Společnost pro trvale udržitelný život

Aktuality STUŽ

Aktuality STUŽ je emailový zpravodaj, který vychází přibližně jednou za 2 týdny a přináší aktuality pro členy a příznivce STUŽ. Přihlaste se k jeho odběru vyplněním jednoduchého formuláře zde.

Archiv doposud vydaných Aktualit STUŽ.

Staňte se členem STUŽ

Není nic jednoduššího, než se přihlásit.

Informace o podmínkách členství

On-line přihláška za člena STUŽ

 

STUŽ na sociálních sítích

Sledujte nás také na sociálních sítích - tam najdete aktuální informace a zajímavosti

Facebook

Twitter

Plzeň, 1. března – Během prvního roku existence se činnost plzeňské regionální pobočky Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ) soustředila zejména na ekologické poradenství a na připomínkování projednávaných českých a evropských zákonů týkajících se životního prostředí.

„Naše aktivity se tématicky týkaly zejména projednávané právní regulace chemických látek a nakládání s odpady. Podíleli jsem se však také na připomínkování návrhů evropských směrnic nebo strategií týkajících se pesticidů, kvality ovzduší a rtuti. Kriticky jsme se vyjádřili např. i k návrhu českého národního alokačního plánu, který zcela absurdně navrhuje povolit vyšší znečištění skleníkovými plyny z českého průmysl a který ministři Říman a Kalaš pokrytecky vydávali za údajný český ´příspěvek k ochraně klimatu´“, uvedl MUDr. Miroslav Šuta, předseda regionální pobočky STUŽ.

Pobočka STUŽ získala během prvního roku činnosti také tři granty. První od Nadace Partnerství na projekt týkající se návrhu nové evropské odpadové směrnice. Nadace OSF Praha poskytla grant na projekt týkající se transparentnosti rozhodovacích procesu v oblasti životního prostředí. European Environmental Bureau pak podpořilo aktivity týkající se managementu chemických látek.

„Během prvního roku činnosti jsme poskytli více než 150 bezplatných rad a konzultací. Obraceli se na nás hlavně novináři a lidé z nevládních organizací, ale také pracovníci veřejné správy (hlavně z menších obcí) i řadoví občané. Takový zájem o informace týkající se životního prostředí nás příjemně překvapil. Je signálem toho, že se lidé o ekologické problémy zajímají a že hledají cesty, jak se chovat ohleduplně k životnímu prostředí,“ uvedl Šuta.

Plzeňská STUŽ během posledního roku také spolupracovala s mnoha českými a několika zahraničními novináři na přípravě řady článku a několika rozhlasových a televizní pořadů. Pomáhala též s přípravou diskusních seminářů STUŽ věnovaných problematice odpadů a chemických látek.

„Zatím největším zklamáním bylo pro nás to, že se nám nepodařilo získat podporu pro projekty, které se měly zabývat problematikou znečištění ovzduší a odpadů přímo v plzeňském regionu. Paradoxně jsme sice uspěli v Praze, Brně či Bruselu, ale zatím ne v Plzni. Ale nedáme jsme se odradit a pokusíme se připravit nové projekty, které by pomáhaly přímo v našem regionu,“ uvedl Šuta.

26. září 2006 - Evropský parlament dnes hlasuje o návrhu evropské směrnice pro kvalitu ovzduší, která má pro Česko obzvlášť velký význam. V loňském roce asi 60% obyvatel ČR dýchalo nepřípustně znečištěný vzduch, který vážně ohrožuje zdraví. Jen znečištění jemným polétavým prachem zkracuje každému obyvateli Česka život v průměru o více než 10 měsíců (1).

"Předložené návrhy jsou velice rozporné a mohou ochranu zdraví vylepšit (2) nebo zhoršit (3). Zejména doporučení německého poslance Holgera Krahmera (FDP) mohou znamenat vážné ohrožení zdraví lidí. Jde např. o vysoké zákonné limity pro škodliviny, které ignorují doporučení špičkových evropských expertů i Světové zdravotní organizace (WHO). Průmyslovým lobbystům se podařilo prosadit např. předložení návrhů na vyjímky pro určité firmy či odvětví, na odložení platnosti klíčových limitů o řadu let, na vyčlenění ´špinavých zón´, kde by limity nebyly závazné," uvedl MUDr. Miroslav Šuta, odborný konzultant pro ekologická a zdravotní rizika.

Důsledky znečištění ovzduší polétavým prachem mají i značně negativní ekonomický dopad, neboť snižují evropský hrubý domácí produkt o desítky miliard euro ročně. Přínosy z čistějšího ovzduší mohou být podle odborníků až 4-krát větší než náklady na zlepšení kvality ovzduší (1).

"Organizace pacientů s dýchacími chorobami, zdravotníků i ochránců životního prostředí vyzvaly europoslance, aby hlasovali pro zpřísnění limitů pro polétavý prach a oxidy dusíku. Velký spor se vede hlavně o limit pro jemný polétavý prach (PM 2,5), který Evropská komise navrhla ve výši 25 mikrogramů/m3, ačkoli WHO doporučuje jen 10 mikrogramů/m3. Eurokomisaři dokonce ignorovali i výsledky vlastního vědeckého programu CAFE (Čistý vzduch pro Evropu), který doporučil stanovení limitu pro jemný prach mezi 12 a 20 mikrogramy/m3", konstatoval MUDr. Šuta.

Poznámky pro editory:

(1) Baseline Scenarios for the Clean Air for Europe (CAFE) Programme Final Repor

(2) Vybrané pozměňovací návrhy ve prospěch efektivnější ochrany zdraví:
- č. 55 - navrhuje stanovení ročního limitu pro polétavýprachu na 20 mikrogramů/m3
- č- 56 - navrhuje právní závaznost snížení expozice (vystavení) jemnému prachu
- č- 57 - navrhuje limitní hodnotu pro jemný prach na 12 mikrogramů/m3

(3) Vybrané pozměňovací návrhy proti ochraně zdraví
- č. 10 - navrhuje nesystémové výjimky pro jisté obory
- č. 30 - navrhuje odložení platnosti limitů pro znečištění až na léta 2017/18
- č- 33 - navrhuje výjimky pro jisté firmy a narušuje směrnici o integrované prevenci a omezování znečištění (IPPC)
- č. 46 - navrhuje oslabit denní a roční limit pro prach
- č. 79 - navrhuje výjimku pro určité oblasti, kde by znečištění mohlo překračovat limity
- č. 81 - navrhuje odložení platnosti limitů pro znečištění až na léta 2013/14

Příloha

Co je polétavý prach

Jako polétavý prach jsou označovány tuhé částice unášené vzduchem, které se liší jak svou velikostí, tak chemickým složením i původem. Obvykle jsou za polétavý prach považovány částečky menší než 10 mikrometrů a jejich obsah v ovzduší se vyjadřuje jako hodnota PM 10. Ukládání částic v dýchacím ústrojí člověka je závislé jednak na jejich velikosti, ale i na způsobu dýchání. Předpokládá se, že částečky nad 10 mikrometrů jsou při běžném povrchovém dýchání nosem zachycovány na sliznici dutiny nosní. Částečky v rozsahu 5-10 mikrometrů se usazují v jemných dýchacích cestách. S rostoucí hloubkou dýchání roste množství větších částic strhávaných proudem vzduchu do hlubších částí dýchacího ústrojí. Za nejnebezpečnější je považována právě jemná frakce o velikosti do 2,5 mikrometru, která je označována jako PM 2,5, a která se v plicích dostává nejhlouběji.

Zdravotní vlivy polétavého prachu

Účinky krátkodobého působení:

· zvýšení počtu zánětlivých onemocnění plic
· nepříznivé účinky na kardiovaskulární systém
· zvýšení spotřeby léčiv
· zvýšení počtu hospitalizací
· zvýšení úmrtnosti

Účinky dlouhodobé působení:

· snížení plicních funkcí u dětí i dospělých
· růst onemocnění dolních cest dýchacích
· zvýšení počtu chronických obstrukčních onemocnění plic
· snížení předpokládané délky dožití (převážně v důsledku úmrtnosti na srdečně-cévní a plicní onemocnění)

Plán odpadového hospodářství, který 7. září schválili zastupitelé Plzně, počítá u dvou ze čtyř variant se spalovnou komunálního odpadu o kapacitě nejméně 100.000 tun odpadu ročně. Plzeň přitom vyprodukuje sotva čtvrtinu tohoto množství, a musela by tak dovážet velké množství odpadu z celé ČR. Tolik odpadu nevyprodukuje ani celý Plzeňský kraj. ČTK to řekl městský radní Miroslav Zábranský, který se s dalšími sedmi ze 47 zastupitelů snažil varianty se spalovnou vyloučit.

"Zatím se o ničem nerozhodlo a spalovnu by stejně musel řešit kraj," řekl technický náměstek primátora Stanislav Hajný. Všechny varianty, včetně skládkování a biologické likvidace, jsou podle něj otevřené a rozhodovat se o nich bude podle ekonomické výhodnosti nejdříve za pět let.

"Přestože plánovaná produkce směsného komunálního odpadu v Plzni je pouze 26.300 tun za rok, bylo rozhodnuto varianty s takto velkou spalovnou v plánu ponechat," uvedl Zábranský. Pokud se takové zařízení postaví, bude se muset minimálně 73.700 tun ročně ke spálení dovézt. Navíc spalováním odpad nezmizí. Vznikne při něm 30.000 tun škváry, jež bude muset jít na skládku.

Známý plzeňský ekolog Jiří Kohout ze Strany zelených je zásadně proti komerční spalovně komunálního odpadu, kde by se svážel odpad dovážený z celého Česka. "Divím se, že tuto možnost zastupitelé dávno neodmítli," řekl. Podle něj má město ještě velké rezervy v třídění i frekvenci svozu a nemá dostatek kontejnerů a popelnic. V mnoha částech Plzně chybí nádoby na biologický odpad, neřeší se svoz kovů a nebezpečného odpadu, dodal.

Další varianty odpadového plánu předpokládají maximální vytřídění odpadu a spalování pouze částí k tomu vhodných, zhruba 7900 tun. Zbytek navrhuje plán skládkovat

Plzeň (16. května 2006) - Plzeňská regionální pobočka STUŽ zahajuje projekt "Zapojení veřejnosti do rozhodování o nové evropské odpadové legislativě", (1) který podpořila grantem Nadace Partnerství. Návrh plzeňské STUŽ byl Nadací Partnerství vybrán mezi 10 nejlepších k podpoře z 83 celkem předložených projektů. Právě dnes přitom v Bruselu probíhá další jednání pracovní skupiny expertů členských zemí EU, kteří se návrhy nových odpadových pravidel EU zabývají.

"Projekt usiluje o aktivní zapojení české veřejnosti do projednávání návrhu nové odpadové legislativy Evropské unie a o takovou změnu návrhů přeložených Evropskou komisí, které by vedly k efektivnější prevenci vzniku odpadů a jejich materiálovému využití (recyklaci). Součástí projektu je připomínkování návrhu legislativy během projednávání v ad-hoc pracovní skupině expertů členských zemí EU, Radami ministrů a Evropským parlamentem. Kromě spolupráce při vytváření pozice České republiky projektu usiluje také o širokou mezinárodní spolupráci nevládních organizací členských států EU," uvedl MUDr. Miroslav Šuta, předseda regionální pobočky STUŽ a konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik.

Evropská komise navrhuje, aby spalovny komunálního odpadu už nebyly zařízením pro likvidaci, ale pro "využití" odpadů, což by podpořilo export odpadů do spaloven. Úprava pohybu odpadů pro jeho využití je totiž mnohem benevolentnější než pro likvidaci. Navíc výrazně nižší ceny za spalovaní odpadů v zemích jako je Česká republika nebo Polsko povzbuzují export odpadů a vedou k eko-dumpingu. Návrh na klasifikaci spalování odpadů jako "energetického využití" je v protikladu s mnohem větším úsporami materiálů a energie v případě alternativních postupů jako je recyklace.

Česká republika proto vyjádřila nesouhlas se stávajícím zněním návrhu Evropské komise (2) a její pozici již podpořili delegace Dánska, Belgie a Portugalska. Počátkem května získal ministr Ambrozek podporu pro český postoj i od svých kolegů z tzv. Visegradské skupiny (kromě ČR i Polsko, Maďarsko a Slovensko.

Českou pozici v tomto ohledu podporuje dále koalice evropských nevládních ekologických organizací, které žádají, aby Evropská komise přepracovala své návrhy směrem EU k prevenci vzniku a recyklaci odpadů, aby stanovila měřitelné cíle a k nim adekvátní opatření. A zejména, aby zabránila legalizaci eko-dumpingu v podobě exportu odpadů do spaloven tím, že do směrnice zakotví princip soběstačnosti v nakládání s odpady. (3, 4)

Poznámky pro editory:

(1) Návrhy Rámcové směrnice o odpadech a Tématické strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci zveřejnila Evropská komise v prosinci 2005. Zabývala se jimi lednová Rada ministru životního prostředí členských států EU, která také ustanovila speciální pracovní skupinu J1, jejíž zasedán probíhá právě dnes v Bruselu.

(2) V Bruselu byla prezentovaná oficiální pozice České republiky vyjadřující vážné výhrady k návrhu Rámcové směrnice o odpadech a Tématické strategie pro předcházení vzniku a recyklaci odpadů na jednání pracovní skupiny počátkem února a poté na zasedání evropské Rady ministrů životního prostředí v březnu 2006.
Více ve společné tiskové zprávě českých ekologických a spotřebitelských organizací z 6. února 2006: "Česká republika vyjádřila obavy z návrhu nové odpadové legislativy EU"

(3) Společná tisková zpráva evropských NGO z 24. března 2006: "Nelegalizujte eko-dumping!, Export odpadů do spaloven je nepřijatelný"

(4) Tisková zpráva European Environmental Bureau (EEB) z 15. května 2006: "The burning issue: Central Europeans challenge Commission on waste incineration"

Londýn/Praha/Plzeň - 3. května 2006 - Exhalace oxidu uhličitého z výroby energie ve spalovnách komunálního odpadu jsou srovnatelné s elektrárnami na zemní plyn. Ukázala to nezávislá studie, jež kalkuluje znečištění z různých technologií nakládání s odpady a kterou dnes v Londýně prezentuje britská partnerská organizace Hnutí DUHA [1]. Nejlepším řešením podle propočtů ve studii je vysoká míra recyklace a kompostování odpadu kombinovaná s likvidací zbytků v technologií tzv. mechanicko-biologické úpravy a bioplynovými stanicemi.

Spalovny komunálního odpadu s kombinovanou výrobou elektřiny a tepla způsobují exhalace (průměrně 0,34 tuny na megawatthodinu) srovnatelné s elektrárnou na zemní plyn (0,38 t/MWh). Předpokládá se přitom, že v příštích desetiletích ještě o něco stoupnou, protože se bude zvyšovat podíl plastů v komunálním odpadu.

Studie přitom kalkuluje pouze s oxidem uhličitým fosilního původu (například ropa ve formě plastů). Nezapočítává tedy spalování odpadní biomasy ze zahrad, parků či kuchyňských zbytků.

Nejčistější ze současných uhelných elektráren ČEZ – Dětmarovice – způsobuje exhalace asi 0,9 tuny na megawatthodinu [2].

Srovnání s elektrárnami ČEZ ovšem není zcela spravedlivé. České uhelné bloky se totiž blíží konci své životnosti a budou nahrazovány novými, čistějšími. Zároveň s rostoucím podílem plastů v odpadu to znamená, že během zhruba patnácti let budou moderní černouhelné elektrárny způsobovat jen asi o 40 % nižší exhalace než spalovny. Plynové zdroje je dokonce překonají.

V propočtu je zahrnut pouze oxid uhličitý, který vzniká přímo spalováním. Nezapočítává například exhalace skleníkových plynů z transportu zemního plynu nebo přepravy odpadků a především ztráty energie, ke kterým dojde vyplýtváním recyklovatelných materiálů, jež se musí opět vyrobit z přírodních surovin.

Podrobnější informační list:
www.hnutiduha.cz/publikace/infolisty/pdf/CO2_odpad.pdf

Ivo Kropáček z Hnutí DUHA řekl:
„Takzvané energetické využití odpadu ve spalovnách ve skutečnosti z velké části není nic jiného než spalování fosilních paliv s vysokými exhalacemi oxidu uhličitého. Dokonce i když odpad obsahuje velké množství biomasy, exhalace fosilního oxidu uhličitého jsou srovnatelné s elektrárnou na zemní plyn. Výstavba spaloven je tedy vysloveně krokem proti snahám o snížení exhalací skleníkových plynů.“

Miroslav Šuta, předseda plzeňské regionální pobočky Společnosti pro trvale udržitelný život, řekl:
„Výsledky studie znovu potvrzují, že spalovaní odpadů představuje nejen mrhaní cennými surovinami, ale představuje také značný zdroj skleníkových plynů. Pokud Evropská komise míní dostát svým závazkům v ochranu klimatu, měla by změnit návrh nové odpadové legislativy tak, aby upřednostnila materiálovou recyklaci odpadů před jejich spalováním. Evropská unie by také měla zastavit z subvence evropských fondů pro výstavbu nových spaloven odpadů a přesměrovat je na podporu recyklace a obnovitelných zdrojů energie." [3]

Poznámky:

[1] Studie je výsledkem výzkumu konzultační společnosti Eunomia Research and Consulting, který financovala organizace Friends of the Earth – britský partner Hnutí DUHA. Kompletní analýza (85 stran) je ke stažení na www.foe.co.uk/resource/reports/changing_climate.pdf

[2] Současné hnědouhelné elektrárny ČEZ způsobují exhalace mezi 1–1,7 tuny oxidu uhličitého na megawatthodinu.

[3] Návrhy Rámcové směrnice o odpadech a Tématické strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci zveřejnila Evropská komise v prosinci 2005. Zabývá se jimi Rada ministrů ŽP a v brzké době je začne projednávat Evropský parlament.

Oba dokumenty postrádají kontrolovatelné cíle i efektivní nástroje pro prevenci vzniku a recyklaci odpadů. Navíc oslabují koordinaci odpadové politiky v rámci EU a směřují i k oslabení principu zodpovědnosti výrobců za odpad. Změna hierarchie v nakládání s odpady zvýhodňuje spalování tím, že ho navrhuje klasifikovat jako využití, ačkoli doposud bylo považováno za likvidaci odpadů. Tím by EU dále uvolnila exportů odpadů z bohatších do chudších regionů Evropy. Více tisková zpráva STUŽ z 26. 1. 2006 "Návrh nové odpadové legislativy EU je vážnou hrozbou pro české životní prostředí"

Plzeň (29. března 2006) - Jako nejhorlivější zastánce ničení přírody v roce 2005 vyhodnotila regionální pobočka STUŽ šéfy energetického a chemického průmyslu. Proto byli jako kandidáti na titul Ropák roku 2005 navrženi: ředitel firmy ČEZ Martin ROMAN, prezident Svazu chemického průmyslu Pavel ŠVARC a poslanec Evropského parlamentu (EP) Jan ZAHRADIL (ODS), který byl navíc za svůj výrok nominován do ankety Zelená perla 2005 (1).

"Martin Roman si svou nominaci vysloužil zejména za pokus zvrátit politický vývoj po roce 1989 snahou o pokračování devastace severních Čech, o vyhnání tisíců lidí z jejich domovů a o zničení dalších severočeských obcí. ČEZ podporuje oprášený komunistický plán srovnat se zemí Horní Jiřetín a Černice. Vzhledem k bezohlednosti a společenské nebezpečnosti takového plánu rozsáhlé devastace území by měl být Martin Roman velmi horkým kandidátem na Ropáka roku 2005," uvedl Miroslav Šuta, předseda regionální pobočky STUŽ a konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik (2).

Další kandidáti na Ropáka roku 2005 byli navrženi za svou kampaň proti přijetí návrhu na reformu chemické politiky Evropské unie (REACH). Tento systém by měl pomoci ochránit zdraví lidí a životní prostředí před negativním působením chemických látek (3). Náhradou nejnebezpečnějších chemikálií bezpečnějšími alternativami by bylo možné podle odborníků např. předejít každoročně desítkám tisíc nemocí z povolání (4).

"Pavel Švarc nominaci získal především za systematickou lobbyistickou kampaň Svazu chemického průmyslu proti systému REACH a proti náhradě nejnebezpečnějších chemických látek bezpečnějšími alternativami. Dokonce se sám v médiích zapojil do dezinformační kampaně proti návrhu reformy evropské chemické politiky," uvedl Šuta a dodal: "Jan Zahradil bojoval za zachování zisků chemického průmyslu z výroby nejnebezpečnějších chemikálií v Evropském parlamentu i v médiích tak nesmlouvavě, že svou razancí předčil i mnohé profesionální průmyslové lobbyisty. Při svých pokusech o zamítnutí či zmrzačení REACH však bohužel ignoroval skutečnost, že přísnější regulace chemikálií může tisícům jeho voličů zachránit zdraví nebo život."

Do ankety Zelená perla byl Jan Zahradil (ODS) nominován za svůj výrok, kterým systém REACH označil za "jednu z největších zrůdností, kterou EP kdy schválil"(5).

Organizátorem 14. ročníku ankety Ropák roku a 11. ročníku ankety Zelená perla je občanské sdružení Děti Země. Vítěze obou soutěží vybere porota sestavená z odborníků v oblasti životního prostředí i významných společenských osobností. Slavnostní vyhlášení výsledků proběhne 28. dubna v brněnském Divadle Bolka Polívky.

Poznámky pro editory:

(1) Více o anketách Ropák roku a Zelená perla naleznete ZDE: http://www.detizeme.cz/ropak/.
(2) Výhrady k plánu na zboření severočeských obcí shrnuje "Stanovisko STUŽ č. 107 ke konceptu Územního plánu velkého územního celku Ústeckého kraje a k vyhodnocení jeho vlivů na životní prostředí (SEA)".
(3) Návrh reformy chemické politiky EU (REACH) a její předpokládané dopady.
(4) Nová regulace chemikálií (REACH) může každoročně zabránit desítkám tisíc nemocí z povolání.
(5) Ihned.cz, 17.11.2005 http://ihned.cz/?&p=000000_d&article[id]=17227980.
Příloha:

Návrhy kandidátů na Ropáka roku 2005

Martin Roman - generální ředitel ČEZ a.s

- za vyvíjení tlaku na prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách, které by důlní firmě Mostecká uhelná společnost umožnilo prodloužit dobu těžby uhlí za cenu zničení obcí Horní Jiřetín a Černice
- za prosazování vysokého objemu emisních povolenek pro skleníkové plyny pro firmu ČEZ a tím pádem i pro Českou republiku
- za nezodpovědnou a neudržitelnou rozvojovou strategii firmy orientovanou na neobnovitelné zdroje energie (uhelná a jaderná energetika)

Pavel Švarc - prezident Svazu chemického průmyslu a generální ředitel ČEPRO

- za systematickou lobbyistickou kampaň Svazu chemického průmyslu proti náhradě nejnebezpečnějších chemických látek bezpečnějšími alternativami rámci REACH
- za prosazení vysokého množství emisních povolenek pro skleníkové plyny pro chemický průmysl a tím pádem i pro Českou republiku
- za snahu kriminalizovat své kritiky a zakrýt svou osobní angažovanost při rozhodování o sanaci dioxinového zamoření Spolany Neratovice
- za vedení dezinformační mediální kampaně proti návrhu reformy chemické politiky EU

Jan Zahradil - člen Evropského parlamentu a stínový ministr zahraničních věcí ODS

- za systematické pokusy o zamítnutí nebo zmrzačení návrhu reformy chemické politiky EU
- za bagatelizování negativních vlivů chemických látek na zdraví lidí a životní prostředí
- za nadsazovaní nákladů navrhovaného systému REACH a za ignorování společenských přínosů náhrady nejnebezpečnějších chemických látek bezpečnějšími alternativami

Plzeň - EKOLOG PROTI SMETIŠTI. Na tuně odpadu, dovezeného do Česka, lze vydělat mnoho desítek eur. Konečné řešení problému může podle ekologa Miroslava Šuty přinést vyrovnání cen za likvidaci odpadů.
Někteří podnikatelé se pokoušejí udělat z Česka smetiště Evropy, protože se v posledních měsících vrhli na mimořádně výnosný dovoz odpadu ze zahraničí. Ekolog a šéf plzeňské pobočky Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj Miroslav Šuta zdůrazňuje, že se nejedná pouze o dovoz odpadů z Německa.

„Byly tady už zaznamenány odpady i z Rakouska. A jakmile dovoz odpadů začali celníci kontrolovat, objevil se například odpad vezený z Itálie nebo z Rakouska do Polska,“ prohlašuje Šuta.

Od začátku roku se o problému s nelegálním dovozem odpadu hodně mluví a píše. První případy se však podařilo najít už v prosinci. „Ale neoficiální zvěsti, že se do Česka odpad začal dovážet, bylo možné zaznamenat od loňského podzimu,“ tvrdí muž, který v Plzni kdysi založil pobočku Dětí Země a později pracoval pro Greenpeace.

* V čem vězí příčiny toho, že se k nám odpady hrnou ve velkém?

Příčin je několik. Když jsme se stali členy EU, celníci opustili stanoviště na hranicích, kde do té doby sice jen namátkově, ale přece jenom dovoz kontrolovali. Další příčina dovozu odpadu jsou dramatické rozdíly v cenách jeho likvidace. V Německu je to mnohem dražší. Nejméně třikrát, někdy až desetkrát. Celkem nedávno přibyla čtvrtá příčina. Je to nový německý zákon o odpadech, který zpřísnil tamní pravidla pro jeho likvidaci. Na skládky tam smí jen odpad, který už před tím prošel nějakou úpravou, tříděním. To producentům odpadu zkomplikovalo situaci a zároveň se tam ukládání na skládky zdražilo.

* Na to zřejmě čeští podnikatelé zareagovali velmi rychle. Je to tak?

Ano. Myslím, že to začalo tím, že se vstupem do EU se uvolnil legální dovoz odpadu, například papíru na recyklaci. Podnikatelé přitom možná zjistili, že stokrát projeli hranice s náklaďákem a nikdo je nekontroloval. To mohlo svádět. Zásadní příčinou je ale rozdíl v cenách za likvidaci odpadů. Kdyby rozdíl nebyl, nevyplácelo by se to.

* Dováží se odpady i do jiných zemí nebo je ochota udělat si z republiky smetiště pouze česká specialita?

Netýká se to jen naší země. Je to problém, který se objevuje tam, kde sousedí bohaté země se zeměmi méně bohatými. Například Portugalsko se také velmi obává přílivu odpadu ze zahraničí. Dovoz odpadů je daný stavem společnosti a zájmy jednotlivých lidí. Pokud vám někdo za vesnici vozí deset, patnáct kamionů s odpadem denně, trvá to dva týdny a nikdo to nehlásí, tak to asi lidem z té vesnice bylo jedno.

* Zmínil jste se o obrovských rozdílech cen za likvidaci odpadu u nás a v Německu. Jak moc se tedy na dovozu dá vydělat?

Na jedné tuně odpadu je možné vydělat mnoho desítek eur. Vynásobte si sto eur deseti tisíci a dostanete asi tři miliony korun.

* V souvislosti s nelegálním dovozem odpadu se nejvíc mluví o firmě BAU 24. Asi ale nebude jediná. Kolik odhadujete, že v tomto oboru podniká firem?

Myslím, že ve velkém moc firem obchody rozjet nestačilo. Ale je možné, že některé to dělaly chytřejším způsobem. Na Liberecku se podařilo odhalit celou síť skládek s nelegálním odpadem. Tamměl systém dovozu odpadu charakter organizovaného zločinu. To znamená, že jakýsi velký boss to celé řídil. Někdo obchodoval v Německu. Někdo si pronajal bývalé kravíny a ty někdo hlídal a někdo vozil odpad v kamionech. Pokud existuje takový řetězec, je pro policii těžší najít viníka.

* V souvislosti s nelegálním dovozem odpadu firmou BAU 24 se mluvilo také o plzeňské spalovně nebezpečného dopadu, kterou provozuje firma T. O. P. Eko. Máte už jasno, jakou roli sehrála?

Variant je několik. Zatím máme v ruce písemné potvrzení pro firmu BAU 24, že firma T. O. P. Eko bude energeticky využívat znečištěné plasty. Firma BAU 24 zase v Německu dokládala, že dováží plasty a bude je v Česku energeticky využívat. Dokonce německý ministr životního prostředí svému českému kolegovi napsal, že německá strana na vývozu odpadu neshledávala nic problematického, pokud česká spalovna hledala v Německu materiál. Asi spíš policii by mělo zajímat, kde došlo k podvodu. Spalovna tvrdí, že nikdy odpad z Německa pálit nechtěla, ale na druhou stranu vydala nějaké potvrzení, že cosi spalovat chce. Tak je evidentní, že se někdo na české straně dopustil podvodu.

* Několik let už se objevují úvahy o vybudování nové velké spalovny v Plzeňské teplárenské. Dá se na základě dnešních zkušeností říct, že pokud by se postavila, fungovala by jako magnet na odpad a kamiony s ním?

Je jasné, že v plzeňském regionu není dost odpadů, které by byly schopny nakrmit velkou spalovnu. A menší spalovny než pro 100 tisíc tun ročně se prakticky nestavějí. Ačkoliv produkujeme v Česku hodně odpadů, pořád ještě Plzeň nemůže takového Otesánka nakrmit. Asi tu někdo počítá s tím, že se uvolní dovoz odpadů z ciziny a bude to legální.

* Jak se lze nyní nelegálnímu dovozu odpadu z jiných zemí bránit?

První krok spočíval v lepším stanovení kompetencí celníků, policie a inspekce životního prostředí. Zástupci těch tří složek se už dohodli na kooperaci. Celníci kontrolují a pokud mají podezření, inspekce životního prostředí rozhodne, zda je dovoz legální či ne. Pokud ne, kamion se pošle hned zpátky. Ministr životního prostředí navíc vyhláškou zpřísnil podmínky pro dovoz odpadů a zpřísnil postihy za nelegální dovoz v novele odpadového zákona.

* Pomohlo to? Téměř každý den se objevují informace, že celníci vrátili z hranic kamion s odpadem.

Daří se kamiony vracet. Ale nefunguje odstrašovací efekt, se kterým ministerstvo počítalo. Existuje tady navíc jedno velké nebezpečí. Podle nové směrnice EU se má stát legální dovážet odpady do spaloven, a to včetně směsného odpadu. To by musel být v celnické uniformě Bůh, aby věděl, kde směsný odpad nakonec skončí. Stačí, když si někdo pořídí potvrzení od nějaké spalovny. V případě plzeňské spalovny se ukázalo, že to není problém. Německé firmy si už podaly žádost o spálení 80 tisíc tun odpadů v Česku. To jsou tisíce kamionů. A představa, že je někdo uhlídá, je naivní.

* Podle toho co říkáte nás nečeká zlepšení, ale zhoršení.

Ano. Pokud se nezmění návrh té směrnice EU. Zatímco v Česku hledáme cestičky, jak zastavit malou lavinu, EU vytvořila podmínky pro velkou lavinu. Pokud by ta směrnice prošla, tak už se to zastavit nedá.

* A už o tom představitelé EU vědí?

Myslím, že jim to začíná docházet. Oni si asi dlouho neuměli představit, co by to mohlo způsobit. Za Českou republiku jsme na to začali poukazovat. Stejnou pozici zaujalo Slovensko, Portugalsko a zřejmě se připojí Poláci. I V Belgii nebo Dánsku si uvědomují, že situace by nebyla dobrá. A Německo by se nerado dostalo do pozice státu, který způsobí v okolních zemích problém.

* Takže to vypadá nadějně?

Doufám. Ale definitivní řešení bude nakonec ekonomické. Znamená to, že by se u nás měly zvýšit ceny za ukládání odpadů u nás.

Regionální mutace Mladá fronta DNES - plzeňský kraj
Autor: JAROSLAV NEDVĚD

Zástupci plzeňské pobočky Společnosti pro trvale udržitelný život dokončili projekt týkající se problematiky komunálních odpadů. O jejich třídění, nedostatku sběrných nádob a hrozbě, kterou pro město představuje nová evropská směrnice, jsme se bavili s jejím koordinátorem Miroslavem Šutou.

Co vlastně zajišťuje Společnost pro trvale udržitelný život?

 

A jak si stojí město Plzeň?

V Plzni je nedostatek nádob na třídění odpadu. To by se mělo změnit. Veřejné kontejnery jsou přeplněné a lidé nemají svůj odpad kam házet. V rámci našeho projektu chceme Plzeňanům vysvětlit, proč a jak správně třídit. Celou akci rozjedeme, až budeme mít dostatek prostředků. Plánujeme semináře, poradnu, informační letáky nebo podrobnou publikaci. Problémů je ale víc.

 

Můžete to rozvést? Dost nás trápí i nelegální dovoz německého odpadu a nově zpracovávaná evropská směrnice. Plzeňská teplárenská už několik let vážně uvažuje o výstavbě další spalovny. Nesmíme to nechat dojít tak daleko. Pozice naší země je kritická. Pokud se zákon schválí, celníci už nebudou mít možnost dovoz odpadu zastavit a doplatí na to i Plzeň.

 

LENKA KOVANDOVÁ

Společnost funguje velice dlouho. Naším cílem je kromě ochrany životního prostředí i snaha sdružit dohromady lidi různých odborností. Plzeňská pobočka vznikla na začátku března. Fungujeme na třech principech, a to ekonomickém, sociálním a ekologickém. Nyní řešíme komunální odpady.
Plzeň (1. března 2006) - Nová regionální pobočka Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ) vznikla v Plzni. Jejím cílem je přispívat na místní a regionální úrovni k prosazení principů udržitelného rozvoje do každodenní praxe. Jedním z prioritních témat práce plzeňské STUŽ jsou pro nejbližší dobu komunální odpady, které bohužel vznikají ve stále větším množství a které se mohou stát pro region velkou hrozbou v případě uvolnění jejich pohybu po Evropě.

"Budeme se snažit pomoci lidem konkrétními a praktickými informacemi k tomu, aby se v každodenním životě mohli a uměli chovat odpovědně k životnímu prostředí, ale i ke svému zdraví. Budeme se též vyjadřovat k návrhům nových českých i evropských zákonů, kterým veřejnost obvykle věnuje jen minimální pozornost, ale které náš život mohou v nejbližších letech velice silně ovlivnit, " uvedl MUDr. Miroslav Šuta, předseda nově vzniklé regionální pobočky STUŽ.

"Skandály s ilegálním dovozem odpadů jsou příkladem toho, jak vážné důsledky mohou mít zdánlivě banální chyby politiků, v tomto případě českých i německých. STUŽ jako první upozornila na to, že právě projednávaný návrh nové evropské legislativy by bohužel vedl k prakticky nekontrolovatelné lavině stovek tisíců tun zahraničních odpadů do českých spaloven. Německé a rakouské firmy si už podaly žádosti na legální vývoz odpadu do spaloven v Praze, Liberci a Brně, které by mohly z Bavorska proudit právě přes Plzeňský kraj. V budoucnosti by lavinou německých odpadů mohla být ohrožena i samotná Plzeň, neboť firma Plzeňská teplárenská má zpracovánu studii proveditelnosti na vybudování velkospalovny komunálních odpadů v centru města s plánovanou kapacitou 100 000 tun odpadů ročně,"uvedl MUDr. Šuta.

Případné zvýhodnění spalování odpadů ze strany EU na úkor recyklace považuje STUŽ za plýtváním materiálními hodnotami v odpadech obsaženými a za velmi vážné riziko pro životní prostředí. Podle studií Evropské komise může recyklace 10 tisíc tun odpadu ročně vytvořit asi 250 pracovních míst, spalování stejného množství jen 30 a skládkování dokonce pouhých 10. Proto STUŽ prosazuje důraznou politiku prevence vzniku a recyklace odpadů, která může velmi dobře naplnit všechny tři hlavní složky udržitelného rozvoje - ekologickou, ekonomickou i sociální.

STUŽ je dobrovolná, nevládní, nezisková organizace, která vznikla v roce 1992 z iniciativy bývalého federálního ministra životní prostředí Josefa Vavrouška. STUŽ sdružuje odborníky zabývající se ekologií a navazujícími vědními disciplínami, technickými obory i uměleckými, lékařskými, výchovnými, publicistickými a jinými činnostmi, které souvisejí s hledáním cest umožňujících přežití člověka a jiných forem života na Zemi.

Společnost pro trvale udržitelný život
Zpravodaj STUŽ
ISSN 1802-3053


Creative Commons License