Èlovìk (lidstvo) je souèástí planetárního ekosystému. Tato skuteènost, by zpùsobem adekvátním starovìku, je vyjádøena již v prvních dvou kapitolách Bible. Nicménì køesanùm (i Židùm) do urèité míry uniká, a to jak v teorii, tak v praxi. I sociálnì ekonomické systémy podléhají pøírodním zákonùm, které jsou souèástí jsoucna (jinými slovy: souèástí stvoøitelského díla) a pøedmìtem našeho lidského poznávání. V každé dobì je naše poznání skuteènosti neúplné, nedostateèné, nicménì je vždy cennou a nenahraditelnou pomùckou pro rozhodování a jednání. Z hlediska tohoto poznání je zøejmé, že souèasný kvantitativní rùst jak populace, tak spotøeby je neudržitelný. Proto je morální povinností nás všech usilovat o zmìnu, o nahrazení paradigmatu rùstu paradigmatem dynamické rovnováhy a trvalé udržitelnosti.
Problém rùstu populace se bezprostøednì nedotýká Evropy. O to výraznìjší zde je dopad rùstu výroby a spotøeby (vztažených na jednotku populace). Jde o dùsledky našich vzrùstajících nárokù. Ty jsou podporovány a rozvíjeny sociálnì ekonomickým systémem pøímo zbožšujícím spotøebu prostøednictvím nejrùznìjších a èasto velmi zákeøných forem reklamy. Duchovní rozmìr lidství je pøi tom potlaèován, a tak dochází k deformaci kultury, k jejímu zploštìní. Prùvodním jevem pak je rùst ekonomických rozdílù, a to jak mezi lidmi uvnitø regionù, tak i mezi regiony. I když velikost pozemských zdrojù zpravidla neznáme, je nesporné, že jsou omezené. Tato skuteènost spojená s ohledem jak na chudší lidi a oblasti, tak i na možnosti života na naší planetì v budoucnosti, je závažným motivem pro velmi šetrné zacházení se zdroji, jež jsou z køesanského pohledu vzácnými Božími dary (všem lidem - po celém svìtì a v každé dobì).
Souèasný trend mùže vést ke kolapsu, kdy již nebude možné øešit situaci demokraticky. Plný život spoleènosti pøi zachování osobního rozhodovacího prostoru jednotlivcù vyžaduje pøijmout (dobrovolnì, vèas) nový hodnotový systém, opouštìjící dùraz na kvantitativní materiální rùst a akcentující kvalitu spolu s nemateriálními (duchovními) hodnotami, a ten postupnì promítnout do všeobecnì užívaného sociálnì ekonomického paradigmatu. K takovému systému hodnot ukazuje Bible. Zmìna hodnotících a rozhodovacích kritérií spolu s odpovídající zmìnou jednání je obsahem procesu, který køesané nazývají pokáním. Hodnoty Ježíšovy (novozákonní) etiky plnì odpovídají požadavku trvalé udržitelnosti. K vlastní škodì i ke škodì celé spoleènosti byla zatím tato skuteènost v køesanských církvích pomìrnì málo reflektována, nicménì vìdomí environmentální odpovìdnosti a pro ni nutné ekogramotnosti zde roste.
Dnes zaznívají èetné racionálnì podložené varovné hlasy lidí angažujících se pro životní prostøedí, upozoròující, že stav Zemì je vážný, možná vážnìjší než si pøipouštíme. Svým dùrazem na neudržitelnost souèasné praxe pøipomínají ètenáøùm Bible známá vystoupení starozákonních prorokù. Zmìna je nutná. Ve vytváøení cesty k ní není možné plýtvat kapacitami. Je tøeba spojit úsilí. Spoleèný aktivní zájem o životní prostøedí (o Boží stvoøitelské dílo v jeho celosti) vytváøí prostor k užiteèné spolupráci mezi køesany a všemi dalšími, kdo berou stav životního prostøedí s plnou odpovìdností, a již na úrovni jednotlivcù, skupin èi organizací. Náš zpùsob vyjadøování i názorová východiska se mohou lišit. Avšak ve spoleèném usilování o dobrou vìc lze nejen vykonat daleko více než pøi tøíštìní sil, nýbrž se lze i vzájemnì obohacovat. A už i to samo stojí by stálo za to. Spojení lidí dobré vùle v životní praxi je nutným dùsledkem skuteèného vìdomí naší lidské odpovìdnosti. Ta je souèástí køesanské i humanistické morálky, odpovìdnosti a patøí k plnému lidskému životu.
Jiøí Neèas