismu

    Klíčovými slovy (nebo obraty) této ideologie jsou  svoboda, humanismus, lidská práva a pod.

Za znak této ideologie  je pokládáno zrušení  trestu smrti. Do společenského soukolí se dostalo jakési kolečko navíc a proto má zpětné, reversní  účinky.Péče o občana je nahrazena péčí o zločince. To má pak ty důsledky že občan může být kdykoli zabit, ale vrah bude podroben pouze "převýchově", a po nějaké době vypuštěn znovu na občany. Je mu vlastně státem dovoleno si občas nějakého občana zabít. Navíc občan po smrti nemá téměř žádná práva (svědkové a pozůstalí jich mají málo) ale vrah jich má značné množství. Antifašisté tvrdí, že lidskými právy se intenzivně začali zabývat fašisté po skončení druhé světové války a je možné že toto "postavení humanismu na hlavu" je jejich dílem.

    Lidská práva jsou zajisté důležitou součástí politické kultury. Jejich přílišné zdůrazňování bez odpovědnosti a povinností může i znamenat důraz na zastavení vývoje jedinců k dospělosti, důraz na  infantilizaci.To znamená, že tak jak je neustále  zdůrazňováno právo na další a další  požadavky, tedy jakési  neustálé "braní" ať již od Země nebo od lidí, tak se  mohou  vychovat jedinci jako neosobnosti  a deprivanti. Ti pak již nemohou žít bez potlačování práv ostatních.

Ještě více kukaček

V odborné literatuře je popsáno, jak otevřený zobáček mláďat opeřenců nutí rodiče je krmit. Zobáčekmladých kukaček je ještě lépe vybaven, takže mu cizí dospělí dávají přednost před vlastními mláďaty. Tak se stává, že dospělí opeřenci krmí cizí mládě, které jejich mláďata zahubilo a  které je již více jak dvakrát větší než oni. Podobné je to v naší společnosti. Někteří naši menšinoví spoluobčané , přesto, že jim hrají svaly na rukách a mohli by skály lámat, nehnou prstem ani při ůklidu vlastního okolí, takže kromě hluku se zápach, nepořádek, potkani a nemoci  od nich neustále šíří. Nedokáží ani

v nouzi chránit sebe a své blízké, takže při povodních seděli na mezi, ačkoli ostatní většinoví občané usilovně pracovali na záchraně jejich majetku. Když se jich zeptali,  ( v televizním šotu) proč také nepomáhají, odpověděli, že "nie sú bagre".  Růst této menšiny je velmi rychlý. Zaostávání za ostatní populací velmi značné. Značné a vzrůstající je také zatížení většinové populace při uspokojování nároků menšiny. Většinová populace je také naprosto neprávem obviňována z rasismu a menšina, evidentně rasistická, takto obviňována není. Vzdělání, které je propagováno, nemůže být úspěšné bez výchovy. Proto si myslím, že řešení není v podřízení se ideologii ale v hledání smyslu. Smyslem přece není rozšiřovat počet parazitních jedinců ale právě naopak. Proto se mi zdá jako nejefektivnější výchova k výrobě, "dávání" jako opaku parazitizmu a to výchova  již od plenek. Vzdělání je pak již jen přirozeným pokračováním výchovy. Jesle a mateřské školy, by proto mohly pomoci k účinnému řešení.Většinová populace se naopak od nich může naučit smyslu pro velkou rodinu a samozřejmosti péče o starší členy.  

Komunismus a marxismus

Byl nepochybně taktickým manévrem hostitele.Bohužel si do teoretické výzbroje zařadil i archaizmy, a tím teorii změnil na ideologii. To mělo za následek, že se stal  autoparazitem, neschopným dalšího  vývoje. Zvonění klíči při sametové revoluci byl projev požadavku na odstranění ideologie jako archaizmu, překážející vývoji. Bohužel, tato ideologie byla vystřídána směsí jiných ideologií, takže

k vývoji nedošlo, spíše naopak. Současné preference jsou výrazem nespokojenosti se znehodnocováním dosaženého stavu a požadavku na kontinuitní vývoj.

Fašismus a nacismus

Byl archaickou regresí až ke kanibalismu, který se projevoval průmyslovým využíváním živých lidských bytostí jako pouhých těl  (upracování k smrti) i těl mrtvých (vydělávání lidské kůže na stínítka, používání lidského popele z krematorií na hnojivo, lidských vlasů do matrací a pod.),Prováděl  zvěrské lékařské pokusy na lidech, vyvražďoval celé národy.

     

     Ideologie se poznají podle toho, jaký mají účinek a k čemu ve skutečnosti slouží, ne podle toho, jak vznešeně  vypadají, nebo jak vznešeně jsou podávány. Také proto, abychom věděli, jak ideologie vznikají, jsme si stručně zopakovali historický vývoj. Lež, podaná jako ideologie neuvěřitelně překrucuje zdravý rozum, věci naprosto obrací, "staví na hlavu", dokazuje klidně, že černé je bílé a naopak. Jenom proto, že jsme byli zvyklí myslet ideologicky se mohlo stát, že jsme nové ideologie brali jako něco, čemu je možné přitakat.

 

Etapa symbiotická - zásadní změna paradigmatu

    A jsme opět u Descarta a u Komenského.  Jak bylo ukázáno na začátku článku, Descartes měl pro zahájení průmyslové revoluce velký význam. V současné době ale, v dnešním globálním světě, je jeho kvantitativní analytická metoda myšlení  již pouze přežívající. K nastartování nového rozvoje potřebujeme novou filosofii, hodící se do moderního světa, a tou by mohla být holistická, syntetizující

a kvalitativní filosofie komeniánská. Ta znovu navazuje na strategický plán křesťanské víry. Teď ale již bez parazitizmu archaiků, lovecko-pasteveckých nomádů. Tito  archaici a jejich systémy budou "překryti", hostitel si s nimi vymění řídící roli a  začne je  využívat k symbioze, to je ke své lepší funkci, asi tak, jako rostlinné nebo živočišné buňky využívají mitochondrie nebo jiné organely. Modifikované parazitní systémy se promění v symbiotické. Církve vznik těchto systémů již nebudou moci podporovat. Nastal čas proměn i pro církve. Musí se postavit do středu dění a proces proměny podporovat. Touto proměnou  konečně dojde i k symbioze  celé lidské společnosti se Zemí. Vytvoří se tím takové podmínky, že uměle vyvolané klimatické poruchy, hrozící zkázou naší civilizaci (El  NINO, mimořádné záplavy, tání ledovců a j.)  se  budou moci postupně utlumit.

     Lidstvo teprve dospívá a tak jako lidský jedinec i ono musí přestat v dospělosti "hmotně růst", t.j. přestat zaplňovat prostor svým vlastním kvantitativním růstem a  růstem počtu  materielních výrobků, měnících se velmi rychle v odpad, často silně toxický. Je zcela jistě důsledkem nomádského archaického způsobu myšlení, že jsou odpady odhazovány a vypouštěny bez zajištění proti  jejich negativním vlivům. Lidstvo, tak jako dospívající jedinec,  musí začít růst nematerielním, kvalitativním způsobem, t.j. na základě  přírůstku odpovědnosti, sebeorganizace,lidskosti, znalostí, na základě vědomí smyslu. Smyslem lidské existence je podle Clauda Tresmontanta  "usednutí vedle Boha",  nebo jinak, "jednoty stvořeného člověka s nestvořeným Bohem".  Bůh existuje a pomáhá nám rozvíjet společnost . Ať již podle křesťanů stvořil člověka, nebo podle ateistů byl člověkem stvořen. Podle čistě mého, ateistického  názoru,  je "usednutí vedle Boha" možnost dosažení takových schopností lidstva v budoucnu (postupnými kroky)  že mu dovolí tvořit na vysoké úrovni a jak někteří vědci naznačují, bude mít možnost vytvořit třeba i nový vesmír.   

 

      Podle naznačené komeniánské filosofie čeká lidstvo obtížný přechod do nové etapy symbiotické spolupráce.Po zvládnutí tohoto přechodu podle  zásadně nového  paradigmatu, nás čeká období nebývalého rozvoje.

     Do této nové etapy vstoupily organizace Povodí a.s. již mezi prvními.

 

 

                                                                                            Zdeněk Sedláček, Chomutov

Literatura:

John D. Barrow: Teorie všeho, Praha 1997

Antonín Horák: O slovanech úplně jinak, Vizovice 1991

Křesťané před Kristem, za Krista a po Kristu, Praha 1995

Radim Palouš: Čas výchovy, Praha 1991

Erazim Kohák: Hovory se stromem, Filosofický časopis č.6, 1991

František Koukolík, Jana Drtilová: Vzpoura deprivantů, Praha 1996

Johan Huizinga: Homo ludens, Praha,1971

Konrad Lorenz: Osm smrtelných hříchů, Praha, 1990

Konrad Lorenz: Odumírání lidskosti, Praha 1997

Ivo T. Budil: Mýtus, jazyk a kulturní antropologie, Praha 1992

Jan Kumpera: J.A.Komenský, Ostrava 1992

Robert L. Moore: Jung a křesťanská spiritualita, Praha 1998

Karel Skalický: Po stopách neznámého boha, Praha 1994

G. Hogg: Kanibalové a jejich oběti, Praha 1995

Claude Tresmontant: Dějiny vesmíru a smysl stvoření, Praha 1993

Peter F.Drucker: Postkapitalistická společnost, Praha 1993

Pavel Floss: Od počátku novověku ke konci milénia, Brno  1998

Paul Davies: Poslední tři minuty, Bratislava  1994

Jiří Olšovský:Slovník filosofických pojmů současnosti,  Praha  1999

Richard Dawkins: Sobecký gen, Praha 1996

David Bohm: Rozvíjení významu, Praha 1992

Zbigniew Brzezinski: Bez kontroly, Praha 1993

Alvin Toffler: Šok z budoucnosti, Praha 1992

Milan Machovec: Filosofie tváří v tvář zániku, Brno 1998

Karel Skalický: Za naději a smysl, Praha 1996

Jan Amos Komenský: Obecná porada o nápravě věcí lidských, Praha 1992

Pierre Teilhard de Chardin: Místo člověka v přírodě, Praha 1993

Claude Tresmontant: Základy teologie, Brno 1995

Erazim Kohák: Člověk, dobro a zlo, Praha 1993

Erazim Kohák: Zelená svatozář, Praha 1998

Desmond Morris: Nahá opice, Praha 1971

Francois Jacob: Hra s možnostmi, Praha 1999

Ludvig von Bertalanffy: Člověk-robot a myšlení, Praha 1972

Claude Tresmontant: Základní pojmy křesťanské metafyziky, Praha  1994

Ernest Borneman: Encyklopedie sexuality, Praha 1993

Noam Chomsky: Perspektivy moci, Praha 1998

Noam Chomsky: Tajnosti, lži a demokracie, Olomouc 1999

Christopher Lord: Politika, Praha 1999

Max Picard: Hitler v nás, Praha  1996

Zykmund Bauman: Globalizace, Praha 1999 

Josef Šmajs: Kultura proti přírodě,