Vypracoval : ing. Ludvík Fritscher, člen
Společnosti pro trvale udržitelný život a Českého svazu ochránců přírody
Výběr z publikace: Antologie z textů k systémovému
myšlení, Eva Bärtlová, Univerzita J E Purkyně Ústí nad Labem, 1995
Není tajemstvím, že svět, ve kterém žijeme je složitý a že
jeho komplikovanost neustále roste. Problémy jako je znečištění životního
prostředí, ekonomické těžkosti, nedostatek energie, násilí se dotýkají každého
z nás a dosud neznáme recept, jak se s nimi vyrovnat. Změny kolem nás
jsou tak rychlé a probíhají v takovém měřítku, že nám hrozí nejen „šok
z budoucnosti“, ale i zánik civilizace.
V posledních třech stoletích věda věřila, že nejlepším
způsobem jak poznat vše čemu nerozumíme, je rozebrat to na části a ty pak
prozkoumat. Tento přístup přinášel léta úrodu – obzvláště ve fyzice, chemii a
technice. Tento zjednodušený mechanistický pohled na svět převládl především
v Západních zemích natolik, že ve svých představách většina lidí spojuje
fungování společnosti, lidského zdraví a zdraví planety s chováním strojů, kde
stačí naleznout poškozenou součástku, vyříznout ji a nahradit novou. Toto
zjednodušené myšlení převládá i u mocných tohoto světa. V souvislosti se
zvýšeným egoismem pak vede k chybným závěrům a rozhodnutím, z čehož pak plynou
všechny negativní důsledky pro lidskou společnost i celou naši Zemi
z hlediska dlouhodobého pohledu. Řada dnešních krizí je ve skutečnosti
krizí jedinou: krizí mechanistického
uvažování a způsobu chování.
Na začátku dvacátých let našeho století začala skupina vědců
zkoumání nejen prvků, ale zejména způsobů, jak jsou různé typy systémů organizovány
a jak se chovají. Udělala překvapivý závěr : Ať vypadají jednotlivé části systému jakkoliv rozdílně, jejich
organizace podléhá stejným zákonitostem. Poprvé tu byl způsob, jak spojit
roztříštěné obory vědění. Nový obor „obecná teorie systémů“, ovlivnil život
většiny z nás. Umožnil např. rozvoj výpočetní techniky, praktické
uplatnění systémového přístupu najdeme v ekonomických a řídících oborech.
Dva nejdůležitější způsoby uplatnění však byly objeveny teprve relativně
nedávno :
1. teorie systémů
poskytuje metodu, umožňující racionálně se zabývat obrovskými, složitými a
chaotickými problémy, které přesahují hranice jednotlivých klasických disciplín
a současně dnes ohrožují samotné přežití naší civilizace.
2. překládají tyto
problémy do jazyka, dík kterému je běžný člověk může pochopit, aniž by trávil
celý život studiem detailů všech zainteresovaných oborů. Systémové myšlení poskytuje univerzální rámec, ve kterém lze „mozaiku
světa“ dobře skládat.
Nový pohled na skutečnost se opírá o poznání, že všechny fenomény
- fyzikální, chemické, biologické, psychické, společenské a kulturní - jsou
zásadně spojeny a na sobě navzájem závislé. Systémový pohled pozoruje svět se
zřetelem k souvislostem a integraci. Systémy jsou integrované celky, jejichž
vlastnosti se nedají redukovat na vlastnosti menších jednotek. Systémové učení
se soustřeďuje na základní organizační principy místo na základní stavební kameny
a základní substance. Systémové myšlení
znamená myšlení v procesech.
Pod pojmem složitý
systém si můžeme představit jak živé organismy, společenství živých tvorů,
lidskou společnost a její produkty (např. kapitálový trh), tak i složky neživé
přírody (např. počasí). Tyto systémy fungují na základě dynamického principu sebeorganizace.
Živý systém je sebe sama
organizující systém, což znamená, že mu jeho uspořádání, pokud jde o strukturu
a funkce, není vnucováno prostředím, nýbrž je vytvářeno samotným systémem. Pro
živé organismy jsou nejdůležitější dynamické fenomény sebeorganizace a sebeobnovování - schopnost živých systémů stále
obnovovat své komponenty, uvádět je znovu do pohybu a přitom zachovávat
integritu jejich celkové struktury a sebetranscendence, tedy schopnost pomocí
procesů učení, vývoje a evoluce tvořivě překračovat vlastní fyzické a psychické
hranice. Živé organizmy disponují vysokou mírou vnitřní flexibility a
tvořivosti a právě tato flexibilita poskytuje organizmům možnost přizpůsobit se
novým okolnostem. Aby mohly udržovat svou sebeorganizaci, musí živé organizmy
setrvávat ve zvláštním stavu (homeostáze), který lze obtížné popsat konvenčními
výrazy. Živé organismy , jakožto otevřené systémy, musí stále udržovat výměnu
energie a hmoty se svým prostředím, aby zůstaly naživu. Tento proces se nazývá
metabolismus. Dovoluje systému setrvávat ve stavu nerovnováhy, v němž je
neustále „v práci“. Současně mají tyto sebeorganizující systémy vysokou míru stability.
Tato stabilita sebeorganizujících organizmů je vysoce dynamická a nesmí být
zaměňována s rovnováhou. Spočívá v zachování celkové struktury, ač
dochází k neustálým změnám a k stálému nahrazování součástí.
Složitý systém - živý organismus
funguje jenom jako celek. Jeho chování je podmíněno organizací - strukturou -
celku, ne pouze vlastnostmi jednotlivých prvků. Fungování organizmu je řízeno
cyklickým vzorcem informací, který je znám jako zpětnovazební smyčka. Prakticky to znamená, že pokud jedna část
systému ovlivňuje systém jako celek a systém může zpětně ovlivňovat onu část,
vzniká nová kvalita – zpětnovazební smyčka. Představme si, že jedeme na kole.
Každé vychýlení z rovnováhy vnímá náš rovnovážný aparát a ten vyšle signál
do mozku. Mozek informaci zpracuje a dá povel svalům k úpravě rovnováhy.
Při jízdě provádíme neustále opravy stability systému kolo – jezdec. Čím jsme
zručnější, tím jsou tyto opravy jemnější. Nakonec se zdá, že jedeme rovně.
Tento druh smyčky směřuje k rovnováze a stabilitě, neguje změny, a proto
se jí říká negativní zpětná vazba.
Vedle této stabilizační zpětné vazby známe ještě zpětnou vazbu růstovou a říká
se jí pozitivní zpětná vazba. Způsobuje
exponenciální růst organismů, populace buněk i živočišných druhů, včetně lidské
populace. Složité systémy se skládají z mnoha zpětnovazebních smyček
vzájemně propojených. Graficky se popis systémů vyjadřuje pomocí diagramů příčinných vazeb. Můžeme si to
ukázat na jednoduchém příkladu populace králíků.
+ - Přirozená
úmrtnost
Porodnost
králíků (+) Populace králíků (-) Úmrtnost králíků Chemizace zemědělství
+ + Králíci
ulovení predátory
Grafické zobrazení nám ukazuje dvě vzájemně svázané
zpětnovazební smyčky. V levé smyčce - čím větší bude populace králíků, tím
větší bude porodnost (pozitivní vazba) a čím větší bude porodnost tím větší
bude populace (pozitivní vazba). Dostaneme tak pozitivní zpětnovazebnou smyčku
(2 krát plus dává výsledně také plus), která způsobuje geometrický růst
populace králíků. V pravé smyčce – čím větší bude populace králíků tím
větší bude úmrtnost (pozitivní vazba) a čím větší bude úmrtnost (ať už
přirozenou smrtí, nebo jako kořist predátorů) tím menší bude populace králíků
(negativní vazba). Dostaneme tak negativní zpětnovazebnou smyčku (plus a mínus
dává mínus), která působí na populaci králíků stabilizačně. Pokud převládne
pozitivní smyčka, když odstraníme predátory, systém se bude chovat jako
v australském případě, populace králíků se bude zvětšovat a dojde k
přemnožení. Pokud naopak převládne negativní zpětná vazba, znázorňující úbytek
králíků dík přirozené úmrtnosti, lovem predátorů nebo chemizací a mechanizací
v zemědělství, populace se bude zmenšovat až nakonec bude hrozit i
vymizení králíků. Ve „zdravém“ ekosystému ovšem nastane rovnováha mezi oběma
ději.
Můžeme najít řadu dalších příkladů, kdy zhroucení negativních
(stabilizujících) zpětných vazeb vede k nekontrolovatelnému růstu problémů, a
někdy až ke katastrofám.
- Organismus, který ztratí
(například pro nemoc) schopnost regulace tělesné teploty, umírá.
 |
| Rakovina
je vlastně nekontrolované množení přeprogramovaných buněk v těle člověka.
|
|
| Přemnožení
bakterií nebo virů v těle člověka způsobuje onemocnění.
|
|
| Přemnožení
škůdců na porostech a plodinách způsobuje velké hospodářské škody.
|
|
| Přemnožení
lidí na Zemi znamená nebezpečí pro celou planetu – drancování přírodních
zdrojů surovin a potravy. Navíc hrozí nebezpečí válečných konfliktů
z důvodu boje o přežití různých národů.
|
Růst moci je příkladem pozitivní zpětné vazby ve společenské
sféře. Tento mechanismus fungoval v běhu celých známých dějin lidstva.
Získá-li někdo moc, ať za pomoci násilí, bohatství, náboženství, politiky nebo
náhody, vždy získá i možnost ublížit nebo pomoci druhým lidem. Druzí lidé se
přirozeně snaží držiteli moci zavděčit, aby unikli potrestání a naopak získali
co nejvíce z poskytovaných výhod. Ten, kdo má moc, má nejen zdroj své
původní moci, ale i skupinu lidí, kteří udělají, co mu na očích vidí. To je
dalším zdrojem moci a spirála se točí dál a dál. Pokud se podíváme do historie,
zjistíme, že všichni diktátoři – jako je Hitler, Stalin, Mao a další – prošli
stejným procesem. To, čemu říkáme moderní demokracie, je jen souhrn opatření,
která se snaží omezit vliv této zpětnovazební smyčky.
Pokud společenské napětí přeroste určitou mez, padají režimy.
Země A se domnívá, že za závody ve zbrojení může země B a
naopak. Stejně tak se ale lze dívat na problém tím způsobem, že země A způsobuje
svoji nutnost zbrojit tím, že stimuluje zbrojení v zemi B. Jsou to
pravidla, struktura systému, které činí zbrojení neodvratitelné a všechny země
staví v této hře do role bezmocných loutek (dokud se nerozhodnou pravidla
změnit). Tomuto typu problémů se často říká „kategorie problémů bez technického řešení“.
Myšlenka zpětné vazby je velice užitečná, protože umožňuje
spojit určité chování s odpovídajícími příčinami tohoto chování ležícími
ve struktuře systému. To pak umožňuje najít některé obecně platné kroky, jakými
lze chování systému ovlivnit. Asi nejpřekvapivější může být poznání, že systém
sám o sobě je příčinou svého chování, tj. chování
systému plyne z jeho struktury.