Dimas se ve Vídni připojil ke kritice, kterou počátkem března vyjádřili ministři životního prostředí členských států EU na zasedání evropské Rady. Na podzim 2005 se podobně kriticky vyjádřila aliance evropských zdravotníků, ochránců životního prostředí a práv spotřebitelů. Ta vyzvala EFSA už 6. října 2005, aby při hodnocení GMO ochranu zdraví a životního prostředí upřednostnila před komerčními zájmy, aby zvýšila transparentnost svých rozhodovacích procesů a přehodnotit složení vědeckých panelů tak, aby byla zachována jejich nestrannost a nezávislost na průmyslu.
Stanovisko EFSA je vyžadováno zákonem, jakmile je jakákoli členská země EU požádána firmou o schválení (autorizaci) nového GMO pro teritorium EU. EFSA byla založena v roce 2002 a svá hodnocení rizika obvykle provádí na základě dat poskytnutých přímo GMO průmyslem. Právě to se stalo terčem kritiky nevládních organizací, ale také řady členských států EU během zasedání Rady ministrů životního prostředí, kteří obviňují EFSA z nedostatků nezávislých studií pro posouzení rizik GMO. EFSA však odmítá, že by byla ovlivněna komerčními nebo jinými zájmy.
Na dvoudenní vídeňské konference vystoupil komisař Dimas s příspěvkem nazvaným "Koexistence geneticky modifikovaných, konvenčních a bio-plodin: Svoboda volby". V něm mimo jiné naznačil, že schválení nových žádostí o autorizaci GMO by měly předcházet studie dlouhodobějších vlivů GMO.
"Není těžké vidět, že GMO mají v EU více odpůrců než přátel. Nízká míra akceptace GMO znamená, že není pravděpodobné zvýšení poptávky spotřebitelů po GMO a v důsledku toho budou farmáři v Evropě pokračovat ve pěstování konvenčních a organických plodin ... pokud tyto plodiny zůstanou v zemědělském systému dominantní, nemůžeme také ignorovat fakt, že potřeba opatření pro koexistenci by se mohla stát zbytečnou." konstatoval Dimas.
"Žádosti o pěstování GMO přinášejí celou sérií nových potenciálních rizik pro životní prostředí, zejména potenciální dlouhodobější vlivy, které by mohly ovlivnit biodiverzitu. EFSA nemůže poskytnout vědecké stanovisko k dlouhodobým účinkům GMO. Je také otázka zda GMO-společnosti poskytují Evropské komisi správné informace. Žádná nová GM odrůda zatím nebyl schválena v novém regulačním rámci. A je nezbytné, abychom jejich potenciální rizika zhodnotili před případným chválením jejich pěstování", uvedl podle REUTERS na tiskové konferenci eurokomisař Dimas.
Celý projev eurokomisaře Dimase je v angličtině dostupný ZDE: Co-existence of genetically modified, conventional and organic crops: Freedom of choice
Jak Radiožurnálu řekl Ambrozkův tajemník Daniel Vondrouš, směrnice má být hotova v červnu, kdy ji bude schvalovat rada ministrů. Pokud projde, přestane platit stávající zákon, díky kterému se od loňska podařilo zamítnout žádosti o legální dovoz 100 tisíc tun odpadků do tuzemských spaloven.
I tak se ho ale dostalo do republiky načerno asi 15 tisíc tun a s jeho odstraněním jsou velké problémy. "Postoj Česka je jasný, chceme prosadit, aby se odpad nejenom likvidoval, ale i využíval tam, kde vznikl," říká tajemník Vondrouš.
"Pak nám jde o to, aby definice energetického využívání odpadu ve vztahu ke spalovnám zůstala na stejné úrovni, jako je teď. To znamená, aby spalovny byly odstraňováním odpadu a nikoliv jeho využitím," dodává Vondrouš.
Podle ekologa a konzultanta Společnosti pro trvale udržitelný život Miroslava Šuty je důležité, aby dovoz odpadů do Česka nebyl legální. V opačném případě by jako houby po dešti vyrostly nové spalovny a celníci by byli bezmocní, nemohli by kamiony vracet zpět.
"Když dnes celníci na hranicích najdou kamion, kde je směs odpadů, tak je jasné, že ta směs není pro využití pro recyklaci, a hned ten kamion pošlou zpátky. Kdežto, když se zlegalizuje dovoz odpadů do spaloven, tak ti celníci můžou jenom sklapnout podpatky a říct, ano vy vezete odpadky do spalovny do Prahy. Samozřejmě, že nebudou každý ten kamion eskortovat. Jestli ten kamion dojede do Prahy a nebo na nejbližší polní cestu, kde to vysype, tomu už nebudeme moci zabránit," vysvětluje Šuta.
Evropská komise v prosinci předložila návrh směrnice, podle které by se spalovny mohly formálně prohlásit za zařízení k energetickému využívání odpadu (tedy za elektrárny nebo teplárny) s tím, že odstraňování odpadků je pouze vedlejší efekt [1]. To by jim umožnilo odpad ze zahraničí dovážet legálně.
Pokud bude návrh směrnice schválen, české úřady by už nemohly nijak bránit dovozu odpadků z Německa, Rakouska či dalších zemí do republiky. Celníci by na hranicích nemohli zjistit, zda odpad směřuje na nelegální skládku nebo skutečně do českých spaloven. Ale i tam by pálení zahraničních odpadů znečišťovalo ovzduší a měnily se ve škváru a toxický popílek, které by zůstávaly u nás. Navíc by masivní dovoz odpadů vedl k nárůstu provoz kamionů na českých silnicích.
Ekologické organizace jsou přesvědčeny, že každý stát by se měl postarat o své odpady.
Libor Ambrozek oznámil, že proti návrhu směrnice bude v Bruselu vystupovat. V úterý večer se k vládní pozici ostře formulovaným stanoviskem přidal také výbor pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny. Kritické stanovisko vůči návrhu Evropské komise zaujala také největší evropská asociace ekologických organizací EEB (European Environmental Bureau), která odeslala dopis všem mínistrům životního prostředí členských států EU s výzvou, aby odvrátili hrozbu ekologického dumpingu, které v současnosti čelí České republika.
Nevládní ekologické organizace návrhu Evropské komise také vytýkají, že postrádá konkrétní cíle a opatření, jež by pomohla prevenci vzniku odpadu a podpořila recyklaci. Chybí například motivace výrobců k dodávkám trvanlivějšího a snadno recyklovatelného zboží.
Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA, řekl:
„Pokud by prošel návrh směrnice, mohou české úřady zapomenout na hledání viníků a udělování pokut. Masivní převážení německých či rakouských odpadků přes hranice bude naprosto legální a republika ztratí jakoukoli možnost se mu bránit. Dovozy do spaloven by přitom několikanásobně překračovaly objem všech doposud nalezených nelegálních skládek. Ministři životního prostředí v Bruselu musí návrh zvrátit a hlavně – musí se proti němu postavit čeští poslanci Evropského parlamentu.“ Miroslav Šuta, odborný konzultant Společností pro trvale udržitelný život (STUŽ) v oblasti ekologických a zdravotních rizik, řekl.
„Českým nevládním organizacím se podařilo zmobilizovat v EU podporu pro postoj České republiky proti změně odpadové hierarchie a proti návrhu na změnu klasifikace spaloven odpadů na zařízení pro využití odpadů. Poznámky:
Prvními obětmi schvální nové směrnice ve stávající podobě by byli obyvatelé Prahy, Liberce, Brna a česko-německého a česko-rakouského pohraničí, kterým by hrozil nekontrolovatelný dovoz odpadů ze zahraničí. Vzhledem k plánům na výstavbu dalších spaloven komunální odpadů by v budoucnu mohli být ohrožení také obyvatelé Českých Budějovic, Opatovic, Plzně a Ostravy.“
[1] Návrhy Rámcové směrnice o odpadech a Tématické strategie pro předcházení vzniku a recyklaci odpadů zveřejnila Evropská komise v prosinci 2005.
Řecko sice pod nátlakem EU starý zákaz 17 variet GM kukuřice zrušilo, ale okamžitě vydalo zákaz nový, který rozšířilo o dalších 14 variet, jež byly zapsány do Evropského katalogu osiv 30. prosince 2005. Řecko vydání zákazu zdůvodnilo mimo jiné potřebou ochrany životního prostředí.
Zákaz pěstování a dovozu osiva GM kukuřice MON 810 vydalo už v roce 1999 Rakousko, v lednu 2005 Maďarsko a v březnu 2005 i Polsko. Uvedené země zákaz odůvodňují neexistencí řádného monitorovacího plánu, jenž je pro GM plodiny vyžadován platnou evropskou legislativou. Evropským úřadům předložený plán monitoringu GM kukuřice MON 810 však byl podle kritiků 10 let starým monitoringem firmy Monsanto, který ignoroval řadu vědeckých studií publikovaných později. Tyto studie upozornily na řadu možných nežádoucích účinků, včetně vlivu Bt toxinu na ostatní živočišné druhy nebo na jeho akumulaci Bt-toxinu v půdě.
"Ilegální dovozy odpadu jsou už nyní v česko-německém pohraničí vážným problémem. Schválení návrhu nové evropské legislativy by bohužel otevřelo dveře k prakticky nekontrolovatelnému legálnímu dovozu stovek tisíců tun odpadů do stávajících nebo plánovaných spaloven odpadů. Vážně ohroženo by tak mohlo být životní prostředí Prahy, Liberce a Brna, kde už německé či rakouské firmy podaly žádosti o spalování dovážených odpadů. Nová legislativa by ale mohla být hrozbou také pro České Budějovice, Opatovice, Plzeň a Ostravu, kde se o výstavbách spaloven komunální odpadů seriózně uvažuje," uvedl MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant STUŽ pro oblast ekologických a zdravotních rizik.
Zvýhodnění spalování odpadů na úkor recyklace by bylo nejen plýtváním materiálními hodnotami v odpadech obsaženými a rizikem pro životní prostředí, ale ohrozilo by i tisíce existujících pracovních míst v evropském recyklačním průmyslu. Sama Evropská komise přiznává, že kapacity pro recyklaci 10 tisíc tun odpadu mohou vytvořit asi 250 pracovních míst, zatímco jeho spalování jen 30 a skládkování dokonce pouhých deset. Důrazná politika prevence vzniku a recyklace odpadů tak může velmi dobře naplnit všechny tři hlavní složky udržitelného rozvoje - ekologickou, ekonomickou i sociální.
"Ministerstvo životního prostředí ČR by se mělo zcela jednoznačně a velmi tvrdě postavit proti navrhované změně odpadové hierarchie a proti návrhu na překlasifikování spaloven odpadů ze zařízení pro likvidaci odpadů na způsob využití odpadů. Jinak de facto ztratí možnost v rámci společného hospodářského prostoru EU zabránit masovému dovozu odpadů do České republiky", konstatovala ing. Eva Tylová, místopředsedkyně STUŽ.
Pro další informace:
MUDr. Miroslav Šuta
konzultant STUŽ v oblasti ekologických a zdravotních rizik
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
telefon:
ing. Eva Tylová
místopředsedkyně STUŽ
e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
telefon:
Poznámky pro editory:
(1) Návrhy Rámcové směrnice o odpadech a Tématické strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci zveřejnila Evropská komise v prosinci 2005. Zabývala se jimi lednová Rada ministru životního prostředí členských států EU, která také ustanovila speciální pracovní skupinu J1, jejíž druhé zasedání probíhá v Bruselu 26.1.2006. Česká republika podle sdělení MŽP ČR doposud nezaujala k oběma dokumentům pozici a chystá se do 3. února 2006 zaslat své píse
Zpráva konstatuje, že moderní ekologická legislativa může snížit náklady průmyslu a podnikání, vytvořit trhy pro ekologické zboží a služby, podněcovat inovace, snižovat podnikatelské riziko a zvyšovat důvěru investičních trhů a pojistitelů, přispívat ke konkurenční výhodě a vytvářet konkurenceschopné trhy, vytvářet a udržovat pracovní místa, zlepšovat zdraví pracujících a veřejnosti, chránit přírodní zdroje, na kterých závisí nejen podnikání i život nás všech.
Zpráva dále konstatuje, že v současné době existují významné důkazy o tom, že kvalitní environmentální řízení a regulace nenarušují celkovou onkurenceschopnost a hospodářský rozvoj. Naopak, mohou být prospěšné tím, že vytvářejí tlak, který podněcuje inovace a upozorňuje podniky na neefektivitu zdrojů a nové příležitosti.
Na rozdíl od Ambrozka se otevřeně proti REACH staví řada českých europoslanců, např. Vladimír Železný, Miroslav Ouzký (ODS) nebo Jan Zahradil (ODS). Kompromisně se vyjádřila např. Zuzana Roithová (KDU-ČSL) nebo Miloslav Ransdorf (KSČM). Pro "co nejúčinnější legislativu z hlediska ochrany lidského zdraví" se podle ČTK vyslovil třaba JIří Maštálka (KSČM).
Podrobnější informace naleznete například
- v tiskové zprávě ČTK EP projednává důležitý zákon o chemikáliích, hlasování ve čtvrtek
- v tiskové zprávě MŽP ČR Evropský parlament zítra hlasuje o nové chemické politice
- v tiskové zpráve Greenpeace ČR Hlasování v EP: REACH čeká první zkouška
Cílem reformy je zvýšit inovativnost a konkurenceschopnost evropského průmyslu, zajistit dostatek informací o produkovaných chemikáliích a lépe chránit životního prostředí a zdraví lidí před nebezpečnými chemikáliemi. Zda se to podaří, rozhodnou Evropský parlament a Evropská komise, patrně koncem roku 2006.
"Staré" a "nové" chemické látky
Asi 100 tisíc chemických látek, které byly uvedeny na trh do roku 1981, je podle Evropské environmentální agentury v EU evidováno v registru EINECS (European Inventory of Existing Commercial Substances). Zjednodušeně se jim říká “staré” látky na rozdíl od “nových”, jež byly na trh uvedeny a registrovány po roce 1981. U "nových" látek byly zavedena povinnost prověřit účinky na lidské zdraví i životní prostředí, která se vztahovala na každého, kdo vyrobí nebo doveze více než 10 kg "nové" substance.
V současnosti je v EU v prodeji asi 30 - 70 tisíc látek, z nichž u 75% je známo jen málo o jejich toxicitě. Drtivou většinu stávající produkce tvoří “staré” látky, na které se bohužel doposud systém povinného hodnocení zdravotních a ekologických dopadů nevztahoval. Pouze u hrstky "starých" látek byla dokončena studie zdravotních a environmentálních rizik, ale u většiny je stále není známo jen málo o osudu v prostředí a rizicích pro lidské zdraví. Mnohé nebezpečné látky se stále běžně používají, a to i jako součást spotřebního zboží (např. bromované zpomalovače hoření, organické sloučeniny cínu, alkylfenoly, chlorované parafíny, ftaláty). Pokračovaní ve výrobě a používání "starých" látek je dnes bohužel pohodlnější než investovat do vývoje bezpečnějších alternativ, které již povinným testováním projít musejí.
Neúnosnost stávající situace si uvědomují nejen lékaři či toxikologové, ale i politici, ekonomové a moderní průmysloví manažeři. Přítomnost mnoha nebezpečných látek prakticky na jakémkoli místě planety kromě negativních dopadů na zdraví lidí a životní prostředí (a s nimi spojenými ekonomickými ztrátami) také poškozuje kredit chemického průmyslu a potenciál jeho budoucího rozvoje. Ilustrativním příkladem může být horká debata posledních měsíců o odsunu ústecké Spolchemie z centra města.
REACH - návrh nové chemické politiky EU
Nově navržený systém registrace, evaluace a autorizace chemických látek (REACH) by se měl týkat chemikálií vyráběných nebo dovážených do EU jedním subjektem v množství větším než 1 tuna ročně, tedy asi 30 tisíc látek. REACH stanovuje 4 kategorie dle roční produkce (do 10, do 100, do 1000 a nad 1000 tun), pro které jsou odstupňovány nároky na požadované informace i časový harmonogram. Látky dodávané v množství nad 1000 t/rok jedním podnikatelským subjektem bude nutno prověřit do 3 let od vstupu legislativy v platnost. Až 11 let budou mít na registraci subjekty vyrábějící do 1 tuny jednotlivé látky ročně.
Patrně jen třetina z asi 30 tisíc látek, na něž se REACH vztahuje se podrobí povinné registraci (zbytek představují např. polotovary, s nimiž uživatel nepřichází do styku či směsi tvořené registrovanými složkami). Z těchto cca 10 tisíc chemikálií bude asi 80 % pouze registrováno, neboť nepůjde o látky příliš nebezpečné. Zbývajících asi 20 % látek má projít komplexním testováním, které bude povinné pro látky karcinogennní, mutagenní, perzistentní, ovlivňující reprodukci nebo akumulující se v živých organismech. Na základě řádně provedeného zhodnocení účinků (evaluace) bude látkám udělena autorizace, která by mohla specifikovat podmínky bezpečného užití, případné jeho omezení.
Odpovědnost za registraci ponesou sami výrobci, případně dovozci látky. Podmínky pro přezkoumání (evaluaci) však musí vytvořit jednotlivé členské státy prostřednictvím sítě autorizovaných pracovišť. Nově má být zřízena Evropské agentura pro chemické látky, která bude zpracovávat registrační dokumentace od výrobců a dovozců i výsledky evaluace. Agentura provede konečné posouzení látky a návrh rozhodnutí předloží Evropské komisi, která vydá autorizaci pro uvedení látky na trh EU.
REACH zohledňuje možnosti malých a středních firem, které mohou danou substanci registrovat kolektivně a podstatně tak ušetřit náklady. Navíc průmysloví uživatelé chemikálií se budou moci odvolat na registraci provedenou svými dodavateli. Firmy dále budou mít možnost zapojit se do výměny údajů o chemikáliích, využívat dostupnou literaturu i dříve provedené zkoušky, aby se omezily náklady na registrace nebo např. zbytečné opakované testování chemikálií na zvířatech. Výzkum a vývoj nových látek bude možné bez registrace provádět po dobu 5 let, navíc s možností odkladu o dalších 5 let.
Co přinese REACH?
Evropská komise předpokládá, že nová chemická politika (REACH) přinese tyto výsledky:
· odstraní dosavadní diskriminaci “nových” látek vůči “starým”
· bude stimulovat výzkum a rozvoj nových technologií
· zvýší konkurenceschopnost evropského chemického průmyslu v celosvětovém kontextu
· zlepší management chemických látek a zvýší úroveň chemické bezpečnosti v zemích EU
· zvýší úroveň bezpečnosti práce zaměstnanců a sníží náklady ochranu zdraví při prácí
· sníží společenské náklady na léčbu chronických onemocnění spojených z působením chemikálií
· zvýší úroveň ochrany práv spotřebitelů
Podle odhadu Evropské komise by společenský přínos systému REACH měly zdaleka přesáhnout náklady na jeho zavedení. Díky uplatnění REACH by se mělo předejít každý rok až 4300 novým zbytečným případům rakoviny, neboť doposud každý pátý zaměstnanec v EU přichází do kontaktu s karcinogeny. EK očekává úspory na nákladech na ochranu zdraví při práci a na ochranu zdraví spotřebitelů ve výši 18 až 54 miliardy euro v nebližších 30 letech.
Změna odpovědnosti průmyslu a jeho postoje
V souladu s principy fungování EU systém REACH logicky a spravedlivě přenáší část odpovědnosti za chemická rizika na jejich původce, tedy na průmysl. Dosud musejí orgány státního dohledu samy financovat a prokazovat případnou škodlivost určité chemikálie a na základě toho posléze připravují opatření pro omezení nebo zákaz jejího použití. Systém REACH vyžaduje naopak na výrobcích či dovozcích, aby prokázali znalost vlastností a zdravotní rizika produkovaných či importovaných substancí. Ti také musí řádně ošetřit, aby z kontaktu chemikálie s člověkem či životním prostředím nehrozilo nebezpečí.
Primárně odpovědnými budou tedy výrobci a dovozci v sektorech chemického průmyslu. Nová chemická politika se však dotýká i průmyslových uživatelů chemikálií, kteří musí přinejmenším ověřit, zda jimi užívané chemické látky prošly registrací a případnou autorizací. Např. výrobce textilu či nábytku užívající chemikálii přicházející do styku s lidským tělem musí prověřit, zda je jím užívaná chemikálie registrována. Pokud ne, musí tak učinit sám.
Inovace, konkurenceschopnost a předpokládané globální dopady
Ekonomičtí analytikové i Evropská environmentální agentura s odkazem na analýzy zkušeností se zaváděním environmentální regulace během 70. až 90. let v různých částech světa dokazují, že tato opatření podnítila inovaci v průmyslu a vedla k rozvoji nových progresivních technologií. Podobné scénáře jsou přepokládány i po zavedení REACH, což by vedlo do budoucna nejen větší bezpečnosti a prosperitě průmyslu, ale také ke zkvalitnění životního prostředí a ke zlepšení ochrany zdraví obyvatel.
Odhady nákladů ze strany průmyslových podniků a také studie dopadů na podnikání vypracovaná EK bohužel ignorují potenciální pozitivní vlivy systému REACH na inovace a konkurenceschopnost, a to zejména v následujících aspektech:
· Získání nových trhů pro produkty bezpečnější a šetrnější k životnímu prostředí.
· Bezpečnější produkty sníží riziko budoucích právních sporů ohledně zodpovědnosti, které mohou vést k obrovským výdajům (jak tomu bylo např. u azbestu).
· Zvýšení důvěry mezi zákazníky, zaměstnanci, místními komunitami a investory povede ke vzniku pozitivnějšího obchodního prostředí.
· Usnadnění zavedení nových chemických látek na trh podpoří rozvoj a inovace. · Předvídatelnější regulační systém napomůže budoucímu dlouhodobému plánování ze strany průmyslu.
· Větší transparentnost a lepší komunikace v rámci dodavatelského řetězce povede ke vzniku lepších praktických možností a důvěry ze strany uživatelů na konci řetězce a malých a středních podniků.
Zavedení bezpečnějších alternativ ke stávajícím rizikovým látkám budou mít vzhledem k velikosti a významu společného trhu EU nepochybně též globální dopad. To si dobře uvědomují zejména bezprostřední konkurenti evropského chemického průmyslu v USA a v Japonsku, kteří nebudou moci ignorovat nový regulační systém EU. Přitom např. USA nyní na trh EU každoročně exportují chemické látky v hodnotě 17 miliard euro.
Zatímco Evropská komise povolila dovoz geneticky modifikované (GM) řepky, Austrálie už několik měsíců prožívá vážnou krizi způsobenou kontaminací GM řepkou, která se vymyká kontrole.
Australské problémy s GM řepkoou Řepka se v Austrálii pěstuje na milionech hektarů a má pro zemi značný hospodářský význam, podstatná část úrody je totiž určena na vývoz. Genetická kontaminace řepky je už ohlášená ze 4 států australské federace - Nového jižního Walesu, Jižní Austrálie, Viktorie a Západní Austrálie. Vláda Nového Jižního Walesu (NJW) se proto rozhodla zakázat jakékoli pěstování GMO (zatím do března 2008) a přikázala zlikvidovat milióny sazenic řepky. Podle vyjádření ministra Iana Macdonalda muselo být zlikvidováno 9 polních odrůdových pokusů s řepkou pro podezření z genetické kontaminace. Vážné znepokojení nad neschopností nebo neochotou firem obchodujících s GMO zabránit genetické kontaminaci vyjádřil i jeho kolega Kim Chance, ministr zemědělství vlády Západní Austrálie. Australští farmáři žádají, aby firmy ovládající obchod s GMO byly volány k odpovědnosti za a byly nuceny zemědělcům vyplácet kompenzace za kontaminaci GMO.
Příčinou genetické kontaminace může být osivo špatně označené či nedopatřením kontaminované, ale také zkřížené opylení (tzv. cross pollination ) mezi konveční a geneticky manipulovanou rostlinou řepky. Podle profesora Tima Reevese z komise pro genovou technologii, která nad pokusy v Novém Jižním Walesu dohlížela, bylo minimálně na jednom z polí nalezeno až 20% (!) rostlin řepky tolerantní ke glyfosátu, což je vlastnost vnášená do řepky metodami genetické manipulace.
Tyto GM plodiny zavedla do praxe firma Monsanto, aby udržela odbyt svého herbicidu Roundup, kterému končila patentová ochrana. Farmáři, kteří si koupí osivo GM plodiny vyvinuté Monsantem jako odolné vůči herbicidu, zároveň podepisují závazek používat jen postřik této firmy. Farmáři si také nesmí ponechat semena z vlastní úrody k použití jako osivo v následujícím roce. Musí si každý rok koupit nové osivo (a nový herbicid), jinak jim o armády právníků Monsanta hrozí léta vláčení po soudech jako se to stalo jejich kanadskému kolegovi Percy Schmeiserovi.
EU otevřela dveře pro GM řepku
Zatímco Austrálie s obtížemi likviduje zamoření GM řepkou, Evropská unie mu nedávno otevřela dveře. Evropské komise od počátku září 2005 povolila dovoz osiva GM řepky GT73 vyráběné firmou Monsanto. Autorizace byla vydána na 10 let a údajně obsahuje "soubor doporučených pravidel, jak má společnost Monsanto jednat, dojde-li k náhodnému úniku osiva". Podle mezinárodní ekologické organizace Přátelé Země, ale Evropská komise nedokázala specifikovat opatření, která by genetické kontaminaci zabránila a hrozí, že dojde k opakovaná skandálů s genetickou kontaminací, ke kterým došlo v Kanadě a Austrálii. Přátelé Země proto vyzývají vlády jednotlivých členských států EU, aby podobně jako v Austrálii v rámci svých pravomocí GM řepku firmy Monsanto zakázaly.
Smutnou vizitkou pro demokracii v EU je informace Přátel Země, že na setkání ministrů životního prostředí 13 z 25 členských států hlasovalo proti povolení GM řepky v EU (ministr Ambrozek se za Česko hlasování zdržel), a přesto Evropská komise názor ministrů většiny členských států ignorovala a povolení agrochemická firmě Monsanto vydala.
Monsanto kvůli GMO masově korumpovalo indonéské úředníky
Rozhodnutí Evropské komise vzbuzuje obavy i vzhledem k odhaleným korupčním skandálům mezi evropskými komisaři v minulosti. Přitom Monsanto je známo svými nevybíravými metodami prosazování GMO. Letos byla firma americkými úřady potrestána pokutu ve výši 1,5 miliónu dolarů za systematické uplácení indonéských úřadů při povolování GMO. Celkem se jednalo se o ilegální nebo problematické platby nejméně pro 140 současných nebo bývalých indonéských vládních úředníků a členů jejich rodin. Úplatky vykázalo Monsanto jako "konzultační poplatky" a dopustilo se tak podle amerického ministerstva spravedlnosti porušení amerických zákonů (Forreign Corrupt Practice Act). Někteří akcionáři Monsanta jsou situací ve firmě natolik znepokojeni, že žádají o změny pravidel pro top management firmy.
Monsanto čelí v Indonésii silnému odporu farmářů proti plánům na zavedení pěstování GM bavlníku a firma se pokusila tyto problémy "vyřešit" úplatkem významnému úředníkovi indonéského ministerstva životního prostředí, aby při rozhodování o GM bavlníku ignoroval výsledky jedné z nepohodlných studií. V roce 2002 tehdejší hlavní manažer Monsanta přikázal indonéské konzultační firmě vyplatit úplatek ve výši 50.000 dolarů. Následně během vyšetřování korupce Monsanto připustilo, že nešlo o ojedinělý případ a že v letech 1997 až 2002 zaplatilo okolo 700 tisíc dolarů mnoha dalším úředníkům. Vedení Monsanta přiznalo za "nežádoucí činnost" plnou odpovědnost a souhlasilo s provedením tříleté hloubkové kontroly svých obchodních praktik americkými úřady.
Společnou tiskovou zprávu EEB, ASSURRE, European Compost Network, FEAD a RREUSE v angličtině ve formátu PDF naleznete ZDE: Stakeholders disappointed that Commission backs down on strategic biowaste legislation
Český ministr ŽP Libor Ambrozek v dopise odeslaném 22. srpna 2005 eurokomisaři Dimasovi uvádí kromě jiného:
"Domnívám se, že tato problematika by měla být regulována na úrovni Společenství směrnicí, která by vhodně doplnila směrnici o skládkování odpadů. Uvítali bychom, kdyby směrnice komplexně upravila nakládání s biodegradabilnimi odpady. Návrh této směrnice by podle mého názoru měla Komise předložit co možná nejdříve a vyjít přitom z již nashromážděných poznatků.
Stakeholders disappointed that Commission backs down on strategic biowaste legislation
Despite numerous calls from EU Member States, the European Parliament and a broad range of stakeholders, the European Commission has recently confirmed its decision to abandon the idea of an independent directive on biowaste. It was expected such a directive would give much needed guidance to help Member States fulfil the targets of the Landfill Directive reducing biodegradable waste landfilling and make waste management investment decisions.
In a recent letter replying to a broad coalition of stakeholders3, European Environment Commissioner Dimas confirmed that the Commission will not go down the route of dedicated legislation on biowaste. Instead it suggests alternative instruments, which only focus on the setting of quality standards – on compost and installations at EU level.
The coalition is deeply worried that this “hands-off” approach may endanger the timely and effective implementation of the Landfill Directive by leaving no guidance to Member States and local authorities as how best to achieve the landfill diversion targets in an integrated way. “The political signal of reducing reliance on landfill with clear diversion targets4 in the Landfill Directive was a necessary first step”, said a spokesperson of the coalition. “However, it is essential that the Commission provides Member States with strategic guidance as regards which management options to consider when implementing national strategies for the diversion of biodegradables. The compostable biowaste fraction of biodegradable waste is the biggest household waste fraction, which accounts for 30% to 45% of municipal solid waste across Europe. Setting harmonised recycling targets at EU level will therefore send an important political signal in a critical time period when Member States and local authorities are taking long-term decisions on future waste management policy direction and investments”.
By proposing an approach based solely on compost and installation standards, the Commission is reversing the strategic approach to waste policy taken up to now. Actively steering EU waste management by setting clear goals for priority waste stream management is the basis for creating secure environments for investment and innovation in recycling across Europe. A good example is the Packaging and Packaging Waste Directive. Compost and other biological treatment standards alone will not provide adequate upstream guidance for the whole sector of the biological treatment of waste and organic matter recycling. “The Commission is wrong in believing that sustainable management of biowaste would take place without EU guidance”, continued the coalition spokesperson. “Biowaste is a valuable resource and it is economically and environmentally unjustified to abandon EU legislation in this area”.
The coalition is supported in its concerns by a number of EU Member States5 and now encourages other Member States, Members of the European Parliament and other actors to call on the Commission to respect the demands of the 6EAP, the European Parliament and the Council – and put biowaste legislation back onto the EU political agenda.
Nová direktiva ovšem povede ke snížení emisí síry o méně, než 10 %, ačkoliv Evropský parlament (EP) původně požadoval snížení o 80 %. Podle Kerstin Mayer, odbornice EEB na problematiku znečištění ovzduší je to ztracená šance pro čistší vzduch v Evropě. "Emise z lodí mohou být sníženy daleko více při nízkých nákladech. Znečištěné ovzduší způsobuje škody na životním prostředí i na zdraví v celé EU. Je nezodpovědné, že evropské vlády blokují iniciativy směřující k náročnější směrnici.", říká Kerstin Mayer. "Znečištění ovzduší z lodí rostlo plynule během posledních 15 let a nová direktiva tento trend nezastaví. I při dodržování nové směrnice překročí do roku 2020 emise síry z lodí emise z pevninských zařízení."
Více informací viz:
Znečištění ovzduší z lodí (prosinec 2004): http://www.eeb.org/activities/air/ship-briefing-nov04-(1).pdf
Stránka EEB věnovaná znečištění z lodní dopravy: http://www.eeb.org/activities/air/shipping/Index.htm