„Beseda STUŽ“ dne 2.11.1999 byla věnována stavu prací na novém EIA zákonu ve vztahu ke zkušenostem s dosavadní právní úpravou (zákon 244/1992 Sb., vyhláška MŽP č. 499/1992 Sb.), požadavkům současné a připravované právní úpravy Evropské unie v této sféře (Směrnice Rady Evropské unie 97/11/EC novelizující Směrnici Rady Evropských společenství 85/337/EEC EEC o posuzování vlivů určitých veřejných a soukromých projektů na životní prostředí, návrh Směrnice Rady Evropské unie o posuzování vlivů určitých plánů a programů na životní prostředí ze dne 4. 12. 1996 ve znění posledního konceptu z roku 1999, Směrnice Rady Evropské unie 96/61/ES o integrované prevenci a kontrole znečištění) a ve vztahu k Úmluvě Evropské hospodářské komise OSN o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících státní hranice E/ECE/1250 (Espoo, 1992) a Úmluvě Evropské hospodářské komise OSN ECE/CEP/43 o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Arrhus, 1998).
STUŽ se na přípravě věcného záměru zákona podílela během roku 1999 jako řešitel grantu MŽP, experti STUŽ se významně zapojili i do prací na paragrafovaném znění návrhu zákona.
Organizátorem besedy dne 2.11.1999 byla EIA sekce STUŽ, garantem besedy byl RNDr. Miroslav Martiš, CSc., moderátorem besedy byl Ing. Igor Míchal, CSc.. V panelu zasedli Mgr. Jiří Guth, ředitel odboru posuzování vlivů na prostředí MŽP, Mgr. Petr Petržílek, ředitel legislativního odboru MŽP, Ing. Vladimír Zdražil a RNDr. Miroslav Martiš, CSc. z Ústavu aplikované ekologie LF ČZU, zabezpečujícího koordinaci prací týmu STUŽ na přípravě věcného záměru nového EIA zákona a přípravy věcné části paragrafovaného znění zákona.
Diskuse, v níž vystoupili mj. JUDr. Petr Kužvart, Ing. Jan Zeman, Ing. Pavel Kyzlík a další, byly oceněny nové prvky v navrhované právní úpravě, vysvětleny vztahy mezi posuzováním záměrům (EIA) a koncepcí (SEA), probrána účast veřejnosti a zargumentován expertní charakter výsledného produktu EIA procedury – stanoviska.
Beseda STUŽ k nové právní úpravě v posuzování vlivů na životní prostředí byla účastníky celkově přijata a předsednictvem STUŽ kladně hodnocena.
Pozvání do panelu přijali Jan Mikoláš (náměstek federálního ministra životního prostředí v letech 1990 – 1992), Ivan Dejmal, Bedřich Moldan, Jiří Skalický, Martin Bursík, Miloš Kužvart. Po vystoupení všech panelistů byla diskuse z pléna.
Panelovou diskusi moderoval Ivan Rynda.
Seminář měl mediální odezvu.
Pro panelovou diskusi na Novotného lávce dne 1.2.2000 se podařilo získat reprezentativní sestavu odborníků, kteří zadané téma ještě rozšířili na veškerou krajinu včetně sídel. V „zahřívacím kole“ postupně vystoupili Tomáš Hájek, poradce ministra Kužvarta a iniciátor akce; Petr Moucha, náměstek ředitele Správy chráněných území (CHKO); Josef Štulc, ředitel Státního ústavu památkové péče; Ivan Dejmal na téma obnova venkova; Jan Čeřovský, IUCN; Jan Piňos ze Správy CHKO Broumovsko. O postupu příprav novely zákona o ochraně přírody informoval Svatomír Mlčoch.
Protože středoevropská krajina je obecně krajinou kulturní, jsou v ní přítomny vždy jak přírodní, tak kulturní hodnoty. Obě zasluhují vzájemně propojený monitoring vzájemně propojený monitoring a péči. Filosofie památkové péče i ochrany přírody je společná a představuje součást „kulturní autolimitace společnosti“ (Hana Librová). V té souvislosti upozornil J.Čeřovský , že i chráněná území přírody zajišťují poskytování veřejných kulturních služeb. J.Štulc upozornil, že památková péče i ochrana přírody musely urazit dlouhou cestu od ochrany jednotlivostí k souborům objektů a ochrana přírody v tom má nesporně náskok, takže ochrana kulturní krajiny je zdaleka nejmladším oborem památkové péče. Přesvědčivě rozebral tragické důsledky architektonického funkcionalismu pro naši krajinu, neboť funkcionalismus se programově vzpírá respektu k historické kontinuitě prostředí a tím funkcionalistická výstavba historická sídla i krajinu většinou narušuje.
To, že památková péče i ochrana přírody nemají přímou souvislost s hospodářskými aktivitami, bylo za totality důvodem personální unie obou oborů pod ministerstvem kultury. Dnes jsou oba obory organizačně rozděleny mezi ministerstvo životního prostředí a kultury, ale základní půdorys situace se tím kvalitativně nezměnil: příliš často dostávají oba obory státní správy společně – obrazně řečeno – políčky ze strany agresivních organizací i lidí, kteří by kulturní autolimitaci svých záměrů nejraději postavili na úroveň porušování lidských práv a svobod. Nehledě na to, demokratický stát má za povinnost prostřednictvím orgánů ochrany přírody a památkové péče a jejich odborných organizací chránit přírodní i kulturní hodnoty jako hodnoty obecného významu, nikoliv pouze jako hodnoty beze zbytku svázané s vlastnictvím pozemků nebo patřící obyvatelům obce.
V současné době se ministři Dostál a Kužvart začínají snažit o účelné propojování územní ochrany přírodně krajinářské i památkové. Byla diskutována potřeba uzákonit v novele památkového zákona účast občanských sdružení analogicky k ustanovení §70 zákona 114/92 Sb., prohloubené prezentace památkových hodnot CHKO jak v aktualizované verzi strategie jejich Správy, tak i v tezích souborné politiky životního prostředí. P.Kužvart prezentoval pozitivní výsledky spolupráce pražské pracovní skupiny STUŽ s Klubem za starou Prahu. T.Hájek se přimlouvá za účelné překrývání různých kategorií ochrany, např. památkově chráněné krajinné zóny uvnitř chráněných krajinných oblastí. I.Dejmal připomíná, že ani zesílená kombinace různých podob restriktivní ochrany sama o sobě nestačí, protože naše obdivovaná harmonická krajina přestala být živým pracovním prostředím a stala se prázdnou skořápkou zbavenou života. Buď musíme najít zdroje nového života v krajině, za kterou budou místní obyvatelé cítit zodpovědnost, nebo musíme čekat velmi dlouho, než si na luxus „krajinných skanzenů“ vyděláme. Základem prvního způsobu může být odmítnutí evidentní trvalé neudržitelnosti našeho dnešního životního způsobu.
J.Piňos, zástupce regionální pobočky STUŽ „Tuž se Broumovsko“, obětavě připravil rozsáhlou výstavku o činnosti jedné ze správ CHKO a občanských aktivitách jí iniciovaných (obnova historických cest a drobných sakrálních staveb v „zapadlém“ pohraničí , inventarizace kulturně, historicky i krajinářsky významných barokních staveb a jejich využívání). Svým přímo misionářským zápalem pro věc oživil s velkým úspěchem začátek i konec zajímavé, hojně navštívené, ale dlouhatánské a pro některé účastníky asi poněkud akademické besedy.
Igor Míchal