Já bych chtěl
pohovořit z hlediska ekologického a vlastně vycházím ze svého třetího úkolu
tak, jak o něm hovořil Jeffrey Sachs. Tak jak se naše století blíží ke svému
konci, stojí před námi celá řada globálních problémů, které mají
negativní dopad na biosféru a na lidský život a to způsoby, které by se
mohly stát nezvratnými. Starost o životní prostředí už nemůžeme chápat
jako jeden z problémů. Musíme ho zabudovat do kontextu všeho ostatního, do
každodenního života, do podnikání, do politiky. Velkým úkolem naší doby
je vybudovat a udržet v udržitelné společnosti sociální, kulturní a
fyzická prostředí, ve kterých budeme moci naplnit své potřeby a své
touhy, aniž bychom tak snižovali šance pro budoucí generace. Již od začátku
80. let koncepce udržitelnosti často byla deformována, byla jaksi zahrnována
do jiných teorií, byla trivializována a velice často prezentována bez
ekologického kontextu, který dodává skutečný smysl. To, co by se mělo udržet
v udržitelné společnosti, není jen ekonomický růst nebo rozvoj, ale celá
struktura, celá textura života, na které závisí dlouhodobé přežití. Jinými
slovy udržitelná společnost musí být vystavena tak, aby život, podnikání,
ekonomika, fyzikální struktury, technologie atd. nebyly v rozporu s inherentní
schopností přírody udržet život.
Prvním krokem
musí být to, že všichni se staneme ekologicky gramotnými, tzn. že budeme
chápat principy organizací, které si vyvinuly ekosystémy tak, aby udržely
život. Abychom něčeho takového dosáhli, musíme se nejprve naučit myslet
systematicky, tzn. ve všech souvislostech v rámci daných kontextů a procesů.
Když takovéto systémové uvažování potom aplikujeme na studii tzv. domácnosti
země, což je vlastně význam slova ekologie, zjistíme, že principy
organizace ekosystémů jsou základními principy organizace všech živoucích
systémů. Jsou jakousi základní šablonou života. Například zjistíme, že
ekosystém negeneruje žádný odpad, protože odpad jednoho druhu se stává
potravou pro jiný druh. Hmota se cyklicky pohybuje celým životem. Energie,
která pohání tyto ekologické cykly, přichází ze slunce. Rozmanitost zvyšuje
schopnost přežití. Život od samého začátku tzn. před třemi miliardami
let nikdy nezískal pro sebe prostor na planetě nějakým zápasem nebo bojem,
ale vždy na základě spolupráce, partnerství a vytváření sítí. Toto
jsou principy nejen ekologie, ale jsou to principy komunity. Ekologická udržitelnost
je samotným základem pro bezpečnost a zajištění lidských práv. Hlavním
úkolem v příštím století bude aplikovat ekologické znalosti a systémové
uvažování, abychom novým způsobem naplánovali a skonstruovali technologie
a sociální instituce tak, aby se mohly přizpůsobit nově vzniklé situaci.
Naštěstí je třeba říci, že k tomu již dochází. V několika posledních
letech jsme byli svědky optimistických předpovědí, které vycházejí z
toho, že ekologické vnímání světa je dnes již zakořeněno. Návrh, záměr
nebo konstrukce v tom nejširším slova smyslu v podstatě vychází z určitého
utváření proudu energie a materiálu pro lidské účely. Ekonávrh, ekoplán
je jakýsi proces, kde splývají nejrůznější toky přírodního světa. Jinými
slovy, tyto ekonávrhy a jejich principy berou v úvahu principy organizace přírody
tak, jak si je příroda vyvinula, aby uchovala život. Například princip
odpad = potrava znamená, že veškeré výrobky a všechny materiály
jsou vyráběny v rámci průmyslové činnosti tak, jako i odpady, které jsou
tímto generovány, se musí přeměnit na potravu pro něco nového. Udržitelný
podnik by vlastně byl součástí jakési ekologie organizací, kde odpad jedné
organizace by se stal zdrojem pro další organizaci. V takovém udržitelném
průmyslovém systému všechno co by odcházelo z jedné organizace, ať už se
jedná o produkty nebo odpad, který je generován, by potom bylo vnímáno a
také tak používáno jako zdroj, který cyklickým způsobem prochází celým
systémem. Takovéto ekologické shluky v průmyslu již vznikly v několika částech
světa a je to skutečně ten nejlepší způsob, jak můžeme také pomoci těm
vzdáleným periferiím, jak o tom hovořil pan profesor Sachs.
Ekokonstruktéři
v současné době hovoří o dvou druzích metabolismu. O takzvaném biologickém
metabolismu a o technickém metabolismu. Věci, které jsou součástí
biologického metabolismu, tzn, zemědělství, potravinové systémy, oblečení,
kosmetika atd. by neměly obsahovat toxické látky. Věci, které naopak jsou
určeny pro technický metabolismus, stroje, fyzikální konstrukce atd. by měly
být izolovány od biologického metabolismu. Nakonec by to znamenalo, že všechny
výrobky, materiály a veškerý odpad by byl čistě biologický anebo by byl
jakousi technickou živinou. Biologické živiny by se potom vracely do
ekologického cyklu, kde by živily mikroorganismy a další tvory, kteří žijí
v půdě. Technické živiny by se vracely do technického cyklu. To by
znamenalo, že vlastně spotřebitelé by nevlastnili tyto produkty, ale pouze
by si kupovali službu. Výrobce by potom takový produkt od zákazníka dostal
zpátky a použil ho pro výrobu nového produktu. V současné době překážky,
které stojí na cestě k ekologické udržitelnosti, již nejsou koncepční
ani technické. Spočívají v dominantních hodnotách naší společnosti,
hlavně pak v dominantních i korporativních hodnotách. Tyto korporativní
hodnoty a volby, které s nimi souvisejí, jsou v současné době určovány do
značné míry toky informací, toky moci a bohatství globálních finančních
sítí, které vytvářejí dnešní společnosti. S tím se dostávám k otázce,
která se vlastně objevuje znovu a znovu v naší konverzaci a přitom jsme se
jí zatím nezabývali přímo. Během posledních tří desetiletí informační
technologie a revoluce, která ji přinesla, vedla k vytvoření nového typu
globálního kapitalismu, který je strukturován v rámci sítí finančních
toků. Manuel Castel, profesor sociologie na universitě v Bercley, analyzoval a
dokumentoval tento nový ekonomický systém, kterému říká informační
kapitalismus.
Vzhledem k tomu, že je dnes možné jaksi scanovat celou planetu a hledat nové možnosti pro financování, dochází k tomu, že právě v rámci finančních trhů jsou generovány daleko větší zisky než jinde a proto tyto zisky nakonec konvergují do určité metasítě finančních toků. Pohyb tohoto elektronicky operovaného globálního kasina se vůbec neřídí logikou trhu. Trh je deformovaný, manipulovaný a transformovaný v důsledku kombinace nejrůznějších manévrů, které jsou řízeny počítači a které vycházejí z velice složitých interakcí mezi kapitálovými toky a vysoce nelineárním systémem. Informační technologie sehrála velice významnou úlohu při vývoji nových sítí a tyto sítě jsou dnes vnímány jako nová forma organizace lidské činnosti a to nejen v oblasti ekonomické. V naší společnosti sítí, jak ji Castel říká "Network Society", ty základní procesy generování znalostí ekonomické produktivity, politické a vojenské moci, komunikace prostřednictvím sdělovacích prostředků, ty všechny byly transformovány touto informační technologií a v současné době jsou přímo napojeny na globální sítě bohatství a moci. Dominantní sociální funkce a procesy jsou organizovány právě kolem a v rámci těchto sítí. Přítomnost nebo absence v této síti představuje kritický zdroj nebo nedostatek moci. V globální síti finančních toků peníze jsou téměř vždy nezávislé na produkci, na výrobě a na službách a proto pracovní síla zde není zahrnuta. Organizace práce je fragmentovaná a kolektivní akce tím pádem jsou rozdělené. Nárůst informačního kapitalismu souvisí s rostoucí sociální nerovností, polarizací a sociální exkluzí, tzn. vyčleňování lidí ze společnosti.
Na konci tohoto
století jsme svědky dvou vývojů, kterou budou mít oba obrovský dopad na život
v příštím století. Oba tyto vývoje přímo souvisí s těmito sítěmi a
oba se také týkají radikálně nových technologií. Jeden z nich, z těchto
vývojů, představuje růst globálního kapitalismu a této společnosti sítí.
Druhý vývoj souvisí s vytvořením udržitelných společností, které by
byly ekogramotné a které by vycházely právě z těch návrhů nebo plánů,
které by bylo možné nazývat ekoplánem. Globální kapitalismus v současné
době využívá elektronických sítí a cílem globální ekonomiky je i
nadále maximalizovat bohatství a moc elit v této společnosti sítí -
network society. Naopak cílem ekoinženýrů je maximalizovat udržitelnost života.
Tyto dva scénáře, z nichž každý vychází z existence složitých sítí a
velice moderních technologií, se blíží k bodu, kdy dojde ke kolizi. Společnost
sítí - network society - ničí místní komunity a proto je neudržitelná.
Je založená na základní hodnotě kapitalismu, tzn. dělání peněz jen pro
peníze a jaksi odstraňuje z této rovnice všechny ostatní ceny. Přesto si
ale myslím, že lidské hodnoty se mohou změnit. Nejedná se o přírodní zákony.
Stejné elektronické sítě, které umožňují finanční a informační toky
mohou mít přece i jiné hodnoty. A tyto jiné hodnoty mohou tvořit tyto sítě.
Problémem a úkolem pro nás, pro 21. století, je právě změnit tento
hodnotový systém a přenést ho do společnosti sítí pro potřeby lidské
spravedlnosti a ekologické udržitelnosti. Děkuji.