Společnost pro trvale udržitelný život

V sobotu 22. září proběhla v Praze akce, koordinovaná iniciativou Auto*Mat s názvem "Zažít město jinak", která se v rámci Týdne mobility EU snažila ukázat, jak by mohly vypadat ulice města, kdyby o nich nebylo uvažováno jen jako o dopravních tepnách a parkovištích. Nejmasověji navštívená byla "Velká podzimní cyklojízda", při které projelo desetikilometrový okruh centrem Prahy, Novým Městem,  Karlínem pestrý peleton 4000 cyklistů.

Laudatio na Pavla Šremera, které, jménem slovenské STUŽ přednesl její předseda, Mikuláš Huba.

Tomáš Munzi v rubrice Diskuse v pátečních Lidových novinách odsoudil regulaci funkčního využití a prostorového uspořádání území a regulační podmínky pro výstavbu, dané stavebním zákonem jako „mysticismus“ a brzdu ekonomického rozvoje.

Skupina více jak dvaceti Hradečáků, milovníků přírody, využila v sobotu 2. června příležitost navštívit v rámci přírodovědné exkurze pořádané Společností pro trvale udržitelný život (STUŽ), východočeskou pobočkou, Stanici pro zraněné a handicapované volně žijící živočichy v Jaroměři a nedalekou ornitologickou lokalitu Josefovské louky. A tady se ihned vnucuje otázka, proč jezdit za přírodou až do Jaroměře. A také, co vlastně spojuje obyvatele krajského města s těmito dvěma místy?

Skauti mají několik Bobříků. Jeden z nich je Bobřík dobrých skutků,
který se získá po provedení sta dobrých skutků. Podobnou možnost mají
nyní i ostatní občané a mají to dokonce snadnější. Stačí dobrých skutků
udělat jen 23, a to do konce roku 2023. Proto akce 23/23.
Lidé na dobré skutky zatím nejsou příliš zvyklí, někdy jsou podezřívaví
a hledají za skutkem nějaký skrytý úmysl. Je to i vlivem působnosti
„šmejdů“, kteří nabídkou naoko levného zboží podváděli - hlavně seniory.
Udělám-li dobrý skutek pro druhé, je i malá šance, že někdo někdy zase
udělá dobrý skutek pro mne. Počítat však s tím je příliš optimistické.
Přínosný je však dobrý pocit, který člověk po vykonání dobrého skutku
má. Albert Einstein dokonce tvrdil, že vidí smysl života v práci pro
společnost.V přírodě viz mravenci, včely atd. Říká se také, že dobrý
skutek bývá často potrestán. Nebo také existuje rčení: Za dobrotu na
žebrotu. To by nás však nemělo odradit, neboť jde jen o občasné případy.
Problémem bývá, zda dělat dobré skutky také pro grázly. I toto někdo –
například křesťané - dělá. Konání dobrých skutků pro slušné lidi by mělo
mít zřejmě přednost. Vhodné je také dodržování pravidel slušného
chování.
Věřím, že akce 23/23 pomůže, alespoň částečně, u nás překonat současnou
„blbou náladu“.

23/23
Je to celkem nasnadě,
proti blbé náladě
nejsou vhodné půtky,
ale dobré skutky !

Zdeněk Joukl, praktický sociolog, Senior roku, člen STUŽ, ČSOP a Sokola.

V obnoveném divadelním sále na zámku Jezeří se konala v sobotu 27. 5. 2023 z iniciativy zbylých žijících členů Spolku pro záchranu Jezeří a rodiny Pakostových vzpomínka na Petra Pakostu, laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 2013, nesmírně aktivního ekologického aktivistu, působícího nejen na Mostecku, ale s přesahem do života celé země, Evropy a světa. Z členů STUŽ se zúčastnili předseda Jiří Dlouhý a jeho žena Jana a Martin Říha z Východočeské pobočky. Ten pak na přání pořadatelů pronesl laudatio v následujícím znění:

Při včerejším pořadu Reportéři ČT jsem nejdříve s údivem, potom s rostoucím rozčilením vnímal onen „nový pohled na rekultivace velkoplošné devastace území velkolomu Československé armády“. Nikoliv podle dosud platného „Generelu rekultivací v SHP“, který tam připomínal nestor rekultivací Ing. Stanislav Štýs, CSc., ale s ponecháním celého území těžební jámy bez technických zásahů tzv. „přirozené sukcesi“, tedy „ať si příroda pomůže sama“. A to s požehnáním MŽP, krajských orgánů ochrany přírody a krajiny, jako vědecky sledovaný „experiment“. Zatímco starostovi Vysoké Pece se tento záměr zjevně nelíbí, rozpačitá a stěží pochopitelná byla reakce bývalého bojovníka za zachování a obnovu krajiny pod zachráněným zámkem Jezeří z Horního Jiřetína – Ing. Vladimíra Buřta. Těžební společnost páně Tykače by tím ušetřila miliardy korun, dosud snad odkládaných do fondu pro rekultivace, s vágním příslibem investovat je v tomto postiženém území „jinak“. Přitom ilustrační záběry do těžební jámy ukazovaly jasně, že vedle již započatých technických i biologických rekultivací na jihozápadě u Vysoké Pece obsahuje území dál k severovýchodu příšerný terén, zčásti připomínající valchu, se souběžnými hřebeny násypů skrývkového materiálu zakladačem, zčásti miniaturu Českého středohoří s kužely výsypky bez ladu a skladu, a místo by asi zbylo i pro jezírko ve zbytkové jámě, kterou se patrně s ukončením těžby už nepodaří zasypat. Tato část by v žádném případě neměla zůstat tak, jak je, a většina plochy by měla být technickou rekultivací zarovnána nebo upravena do jen mírných a táhlých svahů, navezena ornice z jejích deponií a připravena k oživení biotou. Nejen to. Musí být obnovena síť cest, systém povrchového odtoku vody, zčásti by se měla provést lesnická a na vhodných plochách možná i zemědělská rekultivace. A na co by se už vůbec nemělo zapomenout – část těchto ploch v sousedství zámků Jezeří a Ahníkov tvořila komponované krajinné prostředí a rekreační zázemí sídel Horní Jiřetín, Černice a Vysoká Pec, a tyto památky, obce a jejich obyvatelé právem očekávají, že se sem alespoň zčásti vrátí kulturní krajina, která zde byla, a ne nějaká druhohorní tajga.

Ponechání současného stavu pro experiment s přirozenou sukcesí je nepochybně dobrý recept pro okrajové svahy a jakousi kostru obnoveného územního systému ekologické stability ve vhodných koridorech a biocentrech uvnitř lomu, ale větší část plochy musí být upravena technickou i biologickou rekultivací, jak prosazuje Ing. Stanislav Štýs, CSc., i když už to nebude celá jím kdysi uvažovaná plocha lomu. Je třeba najít vyvážený a kulturně osvícený kompromis mezi oběma přístupy. Jinak to vypadá, že státní správa pro oblast ochrany životního prostředí, přírody, krajiny i památek opět selhává, a vychází ve své naivitě vstříc těžaři víc, než je rozumné. Budí to dokonce podezření, že těžař tu „slevu nechce zadarmo“. Už na devastaci území těžbou stát i podnikatelé vydělali za desítky let exploatace dost a je třeba to začít vracet, ne pod rouškou experimentů od území zase utéct a nechat v tom místní bez pomoci.

V Hradci Králové 25. dubna 2023

Ing. arch. Martin Říha, bývalý náměstek ministrů ŽP Moldana a Dejmala 1990- 1992, z dob stanovení ekol. limitů těžby

13 účastníků sbíralo dne 1. dubna 2023 odpad od železniční stanice Modřany ve směru na Komořany, mezi železnicí a tokem Vltavy, včetně přírodní památky Modřanské a Komořanské tůně. Nasbírali celkem 17 pytlů odpadu a navíce cca 5 kup objemného odpadu, jako např. televize Panasonic, vysavače, dřevotřískových desek, kabelů a trubek apod. Úklid zakončili opékáním špekáčků na Oddechové loučce u Vltavy u Komořan.

Lesy jsou pro své produkční, ale i mimoprodukční funkce v ekosystému Země spolu s oceány a moři jednou z jeho rozhodujících součástí, o tom není sporu. Mají mimořádný význam pro vývoj zemského klimatu, regionálního i místního mikroklimatu, pro bilance kyslíku a kysličníku uhličitého v ovzduší, redistribuci vody na Zemi mezi jejími zásobami a skupenstvími, jako regulátor teploty a vlhkosti vzduchu uvnitř porostů, jako půdotvorná a půdoochranná součást vegetace a jako významné stanoviště mnoha druhů rostlin a živočichů, včetně těch chráněných a ohrožených. Tento jejich význam přesahuje výrazně produkční funkci dřeva, byť si to někteří lidé neuvědomují a les považují především za „plantáž na dřevní hmotu“. Toto vědomí nenahraditelnosti lesů v ekosystému Země by mělo být nad všemi dílčími a resortními pohledy na jejich existenci a péči o ně, a vzdělaní lidé to chápou a respektují.

Dopis panu ministru Brabcovi z pera zakládajícího člena STUŽ ing. arch Martina Říhy