Stanoviskko STUŽ k návrhu nového tiskového zákona a k přístupu veřejnosti k informacím.
Stav v oblasti přístupu veřejnosti k informacím, jimiž disponuje stát obecně a k informacím o životním prostředí zejména, je v naší zemi neuspokojivý, a to jak z hlediska platné právní úpravy, tak i pokud jde o praktickou přístupnost informací. Listina základních práv a svobod, jež je součástí našeho ústavního pořádku, stanoví rozsáhlá obecná práva na informace (čl. 17 Listiny), i zváštní právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů (čl. 35 odst. 2 Listiny). Takřka úplně však chybí zákony, jež by ústavní ustanovení dále prováděly a stanovily praktické podrobnosti jejich výkonu. Přitom postupné sbližování naší země s Evropskou unií, jež je praktickým předpokladem jejího vstupu do tohoto uskupení, nemůže probíhat bez odpovídajícího přiblížení našeho právního řádu ke standardu běžnému v zemích Unie a k úrovni, jíž Unie na členských státech vyžaduje.
Velice udivuje, že vládní návrh nového tiskového zákona by měl podle oficiální představy překonat svou restriktivností stávající, novotnovský zákon z roku 1966: státní orgány by jíž neměly mít povinnost poskytovat informace sdělovacím prosředkům, novinář by neměl mít jako představitel a služebník veřejnosti zvláštní práva přístupu k informacím a dokonce by neměl mít právo tajit zdroj svých informací. To je naprosto nepřijatelné! Jde o pokus vrátit se kamsi před 60. léta. Zákon musí navazovat na Listinu základních práv a svobod a stanovit rozsah přiměřené informovanosti občanů o činnosti státních orgánů a tyto orgány musí mít zákonnou povinnost (až na definované výjimky) poskytovat novinářům informace. Novinář musí mít přinejmenším právo utajit zdroj svých informací. Ale ještě vhodnější je uložit mu v tomto ohledu povinnost mlčenlivosti, jež by byla prolomena pouze přesně formulovanými výjimkami, zejména možností předchozího souhlasu se zveřejněním, daným samotným zdrojem novinářových informací.

Právo na přístup k informacím o životním prostředí je oblastí, kde vládní struktury zatvrzele odmítají jakoukoli změnu, jež by vedla k promítnutí progresívních norem Unie do našeho právního řádu. Přitom je zjevné, že naše úprava přístupnosti této kategorie informací musí být formulována tak, že všechny informace v dispozici úřadů jsou přístupné, až na přesně formulované výjimky (po vzoru vyspělých zemí - USA, Rakousko, SRN), nikoli naopak, jak věc pojímá nejeden tuzemský státní úředník či veřejný činitel. Je zapotřebí urychleně přijmout zákon o přístupu k informacím o prostředí, který by zabezpečoval alespoň standard určený Direktivou Rady ES č. 90/313/EHS ze dne 7. června 1990.

Proto vyzýváme ke změně předlohy nového tiskového zákona ve výše naznačeném směru a k urychlené přípravě zákona o svobodném přístupu k včasným a úplným informacím o životním prostředí a přírodních zdrojích.

V Praze 6. 12. 1995

Ing. Igor Míchal, Csc., v.r.                                                    dr. Petr Kužvart, v.r.

úřadující předseda STUŽ                                                              právník