Společnost pro trvale udržitelný život

Tisková zpráva Akademie věd ČR

Do Evropy pronikají tisíce druhů rostlin a živočichů z ostatních částí světa, od amerického norka po asijský bolševník. Invazní druhy požírají druhy původní, kříží se s nimi, parazitují na nich a vytlačují je z jejich stanovišť. Přinášejí s sebou choroby, narušují rovnováhu ekosystémů, přetvářejí krajinu a působí škody v zemědělství, lesnictví a rybářství. Předběžné odhady ukazují, že náklady související s biologickými invazemi dosahují v Evropě každoročně nejméně 10 miliard €, přitom u 90 % nepůvodních druhů nevíme téměř nic o tom, jaké jsou důsledky jejich invazí.
Nedávné zjištění, že Evropa je domovem 11 000 zavlečených druhů, podnítilo Evropskou komisi ke zveřejnění vůbec prvního komuniké o invazních druzích.Evropský komisař pro životní prostředí Stavros Dimas u příležitosti jeho vydání poznamenal, že „ekologické, ekonomické a sociální důsledky šíření invazních druhů jsou ve členských zemích Evropské unie závažné a jejich potlačení vyžaduje
koordinovaný přístup". Komuniké, ke kterému je možné v současnosti vznášet připomínky, nastiňuje cestu k Evropské strategii boje s invazními druhy. Navrhuje tři možné nástroje, které s sebou však nesou zvýšené náklady na legislativu a ke zjednodušení současného stavu příliš nepřispívají: lepší využití stávající legislativy, její přizpůsobení problematice invazních druhů nebo vypracování legislativy nové. Je to však skutečně nejlepší cesta?
Autoři článku, který právě vychází v časopise Science1, považují legislativu pouze za částečné řešení a domnívají se, že Evropě k účinnému řešení problému invazních druhů schází především koordinace na úrovni evropských institucí. „Managementem invazních druhů se zabývá příliš mnoho institucí - Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), Evropská a středozemní organizace pro ochranu rostlin (EPPO),
Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a další, které spolu příliš nekomunikují; invazní druhy tvoří navíc jen malou část jejich činnosti," říká první autor článku Philip Hulme. „EPPO a EFSA spolu například posuzování rizik plynoucích z invazí jednotlivých druhů vůbec nekonzultují a finanční prostředky na výzkum a management jsou často z Bruselu přidělovány různým generálním ředitelstvím."
Autory článku v Science jsou pracovníci Lincoln University na Novém Zélandu, Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích, University v Bernu a Biologické stanice Doñana ve španělské Seville, kteří editovali v letošním roce vydaný přehled zavlečených druhů Evropy2. Navrhují, aby se odpovědní činitelé Evropského
parlamentu a Rady Evropy zabývali myšlenkou zřídit nadnárodní pracoviště, které by sjednotilo aktivity zaměřené na invazní druhy, jež jsou v současnosti roztroušené po mnoha evropských institucích. Úkolem Evropského centra pro management invazních druhů (ECISM) by bylo monitorovat již přítomné i nově zavlékané druhy, vyhodnocovat ekonomická i environmentální rizika spojená s jejich šířením a předávat informace na příslušná místa.