Podívat se na objekt svého zájmu z nadhledu bývá povětšinou zábavné i užitečné zároveň. Platí to i o přírodě. Královéhradečtí přátelé přírody využili tuto příležitost na své úterní tradiční přírodovědné exkurzi zvané Odpoledne v hradecké přírodě.
Aprílově laděné počasí střídalo své nálady jako by vůbec netušilo, že již pár dní trháme listy letního kalendáře. Hrozivé černé mraky se valily od západu a tam, kde je vítr rozehnal, se ukázaly neobvykle ostře daleké obzory. Část nebeské hemisféry pak vyplňovala naducaná bílá oblaka, a část oblohy dokonce zářila azurovou modří. Pozorovat takovéto přírodní divadlo z ochozu věžového vodojemu na Novém Hradci byl zážitek sám o sobě. Živá scéna překvapovala prudkými změnami, a to po celém horizontu krajského města. Teplé sluneční paprsky střídal studený déšť, před kterým však, alespoň zčásti, chránilo pozorovatele vlastní těleso vodárenské nádrže nad jejich hlavami. Nádrže pitné vody určené pro žíznivé obyvatele této vyvýšené části města. Dokáží ji za den „vypít“ pohodlně i přes pět set tisíc litrů.
I když počasí a krajina jsou také složky přírody, přeci jen to hlavní úterní přírodovědné pozorování se zaměřovalo na jednotlivé objekty a na detaily spíše při zemi. Někdy i se speciální lupou naraženou hluboko do očního důlku. Ano, při zemi je možné objevovat velké množství různých kytiček a druhů hmyzu. I když tomu se v relativně chladných dnech a se zmoklými křídly a krovkami příliš ukazovat nechce. Proto nepomohla ani nastražená past, která měla letící brouky odchytávat. I tak zaznamenali účastnící exkurze několik zajímavých zástupců této rozsáhlé živočišné říše. Tak třeba stehenáče, tesaříka nebo „prázdninového“ motýla okáče lučního. Z chráněných druhů stojí za zmínku zlatohlávek tmavý, kterému se zalíbilo na rozkvetlém tužebníku obecném.
Také pro mykologické nadšence nebyla příroda za stávající konstelace příliš štědrá. Na odlomených větvích stromů se daří houbám rozkladačům, například ohňovci ovocnému. Pařezy zase obrůstá pevník chlupatý. Z těch hub, které by udělaly radost vášnivým houbařům, jmenujme ucho Jidášovo a žampion (pečárku) ovčí.
Pokud jde o aviofaunu teritoria Zámeček, tak tu reprezentovaly například hlasité projevy příslušníků rodinky sýkorky modřinky, ale také třeba budníček menší. Ovšem nejvýznamnější objev se týkal hnízdícího šoupálka, pravděpodobně krátkoprstého.
Překvapivě širokou botanickou paletou druhů se uvedl západní svah Kopce svatého Jana. Bývalý sad zde zarůstá bujnou travní vegetací, jakož i křovinami. Že se tu daří teplomilnému býlí, potvrzují nálezy růže galské a řepíku lékařského. Z dalších léčivek připomeňme bukvici lékařskou. V hustém travním porostu, mezi trsy sveřepu vzpřímeného, nacházíme válečku prapořitou, snědek jehlancovitý, ocún jesenní, ba i naši nejrozšířenější orchidej,bradáček vejčitý.
Odpoledne v hradecké přírodě si i přes nepřízeň počasí užívalo hned několik desítek milovníků této disciplíny. Odborným výkladem během exkurze provázeli pracovníci Muzea východních Čech, mykoložka Bc. Tereza Tejklová, botanička a mykoložka doktorka Věra Samková a entomolog Miroslav Mikát. Zkušeným ornitologům, Věře Hromádkové a ing. Ivanu Tláskalovi z České společnosti ornitologické zase neušly žádné jen trochu viditelné a slyšitelné ptačí projevy.
Opět se ukázalo, že také příroda za humny, z nadhledu i z blízka, dokáže být jak zajímavá a pestrá, tak dokáže i překvapovat. Ostatně to je jedna z vlastností, která spolehlivě zajišťuje, že láska k ní nikdy nezevšední. A nejen to, díky jejímu bohatství, rozmanitosti a proměnlivosti se ani nikdy neokouká.
-mp-
Východočeská pob. Společnosti pro trvale udržitelný život
(STUŽ)
