Stanovisko předsednictva STUŽ k umístění víceúčelové haly na území Hagiboru v Praze 10 – Strašnicích

Již v roce 1997 zaslala Společnost pro trvale udržitelný život Vládě ČR, členům Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a členům zastupitelstva hlavního města Prahy své stanovisko č. 56 (3. června 1997) k navrhované změně územního plánu hlavního města Prahy č. VII/776, týkající se území Hagiboru v Praze 10 - Strašnicích. V něm dokazuje, že území Hagiboru je pro umístění víceúčelové sportovní haly předpokládaných rozměrů a kapacit z komplexního pohledu zcela nevyhovující, a to především pro svou sevřenost, prostorovou omezenost (zcela bez uspokojivých rozptylových ploch) a z důvodu neexistence územní rezervy pro další případný rozvoj, vyvolaný potřebami víceúčelové haly a aktivit na ni navázaných.

V lokalitě Hagibor není dostatek volných míst pro výstavbu skladovacích, dílenských a jiných servisních provozů, jejichž umístění by se s pravděpodobností hraničící s jistotou dálo na úkor venkovních hřišť nebo zástavby okolí.

Víceúčelová hala nemá potřebnou prostorovou kapacitu pro dopravní obsloužení. Linky tramvají, městských autobusů a metra se soustřeďují do jediného uzlu (Želivského), s nedostatečnou kapacitou pro předpokládaný počet návštěvníků, kteří použijí veřejnou dopravu. Lokalita Hagibor nemá prakticky žádné prostorové možnosti pro parkování aut i autobusů návštěvníků a pro rozptyl dopravních proudů do okolí na městskou uliční i páteřovou silniční síť. I když by se prostorové možnosti řešily na úkor bližších i vzdálenějších zařízení a funkcí, dopravní obsluha by nadále připadla na jedinou páteřní komunikaci – Vinohradskou třídu, již nyní velmi silně zatíženou.

V organismu města Prahy působí na Vinohradské třídě příznivě střídání intenzity využití území a proložení husté zástavby Žižkova, Vinohrad a Strašnic zelenými cézurami a volnými, dobře provětrávanými plochami. Má to na závětrné straně města značný mikroklimatický i hygienický význam a tlumí to negativní vlivy dopravy jak na zmíněný komunikační tah, tak na okolní zástavbu, včetně místních zdravotnických zařízení. Plánovanou zástavbou Hagiboru by se tento příznivý stav a vliv podstatně snížil a naopak by se výrazně zvýšila zátěž hlukem, imisemi z dopravy a zhoršilo provětrávání jak vlastní lokality Hagibor, tak již existující okolní zástavby.

Za významný argument proti stavbě víceúčelové haly, která má sloužit pro široké spektrum produkcí, považujeme právě její lokalizaci do celkového kontextu území. Pro prostředí dosud celkem klidné rezidenční čtvrti rodinných domů, rozsáhlých nemocničních areálů a především bezprostředního sousedství významných hřbitovů a krematoria představuje nově navrhované využití neúnosnou a nepřijatelnou zátěž.

Je třeba zdůraznit, že lokalita Hagibor leží v území z hlediska citového a etického mimořádně exponovaném. Je obklopena svým způsobem unikátním souborem hřbitovů - především Vinohradským hřbitovem s krematoriem, židovským hřbitovem v pokračování rozlehlého areálu Olšanských hřbitovů a dále menším, čerstvě upraveným starým německým luteránským hřbitovem. Ve všech kulturních zemích se hřbitov respektuje jako místo úcty k zesnulým, místo vzpomínání, místo rozjímání, tedy místo ticha a klidu. S tímto postojem je v do očí bijícím rozporu záměr umístit do lokality Hagibor víceúčelovou halu.

Provoz víceúčelové haly Hagibor je a priori hlučný:

  • hromadné příjezdy a odjezdy návštěvníků sportovních akcí znamenají zvýšení hlukové zátěže způsobené nejen individuálními dopravními prostředky, ale i návštěvníky samými; tuto zátěž prakticky nelze zmírnit technickými nebo biologickými opatřeními;
  • projevy diváků během sportovních utkání; technická opatření na snížení hlukové zátěže při konstrukci haly jsou problematická, jak dosvědčují četné zkušenosti;
  • hudební produkce a projevy fanoušků populární hudby; technická opatření na snížení hlukové zátěže při konstrukci objektu jsou podobně problematická jako u předešlého případu.
  • provoz víceúčelové haly Hagibor je spojen s vnějšími projevy neslučitelnými s posláním pietních míst a bezpečností jejich návštěvníků:
  • občané, kteří přicházejí na hřbitov nebo do krematoria jsou zpravidla v psychickém rozpoložení, které je činí citově zranitelnějšími a reakčně labilnějšími, takže jejich střet se zástupy návštěvníků sportovních a hudebních akcí může vést ke konfliktům, nejednou s újmou na jejich zdraví;
  • sportovní a hudební fanoušci vesměs pokračují ve svých emotivních projevech i po opuštění uzavřených prostor sportovních a kulturně-společenských zařízení;
  • sportovních a hudebních podniků se účastní i jedinci málo kultivovaní a se sklony k nezodpovědnému chování; lze oprávněně předpokládat, že budou vnikat přes zdi na území sousedních hřbitovů; zvlášť kriticky ohrožené jsou židovský hřbitov a německý luteránský hřbitov, kde by snadno mohlo dojít k poškození a hanobení hrobů a pomníků; takovým aktům vandalství, jež lze kvalifikovat i jako projevy národnostní, náboženské a rasové nenávisti, by pořadatelé akcí nemohli zabránit a i bezpečnostní orgány by měly při jejich prevenci značné obtíže; morální a mediální odezva a společenské, nejen místní, ale popř. i mezinárodní důsledky takových činů mohou velmi citelně poškodit pověst a image Prahy (popř. celé České republiky) jako evropského kulturního centra.

 

Jménem předsednictva Společnosti pro trvale udržitelný život

 

Pavel Šremer, prom. biol.

předseda STUŽ

PhDr. Ivan Rynda, v.r. Ing. Igor Míchal, CSc., v.r.

místopředseda místopředseda

 

V Praze dne 23. listopadu 2000