Společnost pro trvale udržitelný život

Vážený pane poslanče,

podnětem k tomuto mému otevřenému dopisu je Váš „Pozměňovací návrh k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění Zákon č. 266/1994 Sb., O drahách…“ ze dne 21.1.2021 ke sněmovnímu tisku č. 912 (dále jen „Konzervace dráhy“).

Vážený pane poslanče, nehodlám polemizovat s celým obsahem Vašeho pozměňovacího návrhu a zabíhat do technických podrobností. K tomu se zaprvé necítím dostatečně kompetentním a za druhé by se v těch podrobnostech a technikáliích ztratila podstata věci.

Zveme vás na webinář který pořádá Univerzita Karlova, Centrum pro otázky životního prostředí ve spolupráci s Národní sítí místních akčních skupin a Společností pro trvale udržitelný život pod názvem

Budoucí uplatnění fondů a programů EU ve prospěch splnění závazků a cílů Česka v oblasti udržitelnosti,

který se bude konat v úterý 1. prosince 2020 od 16 hod a bude veřejně přístupný pro zájemce z řad členů Místních akčních skupin, členů akademické sféry i nevládních organizací.

Na webináři bychom chtěli diskutovat poslední vývoj v návrzích využití fondů a programů EU v Česku:

• Modernizační fond jako klíčový nový finanční nástroj pro energetickou transformaci (alokace 120–150+ mld Kč do r. 2030)
• Fond spravedlivé transformace (alokace 1,6 mld. EUR do r. 2027)
• Národní plán obnovy (alokace 7,3 mld. EUR do r. 2023)
• Operační programy 2021–27

Nejdříve jedno upřesnění pojmů: Dříve často používaný pojem „globální oteplování“ je poněkud zavádějící, protože nevystihuje celý velmi pestrý charakter globálních změn klimatu. Ty představuje také, ale nejen, velmi pozvolný dlouhodobý růst průměrných teplot na Zemi, a to v každém jejím podnebním pásu od rovníkových tropů po oba dosud ledové póly. Ale také větší "rozkmit" teplot, vlhkostí, četnosti a charakteru srážek, síly větrů a dalších charakteristik kolem jejich dlouhodobých průměrů. Znamená to častější výskyt extrémů v podobě dlouhodobých období horka a sucha, v tropech a subtropech spojených občas s písečnými bouřemi, vyvolanými větrem nad pouštěmi, nebo naopak výskyt tornád, tajfunů, prudkých bouří, přívalových srážek, způsobujících povodně, krupobití, nebo v zimě extrémních a někdy i v nezvyklých dobách se vyskytujících silných mrazů, vánic, sněhových kalamit, ledovek apod. Tolik k upřesnění pojmu „globální změny klimatu“, protože právě ona trivializace vede mnohé na scestí domněnky, že těch pár desetin stupně za rok nic neznamená, představuje běžné kolísání a oteplení vystřídá časem zase ochlazení, jak to bagatelizuje např. i expresident – inženýr ekonomie Václav Klaus.

Nejdříve jedno upřesnění pojmů: Dříve často používaný pojem „globální oteplování“ je poněkud zavádějící, protože nevystihuje celý velmi pestrý charakter globálních změn klimatu. Ty představuje také, ale nejen, velmi pozvolný dlouhodobý růst průměrných teplot na Zemi, a to v každém jejím podnebním pásu od rovníkových tropů po oba dosud ledové póly. Ale také větší "rozkmit" teplot, vlhkostí, četnosti a charakteru srážek, síly větrů a dalších charakteristik kolem jejich dlouhodobých průměrů. Znamená to častější výskyt extrémů v podobě dlouhodobých období horka a sucha, v tropech a subtropech spojených občas s písečnými bouřemi, vyvolanými větrem nad pouštěmi, nebo naopak výskyt tornád, tajfunů, prudkých bouří, přívalových srážek, způsobujících povodně, krupobití, nebo v zimě extrémních a někdy i v nezvyklých dobách se vyskytujících silných mrazů, vánic, sněhových kalamit, ledovek apod. Tolik k upřesnění pojmu „globální změny klimatu“, protože právě ona trivializace vede mnohé na scestí domněnky, že těch pár desetin stupně za rok nic neznamená, představuje běžné kolísání a oteplení vystřídá časem zase ochlazení, jak to bagatelizuje např. i expresident - inženýr ekonomie Václav Klaus.

Dnes se považuje za prokázané, že kromě vlivů kosmických, jako je kolísající aktivita slunce, elektromagnetické bouře, a vulkanických, jako jsou sopečné výbuchy s výrony obrovského množství sopečného prachu do atmosféry, což může na celé týdny a měsíce snížit intenzitu slunečního záření dopadajícího na povrch naší planety, ovlivnit chemické procesy v atmosféře a chování vodních par, se na těchto změnách podílí i důsledky lidské činnosti. Ty jsou spojené s růstem populace, s energetickou a surovinovou náročností výroby a spotřeby, s množstvím látek, emitovaných z výrobních procesů jako aerosol, plynný nebo pevný odpad do ovzduší. Souvisí i se změnami vyvolanými potřebou uživit stále větší počty lidí intenzifikací zemědělství a růstem kapacity zpracovatelského průmyslu, s kácením a vypalováním pralesů a lesů s cílem získat zemědělskou půdu, s trávením vod mořských šelfů a oceánů škodlivinami vypouštěnými do vod a odpady. Systémovým řešením by bylo zastavit růst lidské populace na Zemi, snížit nároky na spotřebu na nezbytné minimum, neplýtvat, používat vše až do úplného opotřebení, opravovat a nenahrazovat novým, dokud je to možné, nepodléhat reklamě, naučit se uvědomělé skromnosti. K tomu sice můžeme každý přispět svým dílem a je žádoucí se o to snažit, ale jednak není v našich silách to zařídit pro celý svět, a také by to vyžadovalo kázeň a sebekázeň, které lidstvo není schopno. V tzv. „vyspělých zemích“ jsme zpohodlnělí, zhýčkaní nadbytkem, líní fyzicky odpracovat, co lze svěřit strojům. V chudých zemích se nízká gramotnost pojí s neschopností se dostat z bídy vlastní iniciativou, s plýtváním přírodními zdroji, s nezvládnutím nezávadného hospodaření s odpady, s obrovskou korupcí, s mizením mezinárodní pomoci v černých dírách tamních politiků. Některá opatření, některé vynálezy a látky, míněné původně ke zlepšení životních podmínek a životního prostředí, se dokonce časem ukazují jako pravý opak. Stačí si vzpomenout na prášek DDT proti hmyzu, způsobující až do zákazu používání, ale ještě dlouho po něm, vážné škody v přírodě na ptačích populacích. Nebo PET-láhve, míněné původně jen jako doplněk zásobování pitnou vodou v oblastech, kde vlastní zdroje vody jsou chemicky, biologicky (bakteriologicky) nebo chuťově závadné a budování dlouhých přivaděčů pitné vody by se nevyplatilo. Teprve v posledních desetiletích se alespoň ve vyspělých zemích požaduje, aby se nové výrobky, nové látky vnášené do prostředí testovaly nejen z hledisek požadované účinnosti, ale také z hlediska rizik a vedlejších účinků jejich výrob, životnosti a způsobů likvidace. Jenže snaha ušetřit na pracnosti získat potřebné atesty a výrobní náklady vede mnohé k převedení takových výrob do zemí, které nejsou tak přísné, a pak je dovážet se ziskem. Dokud nebudou stejná nebo podobná pravidla platit v celém světě, dokud bude možné provozovat podobný sociální a environmentální dumping a rizika místo odstraňování jen stěhovat jinam na planetě, nelze čekat zlepšení.

Proto nám nezbývá, než se změnám z toho vyplývajícím podle možností přizpůsobovat. Krajinu i sídla podřídit při využívání potřebě nejen člověka, ale všeho živého. Vodu zadržovat, akumulovat ve špičkách, chránit čistotu a kvalitu vod a jen pozvolna je využívat, pokud možno opakovaně, než jim dovolíme odtéci z našeho území. Podle potřeb jímání a zadržování vody upravit péči o krajinu, lesní a zemědělské hospodaření a management vod na našem území, přizpůsobovat globální změně klimatu i skladby dřevin, plodin, péči o lesní i zemědělskou půdu, obnovovat přírodní akumulace vod v mokřadech, rašeliništích, jezerech, nedopustit výrazné velkoplošné odlesňování, vysoušení zemědělské půdy ztrátou humusu, absencí organických hnojiv, nezastíněním remízky, zarostlými mezemi, alejemi, větrolamy, umělým odvodňováním, chránit zdroje pitné vody a nepoužívat ji k účelům, kde stačí srážková nebo užitková voda, atd. Ve městech a vesnicích nenechat bez využití odtékat srážkové vody ze střech, ze zpevněných ploch komunikací, provozních prostranství, ale akumulovat ji v podzemních nádržích a používat všude, kde není třeba kvalita vod pitných – tedy pro čištění ulic a chodníků, pro zálivku trávníků, květin, stromů, živých plotů, popínavých rostlin, „zelených střech“, ke splachování WC, k úklidu. Snižovat efekt „tepelných ostrovů“ sídel větším podílem zeleně a vodních prvků v parteru, povrchy dovolujícími vsakování vody např. na parkovištích, zelenými střechami namísto nepropustných krytin. Je rozdíl, nahradíme-li horký vzduch, ohřátý zástavbou a stoupající vzhůru nad tyto tepelné ostrovy sídel stejně horkým vzduchem z lánů zralého obilí nebo mimo vegetační období ze suché ornice, nebo chladnějším, vlhčím a provoněným vzduchem z lesních pásů, obklopujících město či vesnici. Proto je žádoucí myslet na to při územním plánování měst a nezabývat se jen vlastním urbánním prostředím zastavění, ale i funkčním využitím a prostorovým uspořádáním okolní krajiny. K tomu bude směřovat můj další příspěvek v tomto semináři.

Co říci na závěr: Oba principy nutno uplatňovat na vlastním území současně, a podle možností působit v tomto smyslu i na mezinárodní společenství, protože těžiště problému je jen zdánlivě v největších zemích a ekonomikách světa. Pomáhat v tzv. "rozvojových zemích" osvojit si moderní, ekologicky pozitivní způsoby hospodaření a zabránit, aby se snažily převzít naše plýtvavé vzorce chování a standardy životní úrovně, nepřenášet tam nevhodné výroby s cílem ušetřit náklady na sociální a environmentální standardy. Bude to nikdy nekončící dřina a boj, ale není jiné cesty, nechceme-li dojít k environmentálnímu kolapsu celé planety nebo k další světové válce – tentokrát o zdroje vody, energie, surovin, potravin, o půdu, o zdravé životní prostředí pro další generace. 

V Hradci Králové 10. srpna 2020       Ing. arch. Martin Říha

Pozdravujem Vás, milí bojovníci a bojovníčky za znesiteľnú klímu a udržateľnú budúcnosť!

Začnem, ak dovolíte malou úvahou o Vašej rovesníčke, bez ktorej by ste dnes na tomto mieste asi neboli. Volá sa Greta. Greta Thunberg je švédska školáčka, klimatická aktivistka a v súčasnosti zrejme celosvetovo najznámejšia tínedžerka. Greta nie je objaviteľka, geniálne dieťa, spasiteľka, čarodejníčka, princezná ani dedička miliardového majetku. Tak prečo tá obrovská pozornosť, mienkotvorný vplyv a nádeje, ktoré sa do nej vkladajú? V súvislosti s ňou mi napadajú dve prirovnania. Je ako dieťa z Andersenovej rozprávky, ktoré sa nebálo zvolať, že cisár je nahý. A je ako ten motýľ, mávnutie krídiel ktorého - za istých okolností - zacítime aj na opačnom konci zemegule. Len musíme chcieť počúvať s nepredpojatou mysľou a otvoreným srdcom.

Příspěvek – předvolební prohlášení – našich slovneských kolegů s Slovenského ochranárského snemu.

Výzva ochranárov politickým stranám a ich voličom: Venujte serióznu pozornosť programovým a personálnym aspektom blížiacich sa parlamentných volieb s ohľadom na životné prostredie

O necelého pol roka sa na Slovensku uskutočnia parlamentné voľby. Jednou z ciest, ako osloviť voličov, sú volebné programy. Ich súčasťou je už tradične aj pár viet, či odsekov, venovaných životnému prostrediu: ochrane prírody, biodiverzite, lesom, klíme, ovzdušiu, vode, pôde, odpadom, prípadne udržateľnej mobilite, obývateľným mestám, alebo hoci zelenému verejnému obstarávaniu, či environmentálnej výchove, vzdelávaniu a osvete.

Společná gratulace České a Slovenské STUŽ byla předána osobně nové paní prezidentce v sobotu naším členem Jorajom Mesíkom.

Jistě nejsem v této zemi sám, kdo má pocit, že se u nás chronicky nedostává ze strany státu vědcům, ekologům, environmentalistům a aktivistům působícím v ochraně životního prostředí stejné pozornosti a stejných poct, jako politikům, ekonomickým lídrům, sportovcům či známým osobnostem kultury. Při tom i v tomto sále je několik osobností, které by si to zasloužily. Sveřepě proto už léta nominuji takové lidi na ocenění, jakou představují Cena Josefa Vavrouška, Cena Ivana Dejmala nebo Cena ředitele Správy KRNAP, a jsem rád, když moje nominace zaujmou příslušné poroty. Letos je pro mne obzvláštním potěšením, že po nedávném udělení Ceny ředitele Správy Krkonošského národního parku mnou nominované novinářce paní Elišce Pilařové jsem uspěl i s nominací dalšího ekologického novináře RNDr. Ivana Makáska, tentokrát  na Cenu Josefa Vavrouška.

Příští rok to bude 10 let, co tento svět v roce 2008 opustil Ing. Ivan Dejmal, zemědělský inženýr, politik – ochránce přírody, krajiny a životního prostředí, po Bedřichu Moldanovi druhý ministr životního prostředí ČR, spoluzakladatel STUŽ, Spolku pro obnovu venkova i Společnosti pro krajinu. Právě Společnost pro krajinu od roku 2009 uděluje každým druhým rokem Cenu Ivana Dejmala osobnostem, které se nějak zapsaly do ochrany krajiny – ať už při výkonu profese vědce či úředníka, publicistiky, představitele samosprávy obcí, nevládních neziskových organizací.

Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR a Společnost pro trvale udržitelný život - pražská pracovní skupina si Vás dovolují pozvat na odborný pracovní seminář

Metropolitní plán Prahy – jak dál?

středa 15. 3. 2017, 15:00–17:30 hod. sál 108, I. patro Akademie věd ČR, Národní 3, Praha 1

Podle předkladatelů je Metropolitní plán inovativním dokumentem – přichází se změnou paradigmatu v plánování města. Namísto dosavadního plánování města na základě funkčního využití ploch se navrací k předsocialistickému způsobu územního plánování: základním principem Metropolitního plánu je vymezování veřejných prostranství, struktury a kompozice zástavby či stanovení výškové regulace. Bude tomu tak skutečně? Jaké jsou návrhy na dopracování? K diskusi nad Metropolitním plánem byli pozvání odpovědní pracovníci Magistrátu a hl. m. Prahy, Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy a špičkoví odborníci na územní plánování.