Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Skauti mají několik Bobříků. Jeden z nich je Bobřík dobrých skutků,
který se získá po provedení sta dobrých skutků. Podobnou možnost mají
nyní i ostatní občané a mají to dokonce snadnější. Stačí dobrých skutků
udělat jen 23, a to do konce roku 2023. Proto akce 23/23.
Lidé na dobré skutky zatím nejsou příliš zvyklí, někdy jsou podezřívaví
a hledají za skutkem nějaký skrytý úmysl. Je to i vlivem působnosti
„šmejdů“, kteří nabídkou naoko levného zboží podváděli - hlavně seniory.
Udělám-li dobrý skutek pro druhé, je i malá šance, že někdo někdy zase
udělá dobrý skutek pro mne. Počítat však s tím je příliš optimistické.
Přínosný je však dobrý pocit, který člověk po vykonání dobrého skutku
má. Albert Einstein dokonce tvrdil, že vidí smysl života v práci pro
společnost.V přírodě viz mravenci, včely atd. Říká se také, že dobrý
skutek bývá často potrestán. Nebo také existuje rčení: Za dobrotu na
žebrotu. To by nás však nemělo odradit, neboť jde jen o občasné případy.
Problémem bývá, zda dělat dobré skutky také pro grázly. I toto někdo –
například křesťané - dělá. Konání dobrých skutků pro slušné lidi by mělo
mít zřejmě přednost. Vhodné je také dodržování pravidel slušného
chování.
Věřím, že akce 23/23 pomůže, alespoň částečně, u nás překonat současnou
„blbou náladu“.

23/23
Je to celkem nasnadě,
proti blbé náladě
nejsou vhodné půtky,
ale dobré skutky !

 

Zdeněk Joukl, praktický sociolog, Senior roku, člen STUŽ, ČSOP a Sokola.

pakostaV obnoveném divadelním sále na zámku Jezeří se konala v sobotu 27. 5. 2023 z iniciativy zbylých žijících členů Spolku pro záchranu Jezeří a rodiny Pakostových vzpomínka na Petra Pakostu, laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 2013, nesmírně aktivního ekologického aktivistu, působícího nejen na Mostecku, ale s přesahem do života celé země, Evropy a světa. Z členů STUŽ se zúčastnili předseda Jiří Dlouhý a jeho žena Jana a Martin Říha z Východočeské pobočky. Ten pak na přání pořadatelů pronesl laudatio v následujícím znění:

Při včerejším pořadu Reportéři ČT jsem nejdříve s údivem, potom s rostoucím rozčilením vnímal onen „nový pohled na rekultivace velkoplošné devastace území velkolomu Československé armády“. Nikoliv podle dosud platného „Generelu rekultivací v SHP“, který tam připomínal nestor rekultivací Ing. Stanislav Štýs, CSc., ale s ponecháním celého území těžební jámy bez technických zásahů tzv. „přirozené sukcesi“, tedy „ať si příroda pomůže sama“. A to s požehnáním MŽP, krajských orgánů ochrany přírody a krajiny, jako vědecky sledovaný „experiment“. Zatímco starostovi Vysoké Pece se tento záměr zjevně nelíbí, rozpačitá a stěží pochopitelná byla reakce bývalého bojovníka za zachování a obnovu krajiny pod zachráněným zámkem Jezeří z Horního Jiřetína – Ing. Vladimíra Buřta. Těžební společnost páně Tykače by tím ušetřila miliardy korun, dosud snad odkládaných do fondu pro rekultivace, s vágním příslibem investovat je v tomto postiženém území „jinak“. Přitom ilustrační záběry do těžební jámy ukazovaly jasně, že vedle již započatých technických i biologických rekultivací na jihozápadě u Vysoké Pece obsahuje území dál k severovýchodu příšerný terén, zčásti připomínající valchu, se souběžnými hřebeny násypů skrývkového materiálu zakladačem, zčásti miniaturu Českého středohoří s kužely výsypky bez ladu a skladu, a místo by asi zbylo i pro jezírko ve zbytkové jámě, kterou se patrně s ukončením těžby už nepodaří zasypat. Tato část by v žádném případě neměla zůstat tak, jak je, a většina plochy by měla být technickou rekultivací zarovnána nebo upravena do jen mírných a táhlých svahů, navezena ornice z jejích deponií a připravena k oživení biotou. Nejen to. Musí být obnovena síť cest, systém povrchového odtoku vody, zčásti by se měla provést lesnická a na vhodných plochách možná i zemědělská rekultivace. A na co by se už vůbec nemělo zapomenout – část těchto ploch v sousedství zámků Jezeří a Ahníkov tvořila komponované krajinné prostředí a rekreační zázemí sídel Horní Jiřetín, Černice a Vysoká Pec, a tyto památky, obce a jejich obyvatelé právem očekávají, že se sem alespoň zčásti vrátí kulturní krajina, která zde byla, a ne nějaká druhohorní tajga.

Ponechání současného stavu pro experiment s přirozenou sukcesí je nepochybně dobrý recept pro okrajové svahy a jakousi kostru obnoveného územního systému ekologické stability ve vhodných koridorech a biocentrech uvnitř lomu, ale větší část plochy musí být upravena technickou i biologickou rekultivací, jak prosazuje Ing. Stanislav Štýs, CSc., i když už to nebude celá jím kdysi uvažovaná plocha lomu. Je třeba najít vyvážený a kulturně osvícený kompromis mezi oběma přístupy. Jinak to vypadá, že státní správa pro oblast ochrany životního prostředí, přírody, krajiny i památek opět selhává, a vychází ve své naivitě vstříc těžaři víc, než je rozumné. Budí to dokonce podezření, že těžař tu „slevu nechce zadarmo“. Už na devastaci území těžbou stát i podnikatelé vydělali za desítky let exploatace dost a je třeba to začít vracet, ne pod rouškou experimentů od území zase utéct a nechat v tom místní bez pomoci.

V Hradci Králové 25. dubna 2023

Ing. arch. Martin Říha, bývalý náměstek ministrů ŽP Moldana a Dejmala 1990- 1992, z dob stanovení ekol. limitů těžby

Praha-Modřany zastávka, od Lahoviček

13 účastníků sbíralo dne 1. dubna 2023 odpad od železniční stanice Modřany ve směru na Komořany, mezi železnicí a tokem Vltavy, včetně přírodní památky Modřanské a Komořanské tůně. Nasbírali celkem 17 pytlů odpadu a navíce cca 5 kup objemného odpadu, jako např. televize Panasonic, vysavače, dřevotřískových desek, kabelů a trubek apod. Úklid zakončili opékáním špekáčků na Oddechové loučce u Vltavy u Komořan.

Lesy jsou pro své produkční, ale i mimoprodukční funkce v ekosystému Země spolu s oceány a moři jednou z jeho rozhodujících součástí, o tom není sporu. Mají mimořádný význam pro vývoj zemského klimatu, regionálního i místního mikroklimatu, pro bilance kyslíku a kysličníku uhličitého v ovzduší, redistribuci vody na Zemi mezi jejími zásobami a skupenstvími, jako regulátor teploty a vlhkosti vzduchu uvnitř porostů, jako půdotvorná a půdoochranná součást vegetace a jako významné stanoviště mnoha druhů rostlin a živočichů, včetně těch chráněných a ohrožených. Tento jejich význam přesahuje výrazně produkční funkci dřeva, byť si to někteří lidé neuvědomují a les považují především za „plantáž na dřevní hmotu“. Toto vědomí nenahraditelnosti lesů v ekosystému Země by mělo být nad všemi dílčími a resortními pohledy na jejich existenci a péči o ně, a vzdělaní lidé to chápou a respektují.

Milovice - building construction

Epidemie koronaviru bohužel přispěla i k tomu, že se pro veřejnost důležité zákony projednávají opět o prázdninách, aby do nich dotčené správní orgány ani veřejnost moc nezasahovaly. Ministryně pro místní rozvoj Dostálová finišuje s přípravou nového stavebního zákona. K původnímu návrhu, připravenému právníky najatými Hospodářskou komorou ČR, se snesla tsunami kritiky v podobě přes 5 tisíc připomínek. „Řešil“ totiž zadání premiéra zkrátit dobu přípravy staveb namísto elektronizací projednání územních plánů a stavebních záměrů, organizované stavebním úřadem namísto běhání investora, důrazu na dodržování lhůt pro vyjádření, kvalifikovanosti úředníků nebojících se rozhodnout bez alibismu hledání podpory u politiků a „znalců“  na úkor ochrany soukromého vlastnictví, pravomocí krajů i obcí, důležitých veřejných zájmů chráněných jinými zákony a správními orgány, i na úkor účasti veřejnosti na řízení a rozhodování dle Aarhuské úmluvy. Tím by vrátil stavební právo nejen před platnost stávajícího stavebního zákona, ale i zákona č. 50 z roku 1976 (!). To samozřejmě nemohlo projít. Kompromis, dosažený jednáním MMR hlavně se Svazem měst a obcí situaci ale nezlepšil, naopak situaci ještě zkomplikoval. Výsledný návrh nevyhovuje nikomu, nebude plnit zadání přípravu zkrátit, zvýší nepřehlednost a administrativní náročnost řízení.

Erazim Kohak

Jedným z kľúčov k pochopeniu viacrozmernej osobnosti profesora Koháka je bližší pohľad na povahu tejto jeho viacrozmernosti.

Erazim Kohák je v prvom rade (napriek či vďaka viac ako štyridsaťročnému exilu?) vlastencom v najlepšom slova zmysle toho slova. Jeho vlasťou, ku ktorej sa po celý život hrdo hlásil, bola Masarykova Republika československá. Nie v prvom rade ako štátny útvar, ale predovšetkým ako republika ducha, ako ideál hodný nasledovania . Čechoslovák, to nebola národnosť ani štátna príslušnosť. Bolo to vyznanie viery určitému ideálu humanitnej demokracie, ľudskej slušnosti, sociálnej spravodlivosti – Masarykovmu ideálu, ktorý vlastne nikdy celkom skutočnosťou nebol, ani za prvej republiky, ale ktorý dával nášmu národnému bytiu zmysel , píše Kohák v jednom zo svojich textov. (V tejto súvislosti dovoľte jednu radu. Ak budete profesora Koháka pozývať na prednášku, ktorá sa má konať na území Českej či Slovenskej republiky, nežiadajte ho, aby prednášal po anglicky. Zdvorilo prednášku odmietne. Ak budete žiadať vysvetlenie, odpovie vám asi v tom zmysle, že či si myslíte, že sa štyridsať rokov tešil na to, aby raz mohol doma prednášať iným, ako rodným jazykom?).

PF2020PM10Motto: Oslavy Nového roku se zvrhly ve zbytečné poškozování ovzduší, zdraví, masové týrání zvířat pyrotechnikou se stovkami tun i toxického odpadu. Pokud bychom to zakázali a preferovali normální ticho, jak říká C.G. Jung o automobilismu, „připravíme tím bezvýznamné, jejichž hlas není nikdy slyšet, o jedinou životní radost a zadostiučinění, jež se ničemu nevyrovná a jež pociťují, když přervou noční ticho (burácením svých motorů) a naruší tímto pekelným rámusem spánek svých spoluobčanů.“ Pozn. - obrázek ukazuje koncentrace PM10 na různých měřících stanicích v Praze během Silvestra.

Doufám, že jako bývalý náměstek ministrů ŽP ČR Moldana a Dejmala z let 1990 – 1992, jako bývalý ředitel odboru EIA na MŽP z let 2000 - 2004, který pomáhal na svět zákonům č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, č. 244/1992 Sb. a 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ani jako člen Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj a držitel Ceny Josefa Vavrouška i Ceny Ivana Dejmala, nebudu považován za nepřítele ochrany životního prostředí, v tom i přírody a krajiny. Nicméně průběh a obsah semináře KŽP AV ČR, který byl v říjnu loňského roku věnován záměrům výstavby vodních děl na Labi u Děčína a u Přelouče s cílem zlepšit plavební podmínky na Labi v úseku od Pardubic po státní hranici se SRN, kterého jsem se zúčastnil, mne nutí přispět k diskusi o tématu i vlastním, poněkud polemickým příspěvkem.

Když se tak zamýšlím nad rozhovory mediálně vynášených PR, hledám, zda jejich úvahy a názory mají nějaký společný jmenovatel. Řekl bych, že ano. Tím je jejich podvědomí zatížené sugescí, máme se nejlíp ze všech dob a nejsme ochotni se toho vzdávat ani o píď. 

Podkategorie

Články v této kategorii vyjadřují pouze osobní názory jednotlivých autorů a nemusí se shodovat s postojem Společnosti pro trvale udržitelný život.

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License