Směr Čechy-Sasko je díky tranzitní dopravě naším nejfrekven­tovanějším spojením se Západní Evropou a proto zde po roce 1989 vyvstala nejnaléhavější potřeba zásadního zlepšení železničních i silničních tras. Dálnice do bývalé NDR byla projednávána již více než před 20 lety a měla vést přes území Východního Kruš­nohoří, Labských pískovců a Českého středohoří. Dnes je však tato trasa již věcně překonána.

Během 70. a 80. let byla zpřísněna ochrana přírody a jmeno­vaná území jsou chráněnými krajinnými oblastmi. Řešení tras mezi­národní dopravy je nyní určováno především dohodami EHK OSN z 80. let AGC a AGR. Jejich naplnění vyžaduje vybudovat směrem do Saska novou vysokorychlostní trať a získat vyhovující dálkovou silniční trasu. Přesnou polohu tras však tyto dohody neobsahují.

Zatímco poloha nové železniční trasy zůstala i po roce 1989 definována spojnicí Praha-Drážďany, u silniční dopravy došlo vlivem sjednocení Německa k nové situaci. Trasa E55 bude zabezpe­čovat kromě směru na Berlín i silné směry na severozápad: Lipsko­-Hannover a Erfurt-Kassel. Proto je třeba řešit kolizi zamýšlené dálkové automobilové komunikace s chráněnými oblastmi jejím posunem na západ, který trasu E55 zároveň dostane do optimální dopravní polohy.

Dopravní spojení se Saskem přes proklamace o proporcionálním vývoji dopravních odvětví řeší resort dopravy přípravou výstavby jen pro ekologicky škodlivější silniční dopravu. Navíc - bez ohledu na změnu dopravní situace a zvýšené požadavky na ochranu krajiny a životního prostředí - oživil staré řešení s dálnicí D8 od stávající E55 na východ, kterou vede obytným a rekreačním územím a jen s drobnými úpravami opět přes České středohoří.

Německá strana v roce 1991 nabízela pro novou trasu dálkové automobilové komunikace západnější směr na Chomutov, který je z hlediska ochrany přírody Saska i jeho regionálního rozvoje mnohem příznivější. Toto řešení, které je na naší straně velice levné a rychlé, však náš resort dopravy odmítl. Přestože nalé­havost přeložení stávající trasy E55 do nové polohy stále vzrů­stá, investor resortu dopravy nadále připravuje zdlouhavou výstavbu dálnice D8 přes chráněnou krajinnou oblast České stře­dohoří. Účel této činnosti se dokonce dostal do rozporu se záko­nem č.114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který na celém území CHKO výstavbu dálnic výslovně zakazuje.

Usnesením vlády ČR č.631 z listopadu 1993 byla zrušena kon­cepce dálniční sítě z let 1963 a 1987. Nové vymezení celostátní sítě dálnic a čtyřpruhových rychlostních silnic, které mělo na­hradit starou koncepci, však neprošlo povinným posouzením podle zákona č.244/92 Sb. Také z toho důvodu nemá další příprava dálni­ce D8 zákonný podklad.

V letech 1992-93 bylo v důsledku postupu českého resortu dopravy oživeno staré řešení dálnice i na německé straně, které tam však vyvolalo značný odpor veřejnosti. Důvodem je, že trans­evropský provoz soustředěný na novou trasu E55 by díky její ne­vhodné poloze byl zaveden do obytných částí Drážďan, rekreačního území jihovýchodního Saska a nejcennější části Krušných hor.

V roce 1993 vznikla v Drážďanech smíšená sasko-česká Ekolo­gická rada pro integrovanou dopravní koncepci, která v květnu 1994 vydala obsáhlé Memorandum za dopravní koncepci v regionu jihovýchodní Sasko-severní Čechy přijatelnou pro člověka, život­ní prostředí a ekonomiku. Memorandum na základě podrobného roz­boru zásadně odmítlo dálniční trasu vedenou přes Drážďany, CHKO Východní Krušnohoří a České středohoří a v závěru vyzvalo ke komplexnímu řešení a novému zhodnocení celé problematiky s využi­tím již existujících a vylepšených dopravních cest.

V návaznosti na zásady obsažené v Memorandu zpracovala nezá­vislá ekologická organizace Děti Země vstřícný návrh hlavního dopravního spojení SRN-ČR přes Sasko, který představuje reálnou a výhodnou alternativu k dosavadnímu oficiálnímu řešení. Návrh spočívá v tom, že:

  • koridor na jih od Pirny vymezený saskou stranou pro starou polohu dálnice je využit pro vysokorychlostní trať, která v dalším pokračování překonává chráněné oblasti Krušných hor a Českého středohoří tunelovými úseky (1.etapa Drážďany­ -Lovosice zkrátí vzdálenost pro osobní dopravu o 34 km a uvolní stávající trať pro nákladní a kombinovanou dopravu);
  • pro přeložku mezinárodní trasy E55 počítá s urychlenou modernizací chomutovské silnice včetně nově řešeného čtyřpruhového úseku vedeného mimo sídla a v parametrech dle dohody AGR až ke státní hranici a na německé straně předpokládá výstavbu nové trasy nebo modernizaci silnic B174 a B101;
  • čtyřpruhový profil od Prahy (dosavadní D8, stačí však postupná výstavba R8) skončí v Lovosicích, odkud dopravní zátěž zůstane stejně jako dnes rozdělena na stávající sil­ nice I.třídy na Teplice a Ústí n.L. a stávající úsek Řehlovice-Trmice, v předstihu vybudovaný jako D8, zůstane součástí čtyřpruhové silnice Teplice-Ústí n.L.

V září 1994 Děti Země zaslaly svůj návrh odpovědným orgánům do Bonnu, Drážďan a Prahy. Protože odpovědi - pokud vůbec přišly - byly nedostatečné, Děti Země zaslaly dne 21.prosince 1994 ten­tokrát již otevřené dopisy ministrům dopravy SRN a ČR a saskému ministru hospodářství a práce.

Společnost pro trvale udržitelný život, která dostala otevřený dopis Dětí Země na vědomí, považuje alternativní návrh dopravní koncepce Čechy-Sasko za neobyčejně přínosný a podporuje argumenty i postup, který tato nezávislá ekologická organizace zvolila. Navíc upozorňujeme na to, že do míst, kde již dnes patří hodnoty znečištění ovzduší oxidy dusíku a prašným aero­solem k nejvyšším z celé severočeské oblasti, by dálniční propo­jení Lovosice-Drážďany zavedlo nové vysoké objemy dopravy, a to na návětrnou stranu největšího města oblasti - Ústí nad Labem.

Návrh Dětí Země místo do chráněných krajinných oblastí a do prostoru Lovosice-Ústí n.L., který je již dnes tranzitní dopra­vou přetížen, vede dálkovou silniční trasu méně ekologicky zatí­ženým a méně osídleným prostorem Chomutova. Tím zároveň vytváří předpoklady pro rozvoj hospodářsky slabých oblastí severních Čech a zlepšuje napojení kladensko-slánské průmyslové oblasti. Zásadními výhodami tohoto řešení je také výrazně menší rozsah investic, což přinese nejen finanční úspory, ale také dříve odstraní kritickou situaci, způsobenou negativními účinky dálkové dopravy na chráněná území a dotčená sídla i dopravními závadami na dnešní mezinárodní trase E55.

Ztotožňujeme se s kritickými závěry Memoranda sasko-české Ekologické rady, že dálnice jako řešení dopravních a hospodář­ských problémů, obzvlášť pokud by měla procházet ekologicky nej­citlivějším koridorem, je řešení ze všech pohledů nezodpovědné.

Stejně jako Děti Země jsme názoru, že návrh výstavby dálnič­ního propojení A13-D8 Drážďany-Lovosice lze přirovnat k neblaze proslulé stavbě vodního díla Gabčíkovo-Nagymaros na Dunaji. Také v tomto případě se jedná o předimenzovaný a tím i nadměrně nákladný projekt, značně a nezvratně poškozující hodnotné přírod­ní prostředí, které je o to cennější, že se vyskytuje uprostřed tzv. černého trojúhelníku. Bylo by neštěstím pro oba naše národy, kdyby jejich budoucí vztahy byly trvale zatíženy důsledky podobně problematické stavby, jako je na Dunaji.

Společnost pro trvale udržitelný život se proto připojuje k požadavkům Dětí Země a vyzývá ministra dopravy a vládu ČR, aby ve věci dopravního spojení Čechy-Sasko neprodleně přehodnotili svůj dosavadní postup ve prospěch výše uvedené alternativní kon­cepce a zabránili tak dalším věcným i morálním škodám, které působí neopodstatněné uplatňování zastaralé koncepce nejen nám, ale také saské straně.

 

V Praze dne 7. února 1995

 

Ing. Jaroslav Stoklasa, CSc.                                        Ing. Josef Vavroušek, CSc.

 vedoucí pracovní skupiny                                                       předseda STUŽ

       pro dopravu

               v.r.