Na anglickém parku, se kterým se setkáváme v zámeckých zahradách, obdivujeme střízlivou uhlazenost a blízkost pravé přírodě. Pro toho, kdo by chtěl navštívit anglický park po česku, je tu jeden tip. Tip na areál věhlasného Národního hřebčína Kladruby nad Labem, na park Mošnice. Jak asi tušíte, onu českou podobu klasického anglického parku tu lze vztáhnout na jeho neupravenost až zanedbanost, což by šlechtické srdce nejspíš zabolelo. Přírodě to však nikterak nevadí. Ba naopak.
A s tímto stavem mošnického parku počítali i královéhradečtí obdivovatelé přírody, kteří sem vyrazili o poslední květnové sobotě. Jejich kroky vedly do sice ploché polabské krajiny, ale zato členěné remízky a lesíky, které střídají početné louky. Ty netrpělivě čekající na své pokosení. Část z nich však přišla o svoji pestrost hnojením a dosadbou, takže tu převládají vysoké lipnicovité trávy vlnící se ve větru. Část ovšem stále potěší širokou paletou barev rozkvetlých květin. Tak zde nepřehlédnete například žluťuchu lesklou, ani šalvěj luční. K ochutnávce láká zase česnek ořešec a řeřišnice nedůtklivá. Podél cest pak představuje botanička Východočeského muzea v Pardubicích Mgr. Lenka Šafářová například svízel Wirtgenův, srpek obecný nebo kokrhel menší.
Co by to ale bylo za anglický park bez mohutných solitérních stromů? Ano, tuto krajinářskou funkci tady se ctí plní převážně staleté duby, ovšem obdivovat lze i osamocený jilm vaz nebo javor klen.
Mošnice je protkaná menšími potůčky a narazíme i na bývalé labské rameno. Lokalita je tak rájem pro na vodní prostředí vázaný hmyz jako jsou vážky. Motýlice obecná je jednou z nich. Vzácnější nález představuje chráněný zlatohlávek tmavý. Z dalších brouků dále zaujal nosatec lalokonosec libečkový a maskovaná ploštice zákeřnice. Některé exempláře dočasně končí ve sklepávači nebo odchytové síťce, nástrojích, které dokonale ovládají entomologové Miroslav Mikát a dr. Bohuslav Mocek, oba z královéhradeckého Muzea východních Čech.
Z blízkých a vzdálených korun stromových velikánů, jakož i křovin podél vodotečí zachytí cvičený sluch zkušených ornitologů ing. Ivana Tláskala a dr. Jiřího Zajíce z České společnosti ornitologické hlasy a hlásky, které laik v tomto na ptačí projevy bohatém koncertním prostředí nedokáže často ani oddělit, natož identifikovat. Nebo vy snad ano? Co třeba zpěv slavíka obecného či ohroženého bramborníčka černohlavého nebo projev dudka chocholatého. Účastníci této přírodovědné exkurze měli možnost zahlédnout plachého ledňáčka říčního a v dutinách stromů právě hnízdícího lejska bělokrkého.
Královéhradečtí přátelé přírody se neomezili při své sobotní výpravě pouze na území popisované Mošnice, nýbrž prozkoumali i další zajímavé zelené kouty areálu nyní rekonstruovaného národního hřebčína. Patří k nim také aleje jabloní a lip podél cest. Staré stromy nabízejí domov jednomu z našich nejkrásnějších brouků, krasci lipovému. Starou kůru, kterou obhospodařuje, lze právem přirovnat k terči prostřílenému brokovnicí.
Ano, je to právě dřevo starých stromů a dutiny v nich, které vytvářejí životní prostředí pro druhy jinde vzácné, nebo dokonce vyhynulé. V tom jej jejich nepostradatelnost. A právě tyto staré dřeviny a jejich torza jsou trnem v oku památkářů, kteří by nejraději viděli aleje v podobě „jako když střelí“ – stejnověké řady listnáčů bez jediné suché větve. Tento konflikt zájmů bez kompromisů řešit určitě nelze. Je proto dobré, když i návštěvníci hřebčína, kteří se sem přijeli pokochat pohledy na ušlechtilé bělouše a vraníky, pochopí, že také zdánlivě neestetické prvky v podobě „vysloužilých“ stromů mají v přírodě svůj smysl a význam. Ostatně, je to právě úcta k přírodě a k respektování přírodních zákonitostí, která stojí i za onou jedinečnou národní kulturní památkou, slavným plemenem starokladrubským.
-mp- květen 2015
Miroslav Petr
Východočeská pobočka Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ)
